Moje zkušenost

Přemýšlela jsem jak začít s tímto článkem. Článek Moje zkušenost je jak vám asi došlo o mojí zkušenosti s coronavirem. Přemýšlela jsem jak ho pojmout, protože jsem úplně nechtěla zmiňovat konkrétní období, kdy jsme to měli z více důvodů, ale nejhlavnějším je asi přání mamky. Přesto jsem zde chtěla zmínit třeba to, že já jsem si vlastně coronavirem přála projít, abych měla tu zkušenost, pak půl roku života bez omezení zase a taky abych vám svou zkušenost mohla sdělit, předat. Zároveň však jsem chtěla zmínit, že jsem ho nechtěla dostat před Vánoci, to se mi podařilo, pak jsem měla dvě návštěvy rodiny během týdne dalo by se říct vlastně.. první návštěva rodiny prošla, před druhou, na kterou jsem se těšila a těšila jsem se na společné fotky do fotoknihy roku 2022, jsme už bohužel zjistili (tušili), že jsme to nejspíše chytli a jelikož šlo o 70 narozeniny babičky, tak jsme kvůli babiččině bezpečnosti raději se vzdali této oslavy. Což nás samozřejmě ale mrzelo.
Co se třeba týče mých nebo našich příznaků, což vás asi hlavně bude zajímat, tak já jsem to měla víceméně posunuté takové čtyři dny po mamce. Tudíž to čím jsem procházela bylo to, čím procházela mamka čtyři dny přede mnou.
První večer, kdy jsem dostala první příznaky, tak jsem prošla během 24 hodin bolestí hlavy v oblasti spánků, mírným kašlem, občasnými bolestmi kostí a občasnou zimnicí střídající se s návaly tepla. Většina příznaků mi pak odezněla (klepu na zuby) úplně, akorát kašel zesílil maličko, ale zbytek příznaků byly víceméně příznaky teploty či horečky a ta odezněla úplně.
Kdo by neznal to klepání na zuby, protože už i s tím jsem se setkala, tak pro rychlé vysvětlení je dobré klepat na něco co neshoří a logicky dřevo shoří, ale zuby ne.
V dalších dnech jak už jsem zmínila mě skoro všechny příznaky úplně odezněli, vůbec nic mi nebylo, že jsem si až říkala, jestli vůbec budu pozitivní, protože mamka už měla po testu a pozitivní byla, ale já ještě měla před testem. Každopádně, když jsem asi pět dní po prvních projevech nějaké nevolnosti ztratila z takových 95 - 99% čich, tak jsem si říkala, že jsem jasná.
Slyšela jsem spoustu příběhů, jak lidi na covid přišli třeba tím, že necítili ochucení pokrmu a ptali se své polovičky, jestli to nemohla aspoň osolit, nebo třeba vařili zelí a přišlo jim divné, že necítí zelí.
No já jsem věděla, že mamka přišla o čich a kdy cca bych o něj měla přijít já jsme si tak nějak vypočítali. Toho dne jsem strčila nos doslova do láhve s octem a když jsem nic necítila, tak mi bylo jasné, že je něco jinak.
O chuť jsem nepřišla vůbec, což by asi taky byla zajímavá zkušenost, ale ono možná stačil jenom ten čich. Musím říct, že je to opravdu zvláštní, člověku to nedochází, že ten čich nemá, zjistí pak, že zase v běžném životě není tolika věcí, které by ho na čich upozorňovali, ale když si třeba myjete hlavu a tělo a necítíte vůni ani šampónu, ani kondicionéru, ani sprchového gelu, tak vám to skutečně divné přijde.. nevím jak vám tu zkušenost lépe popsat, ale stejně by to asi bylo zbytečné, protože si myslím, že kdo tím prošel tak ví a kdo tím neprošel, tak pokud tím neprojde, tak to stejně úplně nepochopí.
Tím nechci říct, že byste byli hloupí nebo tak, ale když mi to někdo popisoval, tak i když jsem si myslela, že to chápu, tak po osobní zkušenosti vám mohu říct, že jsem to nechápala. 
Následného dne po ztrátě čichu jsem šla na test. Každopádně to spíš abych se posunula dál, protože teď jsem dlouho povídala o ztrátě čichu. Na test jsem si prosadila, abych mohla do nejbližšího odběrového centra, které od baráku máme, abych tam byla schopná dojít pěšky a nemusela využívat hromadnou dopravu, ve které bych mohla ohrozit spoustu dalších lidí a hlavně těch vyššího věku, protože by mě jinak poslali do fakultní nemocnice a tam jezdí i senioři na různá vyšetření.
No nejspíš právě proto, že jsem si prosadila, abych nemusela do fakultní nemocnice, kde jsou ale jistě rychlejší, tak jsem čekala na výsledky téměř dva dny. Oni si na to pravda dávají 48 hodin a je pravda, že asi bez 2 a půl hodiny jsem těch 48 hodin čekala, zatímco ostatní, kteří byli ve fakultní nemocnici měli výsledky ještě téhož večera. No každopádně když přišel výsledek, tak verdikt zněl pozitivní.
Musela jsem se smát tomu, jak na začátku roku 2020, když se tady coronavirus objevil, tak to byl pro všechny strašák a nikdo coronavirem projít nechtěl a díky strachům přebraným z televize se pozitivní verdikt tehdy skoro rovnal smrti, zatímco já teď tento verdikt uvítala s pocity pozitivními, možná je to příliš silné slovo, ale nenapadá mě jak jinak to říct, takže s pocity vděčnosti za možnost touto zkušeností projít a trochu jsem i doufala, že pak dostanu potvrzení, které by mi umožnilo prožít následující půlrok bez omezení a s možností chodit například do restaurací, kin, divadel a podobně.
Moje zkušenost potvrdila moje názory ohledně coronaviru, očkování a podobně, ale nechci tímto článkem nikoho provokovat, takže nechci být svými názory zde konkrétní. Někteří ví jaké názory mám, myslím, že jsem je naznačovala i zde na blogu, ale pro ostatní je tímto informace nepodstatná.
Poslední věci, co si myslím, že by zde měli zaznít jsou, že já už těsně chytla pětidenní karanténu, už tedy před testem jsem byla pár dnů doma, takže ono to možná i skoro těch 14 dní karantény bylo stejně, ale musím říct, že ačkoli jsem si nejdříve říkala, že budu chtít 14 dnů karantény, abych si mohla číst a odpočívat a rozhodně do práce nebudu spěchat, tak asi po pěti dnech jsem uvítala pouze 5 dnů karantény a i tak se už nemohla dočkat až budu moct do práce.
Myslím, že vám nemusím popisovat ten pocit, kdy jste otrávení, nic vás nebaví (ani to čtení, ani kupříkladu uklízení), spát se vám taky nechce a vážně na vás padá negativní nálada a vyloženě otrávenost z toho, že musíte být doma. Tak tenhle pocit já už měla, když mi dali těch 5 dnů karantény.
Pravda mamka měla malinko ne těžší, ale spíš asi silnější průběh, měla hlavně výraznější únavu, únava u mě byla tak 1 - 2 dny, zatímco mamka půlku své karantény prospala a ačkoliv původně nechtěla 14 dnů karantény tak nakonec za to byla ráda. Na druhou stranu už pak byla též otrávená. Ale tím bych tu ukončila psaní o ní, protože si myslím, že kdyby věděla, že jsem ji sem byť takto krátce zahrnula, tak by z toho úplně happy asi nebyla.
No a poslední informací pro vás by asi bylo, že čich se mi vrátil až po cca 5 - 6 dnech, ale netvrdila bych, že ze 100%, protože něco sice cítím, ale pak připálím štrúdl, protože ten zrovna necítím.
Ještě jsem chtěla vyzkoušet potravinový eshop Rohlík během karantény, ale jelikož nám babička asi 2x poslala catering a díky všem těm polévkám a nevím čemu všemu dalšímu jsem se k tomu (možná bohužel) nedostala. Ještě něco jsem chtěla myslím dodat, ale teď si nemůžu vybavit, co to bylo..🤔 takže bych to takto asi ukončila.. dobrou noc. 🥱