Poprvé v čajovně

Je to tedy trochu ostuda, že.. ale včera jsem byla konečně poprvé v čajovně. Zkusím vám popsat jak jsem se tam cítila, jak jsem se cítila po vyjití ven, ale včera jsem už bohužel nestihla jít na blog a článek napsat, večer jsem si v posteli přehrávala co a jak bych vám zde chtěla aspoň říct. Myslím si, že lepší by bylo, kdyby jsem vám popisovala své pocity v přímém procesu, přenosu a ne až zpětně z toho, co jsem komu kde napsala a co se mi v hlavě vybaví. Samozřejmě to mám ještě čerstvě v hlavě, ale ne tak čerstvě jako včera, takže doufám, že během popisu včerejšího odpoledne na nic nezapomenu.
Zkusím vám zde popsat i to, co jsme si dali k občerstvení. Čaje já miluji (rozhodně mnohem více než kávu, tu si dám výjimečně také, ale jsem mnohem více čajová), ale nemusím moc čistě zelené čaje. Včera večer jsem si o tom psala i s kamarádkou z dětství a zjistila jsem, že ona je na rozdíl ode mě velký znalec čajů. Je pravda, že na jejích sociálních sítích se čajovna objevuje poměrně často.
Díky tomu rozhovoru jsem aspoň zjistila, že bílé čaje jsou jemnější než zelené (což chuť celkem dokazuje). Zelené se nesmí přelouhovat a jsou více trpké. A taky že červené jsou jako černé, jen jsou asi jemnější. Červené jsem já nikdy ještě neměla.
Každopádně čaj jsme si vzali do konvičky, což byl tedy odhadem na množství litr (pokud jste v čajovně ještě nebyly, tak byl v termosce a do konvičky jsme si nalévali, když jsme si chtěli dolít). Kvalita čaje se nedá popřít, kdyby jsem už předtím neseděla, tak bych si z něj doslova sedla na zadek, lepší čaj jsem snad v životě neměla. Ještě jsem vám neřekla, co jsme si vybrali za čaj, tak nakonec jsme se shodli na bílém čaji s názvem v překladu pokud se nemýlím ,,Bílý sněžný drak".
Co se týče přípravy, tak jsme se raději poradili a první nálev jsme tedy měli nechat louhovat 30 sekund a každý další o 5 sekund delší.. (takže druhý 35 sekund, třetí 40.. atd.)
Včera jsem právě díky tomuto čaji začala toužit jet někdy do Asie čistě se podívat na čajové plantáže a skvělé paní, jenž je sbírají, abychom si my pak mohli takto v čajovnách pochutnat.
K jídlu jsme si dali hummus jejich domácí cizrnový (zajímalo by mě co všechno v tom bylo kromě cizrny, protože to bylo opravdu vynikající), k tomu byly nějaké asi čajové placky, též domácí a k tomu obrovské množství zeleninky.. papriky, okurky, rajčata a dokonce i olivy, které jsem asi včerejškem začala jíst. A to jsem je do včerejšího dne neměla moc ráda.
Ke svým pocitům bych asi řekla, že ve chvíli, kdy jsme přišli do čajovny, tak jsem z ní měla dojem intimního romantického prostředí s nádhernými kumbálky. Vybrali jsme si jeden vzadu a víceméně celou dobu tam byli sami. Musím říct, že je i příjemné si sundat ty botky a posedět si vlastně bosa.
Já jsem zde byla šťastná a spokojená jako blecha, hlavně taková vyklidněná jsem tam asi byla, což si myslím, že je dobře, ale nebylo to nic oproti tomu, když jsem vylezla teda ven. To jsem byla šťastná jako malé dítě, já jsem doopravdy byla hotová i z pouličního osvětlení a přišlo mi jak jsou všude krásná světélka. Docela se mi ulevilo, když mi právě ta kamarádka řekla, že ten stav zná, když jsem jí to popisovala, protože já jsem se fakt trochu bála, že si bude myslet, že jsem úplně padlá na hlavu.
No a teď už se asi jenom vrhneme na fotky. Omluvte prosím kvalitu fotek, bylo by mi líto si to zde neuložit, ale co si budeme, přeci jen v té tmě ty fotky nebudou asi zase tolik kvalitní.