Cira
Tak jsem se právě naštvala, protože jsem dopsala článek a než jsem to stihla všechno uložit, tak se mi nevím proč smazal. 🤦🏽♀️
Každopádně teda to zkusíme znovu, snad sem napíšu všechno to, co i na poprvé, případně ještě víc a hlavně snad na nic nezapomenu, snad si na všechno vzpomenu.. 🤔🤷🏽♀️
Takže dnešní článek jsem se rozhodla věnovat Ciře. Mimochodem Cira se čte prosím vás Kira. Cira je nový pejsek, nová členka naší rodiny. Uvědomila jsem si, že jsem již napsala samostatný článek věnovaný Arse, Bárnymu, teď už i Ciře, tak třeba do budoucna přibude i článek věnovaný přímo Erniemu. Jemu jsem vlastně žádný článek zatím nevěnovala, ale to asi bude z důvodu, který vám níže napíšu, dostanu se k tomu, ale později ať nepřeskakuji.
Za chvilku uvidíte fotky, tak vám to asi dojde, něco málo jste viděli už i na Instagramu a stories kdo mě sledujete, tak tady toho ale přeci jen bude zřejmě o trošku víc. Tam najdete navíc maximálně videa ve stories, která vám sem ale bohužel nedám.
Každopádně Cira je stejně jako Ernie rasy Výmarského ohaře, koupili Erniemu kamarádku. Cira, jak si můžete všimnout je zatím maličká, jsou jí dva měsíce ještě stále.. narodila se 3. 12. 2021 (Ernie 27. 7. 2020). Ciru si přivezli teď 4. 2. 2022 a já se na ní byla podívat teď 9. - 11. 2., protože jsem Cirušku chtěla vidět, dokud je ještě takhle "mini", protože Ernieho jsem bohužel viděla naživo poprvé až na půl roce, jeho jsem takhle maličkého nezažila, až jako půlroční štěňátko a to už to bylo celkem telátko velikostně, takže i Cira logicky rychle vyroste.. už teď je o kilo těžší než můj Bárny a o malinko větší, ale jak říkám, to se dá u Výmarského ohaře asi čekat.😆🤷🏽♀️
Bárnyho jsem mimochodem nechala pro jistotu doma, možná by si sedli, ale přeci jen Ernie je větší, už tam má dvě fenky, takže bych se asi trošičku bála o Bárnyho zdraví. Kor když by byl vlastně na území Ernieho.. i když je Ernie hodný (má přezdívku Buddha). 😊
Jinak moc se mi líbí, jak Ernie, když si hrají, tak si klidně lehne na záda a má Cirinku přes krk jako šálu.. bohužel se mi je zatím nepodařilo vyfotit takhle, protože kdykoliv vytáhnu telefon, tak buď madam sleze anebo jí pán přetočí na záda. 😆🤷🏽♀️
Druhá věc, která je taková hezká, ale hlavně vtipná je, že Cira měla super maminku psí, která jí kojila až do samého konce co u ní byla.. no a tak občas tahá Ernieho, v domnění zřejmě, že je to cecík, za přirození. Přemýšlím jak to nazvat, aby to tu bylo publikovatelné, napadli mě minimálně tři výrazy, ale takhle si myslím, že to bude asi nejlepší říct.
Každopádně co se mi na tom líbí, že Ernie jí nikdy nic neudělá, teda určitě ne úmyslně, občas se rozjede a jde těžko zastavit, takže občas trocha Cirinčiného pláče zazní, ale není to nic, co by se nedalo nějak zvládnout.. ještě je taky mladý, no 🤷🏽♀️😊🤔
A i když je tento článek hlavně o Ciře, tak tu bude pár záběrů Ernieho, Barbie nebo třeba lesa.
Středa 9. 2.
První den jsem přijela k tátovi až ve večerních hodinách, takže fotek tu mám spoře. Z toho co zde mám tu jsou tři záběry Knihy radosti z vlaku, kterou jste mohli vidět včera jako poslední knihu v knižním článku.
U táty jsem pak musela vyfotit tu neskutečnou roztomilost a zdokumentovat tak nejen spící Ciru, ale i zbytek smečky.
A i když je tento článek hlavně o Ciře, tak tu bude pár záběrů Ernieho, Barbie nebo třeba lesa.
Středa 9. 2.
První den jsem přijela k tátovi až ve večerních hodinách, takže fotek tu mám spoře. Z toho co zde mám tu jsou tři záběry Knihy radosti z vlaku, kterou jste mohli vidět včera jako poslední knihu v knižním článku.
U táty jsem pak musela vyfotit tu neskutečnou roztomilost a zdokumentovat tak nejen spící Ciru, ale i zbytek smečky.
Čtvrtek 10. 2.
Najdeš na páté fotce Ernieho?
Tak to jen taková výzva na začátek. Čtvrtek tu byl můj jediný celý den. Hned na prvních fotkách vás zdravím od snídaně s panem asistentem Erniem. Mimochodem, tu třetí fotku jak sedí u stolu jsem vyfotila hned, jakmile jsem vylezla ráno z postele.. zase Kelišoval z okna, ale o tom později. I když, když tu fotku viděl kamarád, tak to pojmenoval ,,A jídlo je jako kde?!" 😂
Poté jsme se šli projít do lesa. Ušli jsme maximálně dva kilometry, protože malinká Cira se nám začala klepat a tak jsme šli zpět. Ale odtud je jak úvodní fotka článku, tak i spousta sněhu a další krásné přírody, kterou už ale můžete vidět až níže.. nejde to postupně podle toho jak jsem to fotila, ale snažila jsem se dát tematické fotky k sobě.
No a pak tam jsou odpolední fotky, kdy jsem pejsky hlídala sama a zbytek lidské smečky byl na školení. Fotky mám s Cirou, s Barbie, samostatnou s Erniem nemám, ale je tam spousta jejich různě společných.. tak snad se vám fotky budou líbit a já vám jdu napsat pár řádků ještě ke třetímu dni.
Poté jsme se šli projít do lesa. Ušli jsme maximálně dva kilometry, protože malinká Cira se nám začala klepat a tak jsme šli zpět. Ale odtud je jak úvodní fotka článku, tak i spousta sněhu a další krásné přírody, kterou už ale můžete vidět až níže.. nejde to postupně podle toho jak jsem to fotila, ale snažila jsem se dát tematické fotky k sobě.
No a pak tam jsou odpolední fotky, kdy jsem pejsky hlídala sama a zbytek lidské smečky byl na školení. Fotky mám s Cirou, s Barbie, samostatnou s Erniem nemám, ale je tam spousta jejich různě společných.. tak snad se vám fotky budou líbit a já vám jdu napsat pár řádků ještě ke třetímu dni.
Pátek 11. 2.
Jak už jsem zmínila a jak jste si sami mohli všimnout, Ernie je pěkná Keliška. Tři fotky jsou jenom k tomu, pak tu jsou taky tři (kvalitnější) porovnávačky velikostí, jinak jich tu je víc.. dvě porovnávačky například jen vedle mě. No a tady už bych kecala, kdyby jsem tvrdila, že zde nemám žádnou samostatnou s Erniem, protože díky jeho Kelišování (a ať si neupírám i náladě se mazlit 😁) tu mám asi 5 - 6 fotek jenom s Erniem... i když asi máme spolu kvalitnější fotky.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).