Po cit

Tak s tímto článkem jsem si moc nevěděla rady, ve smyslu, že jsem nevěděla jak ho pojmenovat tak, aby to vystihovalo vše co chci, nevěděla jsem vlastně ani co zde napsat, co vám napsat a popsat, vlastně jsem vůbec nevěděla co bych vám chtěla říct, jediné s čím jsem byla od začátku spokojená byly vybrané fotky.
Ale vlastně jsem si nakonec řekla, že ono něco přijde, že fotky sice mám, ale chce to tomu dát čas a ona nějaká ta inspirace na pár řádků přijde v pravý čas sama, jen to musím pustit s přáním, aby mi včas přišlo na mysl právě to, co má v tomto článku zaznít..
na druhou stranu jsem asi nedočkavá, ale dlouho nic moc nepřicházelo, a tak jsem se rozhodla, že aby ty fotky v době vydání nebyly už "příliš staré", tak nebudu zde vypisovat něco ohromujícího nebo jak to nazvat a naopak bych vám mohla přiznat, že i když občas jsou články, kde vám toho chci říct tolik, že polovinu zapomenu, tak ale taky jsou články, kde je to úplný opak. Nebo to samé můžu říct i o fotkách, teď jsou fotky super, ale někdy jsou fotky, se kterými člověk z nějakého, jakéhokoliv důvodu není zrovna moc spokojený, ale má v hlavě spoustu textu, který by vám chtěl a potřeboval napsat.
Každopádně možná právě proto, že jsem se rozhodla vám přiznat, že občas nevím co napsat způsobilo, že mi o noční z 10. na 11. prosince 2021 začalo z ničeho nic šrotovat v hlavě spousta myšlenek a další různé myšlenky mi přicházeli i v dalších dnech, kdy jsem si je postupně všechny namluvila na záznamník v mobilu přesně tak jak mi šrotovali v hlavě ty myšlenky.. některé ty záznamy se mi moc líbí, tak je jenom zde odcituji, jiné vám zde napíšu jinak, jiným stylem, v něčem se třeba vrátím zpět ve svém životě, klidně do doby, kdy jsem ještě nepsala blog, nepsala jsem články, třeba mě díky tomu i lépe poznáte.. uvidíme.

Teď mě třeba napadá právě myšlenka, kdy mi jeden - v té době pro mě - starší pán, tipuji klidně ke 35 - 40 letům, snědší pleti nabízel, tehdy ne na brigádě, ale na praxi od školy, že když s ním budu, tak se v životě nebudu muset o nic starat, že se o mě postará, že mě zabezpečí. Nevím jestli to myslel jako vtip nebo ne, ze začátku jsem se ho i bála, pak jsem ho nějakým způsobem pochopila a časem jsem ho nějakým způsobem začala brát, ale to nemění nic na tom, že hlavně na začátku, ale v určitém množství vlastně po celou dobu té praxe mi to bylo nepříjemné. Časem se ta míra toho jak moc mi to bylo nepříjemné snižovala, ale stále tam byla a já vždy, když byl nablízku, jsem se snažila, pokud to šlo, držet v přítomnosti mé jedné z nejlepších kamarádek.. jestli si někdo pamatujete Klárku, určitě jsem o ní někde už mluvila, a s tím pánem jsem nechtěla zůstávat vůbec o samotě.
Rozvádím tu příběh, který by se hodil spíš do jiného tématu, než tu dnes chci rozvinout, ale asi to tu má zaznít, tak to zde prostě dopíšu a v tom článku, kde si myslím, že by měl tento příběh zaznít spíš zase jen odkážu na tento článek.
Vím, že ke konci praxe, která - to jsem ještě asi nezmínila - se tehdy odehrávala v Makru, protože jsme se tam měly "starat" o faktury a podobně, ale to není podstatné a vlastně ani nevím, jestli bych měla být takhle konkrétní.. to si ještě promyslím a uvidím jestli to tu vůbec nechám, možná se to ani nedozvíte, protože stejně to jako vždy ještě pročtu na konci a zkusím tomu dát nějakou hlavu a patu na závěr, tak to možná smažu, ale to je teď asi jedno.. zpět k věci.
Pán se mě ptal na moje příjmení, že by mě rád našel na Facebooku a že bychom mohli být přátelé. Příjmení jsem mu samozřejmě nesdělila, vůbec netuším, jestli on tušil, jak mi některé ty rozhovory s ním, to když jsem s ním zůstala o samotě, i když v obchodě plném lidí, ale třeba jen v uličce, kde zrovna nikdo není, jestli tušil jak je mi to nepříjemné.. nemyslím si o něm, že by to byl zlý člověk, nevím jestli to mělo být flirtování, možná to bylo celé myšleno jako sranda, ale s Klárkou takhle třeba vůbec nemluvil. Já si toho nevšimla a ona taky o ničem nemluvila.
Každopádně mi celý tento příběh jasně ukázal co v životě nechci! Nechci být v životě na někom závislá, nechci aby se o mě někdo staral, chci se umět postarat sama o sebe a jednou - doufejme, že mi bůh dopřeje - o moje děti. Chci být samostatná, nezávislá žena, která je schopná zabezpečit sebe i své blízké, hlavně právě ty děti.. to neznamená, že nechci partnera, se kterým bychom tvořili rovnocenný vztah, založený na důvěře, věrnosti, lásce, toleranci a upřímnosti, což jsou mimochodem podle mě nejdůležitější faktory pro zdravý a fungující vztah, ale co od vztahu nechci je být něčím majetkem. Stejně tak jako bych já asi ani nechtěla nikoho vlastnit, to podle mého názoru není správně.

No ale teď zpět k článku.. než přišel název Po cit, tak jsem ho měla hlavně díky fotkám nazvaný S Bárnym, ale vlastně jsem moc ráda, že jsem ten článek přejmenovala, protože mám dojem, že takhle je to lepší, výstižnější, jsem s tím takhle spokojenější.. a mám konečně pocit, že ten článek dostál přesně tomu, na co jsem čekala. Že v něm zazní to co má, jen proto, že jsem tomu dala čas.

A už ve výše napsaném odstavci krásně vidíme slova POCIT a DOJEM, o kterých teď vlastně bude hlavně řeč.
Pár dnů před tím, než se mi v hlavě začali honit tyto myšlenky mi nebylo úplně dobře z důvodu menstruace, což je také jedno z témat, která jsem se rozhodla zde v co nejbližší budoucnosti otevřít, ale o tom jindy.
Jak už jsem zmínila, nebylo mi fyzicky moc dobře, trpěla jsem nechutenstvím, celou noc jsem spala tak na půl oka, neustále jsem se kroutila a převalovala, abych si uvolnila záda, která mě bolela, trpím ve svých dnech na křeče směřující primárně hlavně do zad a už jsem opravdu nevěděla jak je uvolnit. Navíc jsem se 2x za noc probudila právě s pocitem na zvracení.. a právě tento pocit mi odstartoval ten proud myšlenek.
Slovo pocit! Přemýšlela jsem nad tím, jak už jsem slyšela v těch různých rozvojových videích, které vám sem dávám pod názvy Duchovní rozvoj - poslední takový, už pátý, vyšel vlastně včera, ale videí, která bych vám chtěla ukázat je ještě spousta a určitě budou přibývat další, takže se můžete těšit na spoustu dalších takto zaměřených článků a v co nejbližší době dokonce plánuji v určitém smyslu takové speciální díly, ale to opět odbočuji - chtěla jsem říct, že už jsem v nich slyšela různá spojená slova.
Například zázrak - zá zrak - rozuměj za zrakem, jako něco, co prostě nevidíš. Nebo pomoci.. to řekl myslím Jarda Dušek někde jednou.. pokusím se o citaci, ale nevím jestli bude úplně přesná: ,,Když ti chce někdo pomoci, tak občas touží po moci". Slyšíte to tam? Vidíte to tam? Je to další krásné spojené slovo. A mě tím pocitem na zvracení v hlavě vyskočilo další z těchto takto krásně spojených slov.. pocit!
,,Lidé mají city, mají emoce.. nejsme zvyklý říkat cit na zvracení, nebo dojem na zvracení, přitom svým způsobem pocit a dojem je synonymum. Máš z něčeho pocit? Jaký máš z toho pocit? Jaký máš z toho dojem? To je vlastně synonymum.., ale my nejsme zvyklý (minimálně) v tomto spojení používat ani cit, ani dojem, jsme zvyklý používat pocit."
A přitom pocit, je vlastně spojené slovo - je v tom ten cit a je tam slovo po.. vím, že tehdy mě napadalo ještě více významů, bohužel jsem si namluvila jen jeden a od té doby si na zbytek z nějakého důvodu nemohu vzpomenout, takže to beru tak, že to zde zaznít nemá.., ale pokud vás něco napadne, budu ráda, když to sdělíte nejen mě do komentářů. Každopádně se to dá brát jako, že je něco po citu, že když procítíte ten cit, tak ještě je něco po něm. Buď cítíte ještě něco spojené s tímto citem, nebo něco jiného, ale něco je PO CITU. Doufám, že to vysvětluji, že jsem vám to vysvětlila jasně a srozumitelně.. ale věřím, že všichni to chápete, aspoň to, jak to je myšleno.
Omlouvám se za vybrané spojení, je mi jasné, že to někomu může připadat nechutné, ale lepší mě ani nenapadl a upřímně si myslím, že by se to na jiném ani nedalo tak krásně ukázat. Jinak taky ob odstavec výše, ta část co je v uvozovkách - až na to co je v závorkách, je celé citace z toho, co jsem si namluvila právě do záznamníku na telefonu. Zbytek už je nějakým způsobem upraven.
No a já se s vámi asi pomaličku rozloučím, myslím, že článek už je extrémně dlouhý a tak se mějte krásně.. pa 👋