Vosí hnízda & Včelí úlky
V dnešním článku bych vám ráda dala recept na již poslední druh cukroví (aspoň pro letošní rok), kterým jsou vosí hnízda jak tomu říkáme doma mi, nebo pro někoho včelí úlky.
Ingredience na jednu dávku těsta:
- 160 g dětských piškotů
- 150 g moučkového cukru
- 90 g (změklého) másla
- 40 g kakaa
- 40 ml mléka
- 40 ml rumu
Na krém:
- 100 g másla
- 80 g moučkového cukru
- 1 ks bílku
- 1 ks žloutku
Postup:
- Navážené piškoty si rozmixujeme na takovou drť.. záleží čistě na vás jak moc jemnou nebo hrubou, přidáme cukr, máslo, kakao, mléko i rum.
- Zpracujeme v těsto, které necháme zase den odležet a trochu i ztuhnout v lednici.
- Jak je asi každému jasné, je to nepečené cukroví, tudíž nás žádná trouba nečeká. Místo toho si vysypeme formičky moučkovým cukrem, plníme je těstem a ze spodu nesmíme zapomenout vždy na dírku na náplň. Tu většinou děláme druhou stranou vařečky.
- No a necháme ty tvary ztuhnout.
- Na krém si vyšleháme cukr s bílkem do takové hustší pěny, tekutějšího sněhu.
- Na vodní lázni si rozpustíme máslo a žloutek (míchejte to, ať se vám žloutek nezdrcne).
- Poté vychladlou směs přidejte do vyšlehané první směsi a měla by být dostatečně tekutá, aby vám šla dobře plnit lžičkou, ale zároveň dostatečně hustá, aby vám nevytékala ven zpoza piškotů.
- Poté směsí naplňte jednotlivé kousky, přimáčkněte piškot, nechte zatuhnout a voalá poslední letošní druh cukroví z tohoto blogu vosí hnízda & včelí úlky máte hotové.
Dobrou chuť.. 😘
PS: Jsem ráda, že máme dvě velikosti forem.. mamka má ráda ty menší spíš, já ty větší, kde to je cítit víc, ale dělat jenom ty malé.. z toho by mě za chvíli hlavně břinklo 😁
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).