Roláda s jablky a hruškami
Tak stále se držím tradice a při dvoustém článku tohoto blogu pro vás mám připravenou další roládu. Podle původního receptu je celým názvem ,,Božská tvarohová roláda s jablky a hruškami". Tento recept jsem našla u sebe v knize receptů, tak jsem ho vyzkoušela.. ovšem naprosto upřímně musím říct, že ačkoliv byla dobrá, tak byly už i lepší rolády. Ale někdo to může mít rád.
Ingredience:
Ingredience:
- 270 g hrušek
- 150 g jablek
- 50 ml citrónové šťávy
- 200 g hladké mouky
- 100 g (změklého) másla
- 70 g třtinového cukru
- 2 ks vajec
- 250 g (změklého) polotučného tvarohu
- 80 g třtinového cukru
- 10 g másla
- 1 balíček vanilkového pudingu
Postup:
- Do misky si navážíme mouku, 100 g másla, 70 g cukru a 1 vejce a zpracujeme v hladké těsto, které necháme aspoň půl hodinky odpočinout v chladu.
- Na náplň si utřeme tvaroh se zbytkem cukru, másla, vejce a pudingu (v prášku).
- Omyjeme si ovoce, které zbavíme jadřinců a nakrájíme na malé kostičky. Ovoce zakápneme citrónovou šťávou.
- Ovoce promícháme s předpřipravenou náplní.
- Pak už jen vyválíme těsto, rozprostřeme na něj náplň, svineme, přeneseme (zabalené v pečícím papíru) do formy na srnčí hřbet, aby roláda držela tvar a pečeme v předehřáté troubě cca 45 minut na 180°C.
- Nakonec můžete případně ještě pocukrovat.
Dobrou chuť.. 😋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).