Knihy

V dnešním čtrnáctém článku na téma knihy bych vám ráda představila jak jinak, než další tři knihy. Článek každopádně bude ale trochu delší, protože u druhé knihy na konci bych ráda udělala takové shrnutí nejen knih, ale i seriálu versus filmu.

Jako první knihu bych vám dnes ráda představila knihu Musela jsem zemřít, první knihu (pro mě v pořadí četby druhou) od Anity Moorjani, kterou si myslím, že by si měl prostě přečíst každý a také bych jí zařadila jako povinnou četbu ve školách.
Myslím, že tahle kniha, když pominu to, že popisuje Anitin příběh, ke kterému se za chvilinku zběžně na chvilinku ještě dostaneme, tak si myslím, že můžu říct, že zbavuje strachu ze smrti.
Trošku odbočím, když řeknu, že plánuji už delší dobu také článek na téma smrt, protože jsem měla pocit, že mám k tomu pár vět, které bych vám chtěla sdělit. Ale tahle kniha a video v hovorech ze země s Vendulou Šmídke (Kociánovou) to poslední, kde taky mluví o smrti mám pocit, že mi informace doplnilo a ještě víc mě to tak nějak douklidnilo nebo jak to říct, každopádně zpět ke knize.
Anita v první části popisuje svoje dětství, výchovu, prostě život před NDE (Near Death Experience) - konečně jsem dostala vysvětlení zkratky, jak jsem to četla obráceně ty knihy, tak jsem nevěděla úplně přesný význam zkratky - zatímco v první knize (v pořadí mé četby, ne vydání) zmiňovala z dětství hlavně šikanu ve škole, tak zde se zaměřila spíše na rodinu.
Mluví tam například o tom, jak je v její kultuře zvykem vstupovat do domluvených manželství a mluví tam o tom, jak se její rodiče snažili najít vhodného manžela pro ní, ale ona se tomu vyhýbala jak čert kříži, dokud nepotkala svou životní lásku Dannyho. Její otec si přál vidět její svatbu, bohužel dva měsíce po zasnoubení však odešel na onen svět.
Ve druhé části pak právě Anita zmiňuje svou zkušenost právě z onoho světa (kde se potkala nejen s otcem), nebo chcete-li z NDE či Blízké smrti, asi tomu můžete říkat jak chcete. 🤔
No a v třetí části popisuje jaké zkušenosti si z toho vzala a také odpovídá v závěrečné kapitole na otázky.

Druhou knihou, ke které jsem se konečně dostala, abych si jí přečetla, je poslední díl série Nástrojů smrti, konkrétně kniha Nástroje smrti : Město nebeského ohně od Cassandry Clare.
Pro začátek, kniha má 622 stran, takže chvíli trvalo, než jsem jí přelouskala.

I tady bylo pár pozměněných věcí. Postupně je tu rozvedu.

Začala bych asi tím, jak se zjistilo, že Sebastián napadá instituty. Co si tak vybavuji ze seriálu, tak to volali, - teď nevím jestli přímo spolku, nebo do New Yorku - ale volali to Robert (otec) a Max (nejmladší syn, který je v knize už po smrti) Lightwoodovi, kteří to nějakým zázrakem přežili a volali teda v rámci varování z losangelského institutu.

Naopak v knize to zjistili tak, že se v zmíněném losangelském institutu zachránily samy děti. Nejstarší dvě dvanáctileté (Emma Carstairsová a Julian Blackthorn) po institutu shromáždili Juliánovi sourozence - desetiletá dvojčata Livii a Tiberiuse, osmiletou Drusillu a dvouletého Oktaviána (jména tu píšu schválně, protože mi přijdou celkem dost originální) -, no a Julián zavolal o pomoc spolku, aby se vůbec tyto děti zachránili. Spolek pro ně vytvořil portál, díky kterému na poslední chvíli unikly. A i když věděli, že Los Angeles není první napadený institut až díky těmto dětem skutečně zjistili, že co přesně se stalo a že je za tím Sebastián.

Další odchylkou je smrt Jordana Kyle. Sice v obou případech je bodnutý stříbrem, ale mám dojem, jestli v seriálu to nebylo ve vlčím doupěti při útoku upírů a chvíli umíral.. ten jed ze stříbra se mu v těle pomalu rozlézal a nastávala pomalá smrt. Navíc Maia - jeho přítelkyně - s ním chtěla být, odpustila mu všechny prohřešky a chtěla s ním zůstat, pokud si to dobře vybavuji.

Zatímco v knize zemřel při ztrátě Simona, kterého měl chránit, a kterého unesla Maureen. Při jeho hledání se totiž vydal žádat o pomoc do základny vlčí stráže Praetor Lupus, do které sám patřil, ale měl tu smůlu, že zrovna Sebastián právě zmíněné útočiště napadl, jelikož se nedostal kvůli ochraně nějakého ducha do londýnského institutu. Tudíž v knize byl opět bodnut, tuším opět stříbrem, ale umírá téměř hned Maie v náručí a za stále ještě Sebastiánovi přítomnosti. Ten nechal Maiu žít jen z toho důvodu, aby vyřídila podsvěťanům vzkaz. A mimochodem později v této knize Maia přiznává, že Jordan umřel v den, kdy se s ním chtěla rozejít.. takže další taková odchylka v odchylce oproti seriálu.

Smrt Sebastiána je další věc, co mi oproti seriálu úplně nesedí. V seriálu Clary zabije Sebastiána pomocí nějaké runy a objetí, které je pro jeho démoní já zřejmě moc světelné a zabije ho to. Clary jako následek začne ztrácet runy a nakonec i zrak a zapomene kdo ve skutečnosti je, takže vlastně zůstane úplně sama, protože její nejlepší kamarád je upír, tudíž patří do světa stínů, matka zemřela a zbyly jí jen Lovci stínů, které ale už nemůže vidět.. a vlastně o tom si počtete hned níže v závěrečném shrnutí.

Na rozdíl od výše zmíněného způsobu nejenže ho Clary bodne svým mečem Morgensternů, který proměnila v nebeský oheň🔥, což mám dojem, že u minulého dílu knihy jsem vám určitě vyprávěla, že byl podle knihy propojen Jace se Sebastiánem, zatímco v seriálu Clary se Sebastiánem, a právě z Jace převedla nebeský oheň do meče.

Sebastián už si myslel, že vyhrál, ale když ho Clary probodla mečem, shořela v něm veškerá démoní krev a on se na okamžik stal Jonathanem, bratrem, kterého nikdy neměla, bratrem, kterého jí vzal její otec ještě než se on sám narodil, pomohl jim zbavit se temných lovců stínů, aby jim neublížili, bohužel ale uzavřel už hranice mezi světy, a proto musel Magnus přistoupit k níže zmíněnému.

Každopádně než s tím ještě začnu, chtěla bych říct, že první seriálový způsob se odehrál na zemi, tuším právě v Los Angeles, druhý knižní způsob se odehrál v Edómu, jiné dimenzi, v říši démonů a návštěva Edómu nesedí i proto, že podle seriálu, když tam byly, tak je Clary propojila s podsvěťany runou a tak dále.. myslím, že to už jsem vám taky někde celé říkala, tak ať se neopakuji.

Modlitba Magnuse Banea, který nakonec pod hlasem většiny svolil a rozhodl se přivolat na konci knihy svého otce velmi podobnou, i když mírně upravenou verzí modlitby Otče náš.

Na základě předchozích událostí - Sebastiána, uzavření hranic a následné Magnusovi modlitby Simon, aby zachránil Magnusův život a vlastně životy všech, aby se dostali zase zpět do své dimenze, tak přichází nejen o svou nesmrtelnost, ale i o své vzpomínky, což je nejdříve trochu smutné, ale pak ho Lovci stínů konfrontují, zjistí, že jeho kapela se jmenuje Nástroje smrti, takže si přece jen na něco vzpomíná a končí to docela dojemně, s koncem si ještě nepamatuje všechno, ale vzpomínky se mu čím dál více vracejí 🙏🥰

Jediné co bych tomu teda ještě vytkla je, že si to filmaři přetvořili k obrazu svému, že místo Simona to schytala Clary a vůbec ty rozdíly jsem vám říkala už.. že to bylo proto, aby zachránila svět před Sebastiánem a tak ho zabila, že přišla o matku a podobně.. a to jsem ještě nezmínila, že si filmaři vymysleli nějaký lék, který dokáže zvrátit přeměnu třeba ve vlkodlaka nebo myslím i upíra, díky té se z Luciána stává opět lovec stínů, ale v knize nic takového zmíněno nebylo ani slůvkem.. 🤷🏽‍♀️

Také tu byla zmíněna například bitva, o které nikde jinde nebyla ani zmínka a to bitva u Nedobytné pevnosti, což znamená u železných sester, co mě překvapilo, tak tam zmiňovali, že třeba nějaký Farchaild, tedy předek Clary byl konzul, je tam zmíněno jak přišli na jméno Frayová - F jako Farchaildovi a zbytek po čarodějce, která se jmenovala Grayova - nebo tam bylo zmíněno nějaké tajemství, které ale nebylo zkonkrétizováno - jen vím, že se týkalo nějakého propojení Emmy Kordelie Carstairsové a bratra Zachariáše.. a tak dále.. kniha končí vlastně svatbou Jocelyn a Luka, takže mají mnohem příjemnější osud než v seriálu, všechno přežijí zaplať pán Bůh 🙏

Něco málo jsem vám zde řekla, ale oproti ostatním dílům jen něco málo, protože tím že je to poslední díl, tak níže plánuji udělat kompletní porovnání, tudíž si myslím, že takhle by to mohlo stačit, i tak už to bude dost dlouhé.

Porovnání:

Lovci stínů - porovnání film/seriál/knihy - první jsem viděla film, poté seriál a až nakonec četla knížky - seriál mi přišel zmatečný, je mi líto, že neudělali další díly filmů, protože mám pocit, že v seriálu občas člověk těžko pozná kde končí jeden díl a začíná druhý (myslím ten filmový), že mi to přišlo takové promíchané, ale ačkoli se tam některé ty věci doplňují, některé se zase vyvracejí, třeba ve filmu slaví Clary 16. narozeniny, zatímco Clarissa ze seriálu 18.
Ale ještě se vrátím k porovnávání seriálu a filmu, tuto myšlenku jsem si zapsala dne 6. 1. 2021 tedy na tři krále, ale zpět k pointě.. ,,Právě jsem dokoukala seriál, teď už si jenom co nejdříve přečtu knížky a mám porovnání všech tří zdrojů. Každopádně pochybuji, že se to někdy dostane k tvůrcům, ke štábu, který to celé točil, ale musím to napsat dokud to cítím a dokud to mám aspoň trochu v sobě: Začnu filmem.. moc mě mrzí, že se nenatočili další filmy, moc bych si přála mít srovnání se seriálem, takže je škoda, že nápad natočení seriálu přerušil natáčení dalších dílů filmu. Ale k seriálu můžu upřímně říct, že mě trochu zklamal ten konec. Budiž, Clary i přes varování kreslila runy, fajn, chtěli ji potrestat, OK, ale ty runy, které nakreslila zachránily nespočet životů, takže když už ji anděl Raziel chtěl potrestat, mohl jí sebrat moc ty runy kreslit, ale proč jí bral zrak světa stínů, runy a hlavně i vzpomínky? Tím vzal hlavně Jaceovi, protože Clary si to nepamatovala, ale vzal jim i lásku. A možná jsem až moc zasněná a romantická, ale to už mi prostě přišlo moc, ale ještě bych to zvládla, kdyby na konci byl happyend, tak jak to v amerických filmech bývá. Moc jsem čekala, že ten konec bude veselejší, dojemnější, vášnivější, mnohem víc emoční a ačkoli dopadl dobře, přišlo mi, že to mělo trvat ještě chvíli, že ten konec měli zintenzivnit, anebo tam dát zase třeba o půl roku později, když tam chvíli předtím bylo o rok později, a nějaký lepší konec. A nejen:
,,Neznáme se? Ty si Jace, že?"
,,Ano."
,,Já jsem Clary".
To bylo takový nijaký. No musím říct, že co jsem se z toho teď vypsala, je mi mnohem lépe."
Ale když se na to dívám teď takhle zpětně s tím, že už znám děj obou verzí, jak tu seriálovou, tak i tu filmovou a vím, jak to dopadne musím přiznat, že se mi líbí víc ta seriálová verze. Možná i díky tomu obsazení herců, protože ačkoliv mám ráda Lily Collins a myslela bych si, že to nikdy neřeknu, protože žádný jiný herec tam, aspoň pro mě, není tak známý, tudíž jsem si myslela, že není reálné, abych si oblíbila víc tu seriálovou verzi. Původně jsem se na seriál chtěla totiž kouknout jenom proto, abych to viděla celé a měla nějaké souvislosti, abych si uměla představit děj i s tvářemi až do konce až budu číst knížky. Ale musím přiznat, že jsem si sepsala, která postava se mi kde víc líbila a na plné čáře vyhrál seriál. Možná je to i tím, že je ten seriál celý, že to není jeden díl filmu, ale že tam je celý ten příběh. Možná, možná, možná... ano uvědomuji si, kolikrát jsem to v tomto posledním odstavci napsala, nedokážu si sama sobě vysvětlit čím to je, ale toto jsou důvody, které mě napadají.. takto to cítím a takto na mě ten příběh působí.
Ano, vím, že si můžete říct, "Ježíši, ta má fakt problémy..", ale já chci tímto článkem právě uvolnit napětí a atmosféru každodenního života, na chvíli vypnout od všech problému a alespoň malý okamžik se věnovat něčemu nedůležitému, odpočinout si... proto se chci i zeptat, abych vás přiměla se nad tím trošku zapřemýšlet... viděli jste to už? Mátě v plánu se podívat pokud ještě ne? A pokud naopak už ano, co na to říkáte? Jak byste to porovnali? Líbila se vám víc knížka, film, nebo seriál? A kdyby jste měli dát od prvního do třetího místa zvlášť, co by u vás vyhrálo a co prohrálo?

Třetí knihou dnešního článku je kniha Po vlastní ose - Hedvábnou stezkou na Střechu světa od Jolany Sedláčkové.
Začala bych asi tím, že pokud byste nechápali, proč má kniha dodatek Hedvábnou stezkou na Střechu světa, tak se nebojte, v knize je to samozřejmě vysvětlené. Já to tady nechci přepisovat a vysvětlovat úplně upřímně zajedno proto, že jsem si to nezapsala nikde - takže to pro mě asi nebyla zase tak moc podstatná informace - zpětně si to nepamatuji a dohledávat to mi přijde trošku jako ztráta času, protože pokud to někoho z vás zajímá, tak si knihu přečte a aspoň to je pro vás takové první lákadlo - možná trochu záhadné. No a druhý důvod proč to zde nechci psát je ten, že u předchozí knihy jsem byla moc dlouhá, tak bych to zde chtěla trochu zkrátit.
Chtěla bych ještě v rychlosti zmínit, než úplně začnu, že kniha byla vybavena spoustou nádherných fotek.
No a teď k zemím, kterých se to nějak týkalo. Kniha se teda týká pouze prvních třech bodů, které vám níže vypíšu, ale pokud jsem to dobře pochopila, tak jejich cesta byla přes všech pět bodů, pět středoasijských států, které zde teď zmíním.:

• Turkmenistán
• Uzbekistán
• Tádžikistán
• Kyrgyzstán
• Kazachstán

Snad ty názvy píšu dobře. Musím se přiznat, že před touto knihou se ke mně z tohoto dostal snad jen Kazachstán, jinak mi nic nepřipomínalo nic. Jo, v knize je vlastně zmíněn ještě Afghánistán, tak o tom jsem samozřejmě prosím pěkně slyšela taky.

Musím zmínit, že si zde docela stěžovali na bezohledný přístup kontrol zejména v Turkmenistánu, ale není to něco co bych zde vyloženě chtěla rozebírat. Ještě mi to připomnělo trochu Severní Koreu, podle toho jak to popisovala, tak jsem si říkala, že už chybí jen veřejné povinné popravy. Ale ani to není něco, co bych zde chtěla nějak rozebírat. Na to si každý musí udělat názor sám.
Co ale opravdu musím nejen zmínit, ale i rozebrat je poslední odstavec ze strany 42, kde píše, že v Turkmenistánu bývalý nyní už zesnulý prezident nechal přejmenovat všechny dny v týdnu a měsíce podle členů své rodiny, nechal si vyrobit zlatou sochu sebe v nadživotní velikosti, která se otáčela za sluncem a napsal knihu, která byla svého času zjevně důležitější než korán, a kterou museli obyvatelé Turkmenistánu znát nazpaměť, protože se zkoušela při přijímacích řízeních na vysokou školu, při žádostech o řidičský průkaz nebo například při přijímacích pracovních pohovorech na pozici úředníka. Také si nechal říkat Türkmenbaši - což v překladu znamená ,,Otec všech Turkmenů".
Současný prezident teda navrátil dnům v týdnu a měsícům původní názvy, odvezl sochu za město a jestli jsem to dobře pochopila, tak i zrušil potřebu znalosti celé knihy, už by neměla být u žádných pohovorů.. ale zároveň si co se tyranství týče zase tak moc lidé nepomohli.
Při opouštění hranic vím, že měla problém zase při kontrole, že si vyfotila muže a kvůli té fotce jí začali vyslýchat - takže ještě měla strach, aby pánovi nezavařila. V Tádžikistánu jim zase nějaký voják jak sama ona píše buransky vstoupil do auta. Ale to jsou opět věci, které zmiňuji a nehodlám dál rozebírat.
Ale co na závěr ještě malinko rozeberu je, že mě pobavilo vyprávění o policistovi z Uzbekistánu, který tvrdil, že ona a její parťák nemůžou být manželé, protože nemají děti. Je zajímavé podle čeho se ve východních zemích bere platnost manželství.
No a tím bych dnešní článek ukončila, já pádím spát a vám přeji to krásné kdykoliv, kdy tento článek čtete.. dobrou noc 😘