Knihy

Překonali jsme první desítku a máme tu jedenáctý článek na téma knihy. První letošního roku. Článek měl vyjít už předevčírem, ale nestihla jsem to, protože jsem musela do práce a včera jsem si všimla, že už musím vydat roládu. Každopádně poté jsem stihla přečíst ještě jednu knihu, která se na vás už ale bude těšit v příštím článku.. teď jdeme na ty, které se do tohoto článku dostaly.

První knihou, kterou vám tu dnes představím je kniha Tohle není žádná Love Story od Mary Hargreaves.

Musím říct, že během čtení této knihy jsem přemýšlela, co vám o ní řeknu.. napadlo mě spousta věcí, které by bylo fajn zmínit, ale nikde jsem si je nezapsala a samozřejmě polovinu z nich jsem už zase zapomněla. Takže si zkusím, jak se říká, vycucat z prstu, co nejvíce si vzpomenu.
V první řadě musím říct, že knihu přede mnou četla i moje mamka a přišlo jí to jako úplná blbost, vůbec se jí to nelíbilo. Já jsem měla takový pocit, že mě ta knížka k sobě prostě táhne a většinou, když tento pocit mám a přečtu si něco takzvaně na blind, tak jsem z toho unešená a neskutečně se mi to líbí. S touhle knížkou to bylo poprvé jinak.
Nemůžu říct, že by se mi nelíbila vůbec, ale kdyby jsem dostala otázku ,,Doporuč mi 10 nejhezčích a nejčtivějších knih jakéhokoliv žánru, který jsi doposud četla?" tahle by mezi ně rozhodně nepatřila. Zezadu myslím píšou, že je to kniha, u které se člověk neskutečně zasměje a ano, občas se skutečně zasměje, ale rozhodně ne tak, že by se popadal za břicho.. a i to málo je málo. Jakože i ta frekvence smíchu na to jak slabý smích to je, je malá - v překladu. Navíc v některých chvílích a věcech mi připadala i nechutná, ačkoliv právě v těch chvílích možná měla být vtipná.
Byly i chvíle, kdy se mi ta kniha líbila a připadala mi čtivá, ale většinu času jsem byla otrávená, přišlo mi to jako hovadina a důvody proč jsem jí dočetla až do konce byly dva. Jedním z nich je tento článek, že jsem vám chtěla udělat recenzi. A tím druhým je to, že mi něco stále říkalo, že mám vydržet.. vnitřní hlásek na mě volal ,,Vydrž, ono se to zlomí a knížka to bude dobrá..", no ale mám pocit, že se moc nezlomila.
Uznávám, že konec byl lepší, záživnější a čtivější než začátek, který by se možná trochu dal považovat i za depresivní, ale netvrdila bych, že se to vyloženě zlomilo.
No a koukám, že na to, že jsem měla pocit, že jsem všechno zapomněla, tak se mi to teď slušně vrátilo, protože ten text už je celkem dlouhý. Tak bych se teď v rychlosti posunula k popisu o čem kniha je.
Hlavní hrdinkou je Margaret Gardinerová, která si přezdívá Maggie nebo Mags. Má bratra Charlieho, se kterým si rozumí, na rozdíl od sestry Verity, kterou ráda nemá, protože jí připadá, že je Veri zlá. Má nefunkční vztah, práci, kterou nenávidí a spoustu dalších věcí, které na sobě nemá ráda. Vytvoří si tedy seznam věcí, které by chtěla změnit.
Celá kniha tedy vlastně pojednává o tom, jak se Maggie snaží změnit veškeré věci, co se jí na ní samotné nelíbí. Mimo jiné přejde na veganství, změní práci, ukončí nefunkční vztah (ne zrovna úplně ve vhodný den), začne běhat, přihlásí se na kurz jógy nebo se pokusí přestat kouřit.
Na józe potká muže jménem Gary, se kterým se postupně sblíží víc, ale jestli z toho vznikne vztah, to je ve hvězdách. Také má ale tři nejlepší kamarádky Sophie, Cecilii a Annu. Ty jí ale v průběhu knihy zradí, protože jedna si začne právě s jejím bývalým a Maggie vlastně všechny odstřihnou.. je to tam trošku víc zamotané, ale nebudu chodit do hloubky, už zase vám říkám až příliš. Takže vlastně pokud se chcete dozvědět spojitosti, tak si knihu přečtěte. Já bych to tímto ukončila a přešla ke knize číslo 2.

Druhou knihou, kterou jsem přečetla je Pekárna v Brooklynu od Julie Caplinové.
Pamatujete si na Kate Sinclairovou z knihy Kavárna v Kodani? Pamatujete si na její cestu s šesti novináři? Pamatujete si novinářku Sophie píšící o jídle? Tak tahle knížka je o ní.
V knize Pekárna v Brooklynu vyplynulo na povrch, že Sophie má vznešené předky z otcovi strany. Je to Lady Sophie Bennings-Beauchampová, ačkoliv svůj titul používá jen velmi zřídka a velmi nerada. A z knihy Kavárna v Kodani je sem přenesena Kate coby kamarádka Sophie.
Každopádně Sophiin příběh začíná tak, že Sophie zjistí, že její přítel James vede dvojitý život a v tom druhém životě má manželku Annu a dceru Emu. Rozhodne se tak vzít pracovní nabídku do New Yorku a před Jamesem vlastně utéct. - Jak víte New York miluji a myslím, že jsem díky tomu zase trošku víc poznala Brooklyn. Ale zpět ke knize. - Sophie se ocitne v bytě nad Pekárnou úžasné Belly a v těsné blízkosti jejího pohledného bratrance Todda. Bella jí také představí všem svým přátelům a všichni ji úžasně přijmou mezi sebe.
Kolem Sophie se začínají motat muži, kromě Todda například Paul z práce. Sophie se přesto sblíží s Toddem a jaký bude jejich společný příběh, to už vás nechám si přečíst každého zvlášť. Je to nádherná kniha plná emocí, a i když vám je závěr asi předem jasný, opravdu stojí za to si to celé přečíst.

Třetí knihou, kterou vám dnes hodlám představit je kniha Všichni jsou psychopati jenom já jsem letadlo od Jana Hnízdila a Michala Třísky.
Hned na úvod musím říct, že obdivuji jak šli pánové tak trochu s kůží na trh a jsou v té knize neuvěřitelně upřímní, tvrdí to co si myslí bez kliček a omáček, říkají to narovinu. Musím říct, že právě z tohoto důvodu jsem si párkrát řekla WOW.. a je mi jasné, že tato kniha může vyvolat i záporné pocity, což je právě důvod, proč mají můj obdiv.
Musím říct, že si asi budu muset dát od čtení menší pauzu, protože mozek mi to už ani nestíhá pobírat a já se na čtení moc nesoustředím a myšlenkami těkám všude možně. Proč to říkám, protože nejen u této knihy mi trvalo déle než jsem jí přečetla právě z výše napsaného důvodu.
Už od pohledu na ilustraci je asi jasné na koho hlavně je kniha zaměřená. Mimo pánů Václava Klause, Miloše Zemana a Andreje Babiše tam ale třeba rozebírají trochu i Jaromíra Jágra. Nebo hned ze začátku kniha začíná leteckými katastrofami, které obě skončili smrtí posádky i cestujících. Poprvé, když se do kokpitu dostali děti a podruhé, když se do kokpitu dostal psychopat.
Musím říct, že spoustu věcí, které v knize jsou, jsem slyšela prvně.. hlavně ohledně pana Klause, ale to bude právě hodně i z důvodu toho, že za jeho prezidentování jsem byla dítě, které vůbec nezajímala politika.. né že bych snad věděla teď o politice příliš, ale vím asi více než tehdy.
Kniha ve mně vyvolala spoustu smíšených pocitů, nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale v určitých pasážích se mi blbě četla, i když se autor snažil o čtivost knížky.
Kniha ve mně taktéž vyvolala několikrát vzpomínku na někoho, koho znám. Já a mamka jsme nebyli výjimkou, ačkoliv to bylo zrovna v takových těch pozitivnějších částech, ale dále se mi vybavil například můj bratránek, babička nebo manžel mamčiny kamarádky.
Abych vám uvedla konkrétní příklad, tak třeba v knize je popisováno, jak lidé volí pana Babiše, protože jim podle nevědomých vzorců bylo dříve ubližováno a on to všem těm padouchům vrátí. Sníží voličům jízdné, zvýší důchod, sice zadluží zemi - děti a vnoučata voličů - třeba na tisíc let, ale konečně pro ně taky někdo něco udělal. A promiň babi, ale v tomhle třeba právě vidím svojí babičku.
Občas mi to ale přišlo i trochu jako sci-fi, třeba na straně 236. Nebo tam bylo občas na můj vkus příliš mnoho sarkasmu.
Každopádně to je asi vše, co bych k této knize v tuto chvíli řekla. Takže snad se vám článek líbil, třeba si i něco přečtete a já se s vámi pro dnešek zase loučím.. pa 👋😘