Plnění si svých snů
Dnešní článek by měla být motivace a inspirace jak překonat strach a jít si za svými sny. Zároveň je to takový rychločlánek, protože teď nemám vyloženě co vydat, tak aby nebyla prodleva mezi články zase tak velká, když tu mám témata na vyplnění mezer, když to tak řeknu, o kterých bych chtěla mluvit. Teď jsem byla hodně v práci, takže ani nebyl prostor na to psát nějaký článek.
Důležité je zmínit, že je asi přirozené, když máme strachy ze snů, které jsou třeba nějakým způsobem pro veřejnost. Ve smyslu právě třeba nějakého tvoření, například právě na blog nebo YouTube. I když blog mi přijde, že ještě jde, zatímco YouTube je to pořádné vykročení z komfortní zóny.. minimálně ze začátku. Musím říct, že dříve byl pro mě YouTube ještě větší sen než blog, také musím říct, že už jsem na to dokázala najít i odvahu, ale jelikož jsem ještě nebyla schopná najít a stáhnout střihač, který by mi vyhovoval a nebyla si ještě schopná koupit vlogovací kameru, tak jsem mezitím tu odvahu zase ztratila. 😂
Samozřejmě vím, že můžu točit na mobil, ale už jsem to zkoušela a nějak to nevyšlo.. hlavně asi ani nemám moc co točit. Dřív jsem si přála dělat nejen blog, ale i YouTube videa a podcasty. Podcasty bych klidně dělala i nadále, blog už se dělat snažím, baví mě a chtěla bych v něm pokračovat a YouTube, tam teď hodně uvažuji nad tím, že když ho začnu dělat (konečně), tak bych tam ráda dávala hlavně cestovní videa - tipy a triky, kam vyrazit a podobně.. ať už by se to týkalo dovolené, prodlouženého víkendu, nebo třeba jen jednodenního výletu a klasický život, že bych s vámi sdílela jen tady na blogu. Samozřejmě kdyby přišel nějaký větší den - třeba svatba nebo něco podobného - tak bych to s vámi sdílela asi taky nejen na blogu, ale pokud bych už i natáčela (což doufám, že budu), tak i na YouTube. Vůbec mám takový pocit, dle svých zkušeností, že YouTube mi přijde zábavnější pro diváka, zatímco blog pro tvůrce/influencera.
Takže už jsem se jednou dokázala postavit strachu, ale bohužel jsem měla pomalý start, takže mě strach zase přepadl a opět se ho snažím si zpracovat. Ale alespoň z poloviny se mi ho už podařilo porazit a od té doby se snažím tvořit tento blog. Ale určitě si plánuji i nadále plnit svoje sny a něco pro ně dělat. I kdyby jen ve fázi koníčku, protože práce, kterou aktuálně dělám a občas vám jí i někde sdílím, mě neskutečně baví a naplňuje.
A víte co si říkám? Že pokud začnu natáčet, tak bych na toto téma možná mohla udělat taky samostatné video - jako podporu pro všechny, kteří se svých snů bojí, teda ne těch snů, ale jejich realizace a třeba i reakcí na ně.. nejen z okolí, ale třeba i celkově všech lidí, pokud to jsou sny, jako mám třeba já. Co si o tom myslíte vy? 😊
Taky je podle mého dobré mít svůj seznam snů a přání, já takový mám a pár bodů pro malou ukázku vám zde ukážu, ale ne všechno, protože to moc nechci prozrazovat a případně to zakřiknout:
- Psaní blogu (do budoucna možná i nějaké knížky)
- Natáčení na YouTube
- Navrhování oblečení pro začátek dětské, matka dítě, případně rodinné
- Jít si zkusit zastřílet na střelnici
- Sjet bobovou dráhu
- Naučit se hrát na kytaru
- Naučit se lyžovat
- Naučit se jezdit na kolečkových bruslích
- Začít běhat
- Zkusit minigolf
- Vylézt si lezeckou stěnu
- Projet se na raftech a sjet si řeku
- A další..
A ono ty menší sny jsou kolikrát lepší v tom smyslu, že když si začnete plnit nejdříve ty malé a postupně jdete na větší a větší, tak vám to postupné plnění a odškrtávání si bodů pomůže posílit sebevědomí, a když si věříte, tak už není moc překážek, které musíte překonat. A rozhodně tady může pomoci i síla přitažlivosti, kterou pokud umíte používat, tak si tím přitáhnete, pokud to je pro vás to pravé ořechové zrovna v téhle situaci a době, ve které se nacházíte, přesně to, co si přejete.
Někde jsem četla takové motto, které znělo následovně: Přes překážky ke hvězdám!
A moc se mi na něm líbí ta pravdivost, ve smyslu, že na každé cestě za každým snem je nějaká překážka, kterou musíte překonat a ty překážky vás vlastně testují, jestli ten sen opravdu chcete, jestli to není třeba jen tlak okolí.. a pokud to skutečně chcete, tak každou překročenou překážkou jste si sebevědomější, jistější a hlavně blíž k cíli.
No a tímto bych už asi dnešní článek ukončila, myslím, že to nejpodstatnější jsem zde již řekla a také, že už jsem se dostatečně vykecala.. 😂 Tak přeji krásný zbytek dne.. 🥰
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).