Knihy
Další knižní článek vlastně slaví první kulatiny. Vítejte u desátého knižního článku.
První knížkou tohoto článku je kniha, kterou jsem si už dlouho chtěla přečíst, a to tedy kniha Umění být zdráv od Jana Vojáčka.
Někde jsem četla, že tato kniha by měla být povinnou četbou pro žáky základních a středních škol a já nemůžu jinak než souhlasit.
Taky jsem slyšela, že Jan Vojáček už vydal další knihu, na kterou už se taky opravdu moc těším. Každopádně to už jste nejspíš zjistili také z minimálně jednoho videa, který jsem vám dávala v článku Duchovní rozvoj (druhý díl), že plánuje vydat druhou knihu. A nejspíš jste právě z článků Duchovního rozvoje zjistili i to, že Jana Vojáčka u nás v rodině máme fakt rádi. Teď nevím, jestli to bylo v druhém díle, nebo to bude až ve třetím díle Duchovního rozvoje, ale Jan Vojáček prý plánuje vydat ještě třetí knihu, tak se máme opravdu na co těšit.
Dám vám sem pár citátů z knihy, jako to dělám u těch rozvojových knížek, protože tato kniha by se taky hůře popisovala, její popis zní asi takto: Je to kniha o zdraví a možná o návodu na zdraví.
Což jak jistě sami uznáte je celkem málo na článek. I když je to výstižné, tak přesto..
Ukázka číslo 1:
,,Konzumujte kvalitní sezónní potraviny, nejezte po 19. hodině a jezte maximálně 3x denně, lépe jen dvakrát. Občas si dopřejte přerušovaný půst. K tomu denně vypijte 4 dcl neperlivé vody na 10 kilo své váhy. Po setmění omezte vliv modrého světla obrazovek a osvětlení v této době celkově ztlumte. Choďte spát kolem 22. hodiny a vstávejte kolem 6. hodiny."
Ukázka číslo 2:
,,Matka, která kojí své dítě, ho tím chrání zásadním způsobem. Se svojí kolegyní, která je doktorkou imunologie, jsem konzultoval očkování naší Emy. Potvrdila mi, že když těhotenství a porod proběhly naprosto bez komplikací a holčička je plně kojena, riziko vážné nemoci a jejího důsledku je minimální. Když tedy za uvedených okolností strach z nemocí mít nemusíme, máme logicky obavy z toho, jak by ještě nevyzrálý organismus mohl zareagovat na očkovací vakcíny. V tomto případě mi tedy očkování v raném věku nedává smysl a naopak vyvolává obavy."
Ukázka číslo 3:
,,Dá se říct, že při očkování je něco za něco?
V podstatě ano a je třeba o tom diskutovat. Extrémně nezralé novorozeně, které po devíti měsících života v lůně matky není absolutně adaptované na nové prostředí, očkováním vystavíme velmi nepřirozenému vlivu chemického stresu. Jak to dopadne? To je dnes loterie. Nejsem proti očkování, ale nechci se svým dítětem hrát ruskou ruletu a chci udělat maximum, abych tato rizika snížil. Z mého pohledu tu dnes chybí relevantní diskuze o tom, jaké riziko očkování představuje pro konkrétní dítě a jak s tím naložit. Jinak to totiž důvěru vůči očkování nabourává. Často se srovnává doba před zavedením očkování a poté, ale ve vývoji naší společnosti se oproti životu před 70 lety dá najít tisíc a jedna změna, takže se srovnává něco, co se srovnat nedá."
Asi takhle, zaujala mě tam spousta věcí, ale tohle je asi to nejvíc. Co se týče první ukázky, něco si myslím že už dávno dodržuji, ale s něčím samozřejmě stále ještě bojuji. Myslím, že taky někde mluvil o tom, že je dobré dát si při jídle 3x denně velkou snídani, menší oběd a skoro žádnou večeři. Což si myslím, že většinou takhle taky jím.
Co se očkování týče, už jsem to s vámi jednou probírala a za svým názorem si víceméně stojím, zvažuji jednou pro své děti maximálně povinné očkování, ale nic navíc. Každopádně mi je velmi sympatický jeho názor jak na kojení, tak i na očkování.. s obojím souzním. Je to propojené a myslím, že už i minule jsem vám říkala, že věřím tomu, že dlouhodobě a plnohodnotně kojené dítě má mnohem lepší imunitu, než kdyby jsem do něj sypala jedno očkování za druhým.. a vím, že když člověk něco řekne, tak si z toho tisíc lidí pokaždé vybere něco jiného a třeba to i jinak pochopí, ale z mého pohledu mi vlastně můj názor Jan Vojáček potvrdil a to je pro mě rozhodně něco pozitivního.
No ale teď už se přesuneme k druhé knize.. 😊
Někde jsem četla, že tato kniha by měla být povinnou četbou pro žáky základních a středních škol a já nemůžu jinak než souhlasit.
Taky jsem slyšela, že Jan Vojáček už vydal další knihu, na kterou už se taky opravdu moc těším. Každopádně to už jste nejspíš zjistili také z minimálně jednoho videa, který jsem vám dávala v článku Duchovní rozvoj (druhý díl), že plánuje vydat druhou knihu. A nejspíš jste právě z článků Duchovního rozvoje zjistili i to, že Jana Vojáčka u nás v rodině máme fakt rádi. Teď nevím, jestli to bylo v druhém díle, nebo to bude až ve třetím díle Duchovního rozvoje, ale Jan Vojáček prý plánuje vydat ještě třetí knihu, tak se máme opravdu na co těšit.
Dám vám sem pár citátů z knihy, jako to dělám u těch rozvojových knížek, protože tato kniha by se taky hůře popisovala, její popis zní asi takto: Je to kniha o zdraví a možná o návodu na zdraví.
Což jak jistě sami uznáte je celkem málo na článek. I když je to výstižné, tak přesto..
Ukázka číslo 1:
,,Konzumujte kvalitní sezónní potraviny, nejezte po 19. hodině a jezte maximálně 3x denně, lépe jen dvakrát. Občas si dopřejte přerušovaný půst. K tomu denně vypijte 4 dcl neperlivé vody na 10 kilo své váhy. Po setmění omezte vliv modrého světla obrazovek a osvětlení v této době celkově ztlumte. Choďte spát kolem 22. hodiny a vstávejte kolem 6. hodiny."
Ukázka číslo 2:
,,Matka, která kojí své dítě, ho tím chrání zásadním způsobem. Se svojí kolegyní, která je doktorkou imunologie, jsem konzultoval očkování naší Emy. Potvrdila mi, že když těhotenství a porod proběhly naprosto bez komplikací a holčička je plně kojena, riziko vážné nemoci a jejího důsledku je minimální. Když tedy za uvedených okolností strach z nemocí mít nemusíme, máme logicky obavy z toho, jak by ještě nevyzrálý organismus mohl zareagovat na očkovací vakcíny. V tomto případě mi tedy očkování v raném věku nedává smysl a naopak vyvolává obavy."
Ukázka číslo 3:
,,Dá se říct, že při očkování je něco za něco?
V podstatě ano a je třeba o tom diskutovat. Extrémně nezralé novorozeně, které po devíti měsících života v lůně matky není absolutně adaptované na nové prostředí, očkováním vystavíme velmi nepřirozenému vlivu chemického stresu. Jak to dopadne? To je dnes loterie. Nejsem proti očkování, ale nechci se svým dítětem hrát ruskou ruletu a chci udělat maximum, abych tato rizika snížil. Z mého pohledu tu dnes chybí relevantní diskuze o tom, jaké riziko očkování představuje pro konkrétní dítě a jak s tím naložit. Jinak to totiž důvěru vůči očkování nabourává. Často se srovnává doba před zavedením očkování a poté, ale ve vývoji naší společnosti se oproti životu před 70 lety dá najít tisíc a jedna změna, takže se srovnává něco, co se srovnat nedá."
Asi takhle, zaujala mě tam spousta věcí, ale tohle je asi to nejvíc. Co se týče první ukázky, něco si myslím že už dávno dodržuji, ale s něčím samozřejmě stále ještě bojuji. Myslím, že taky někde mluvil o tom, že je dobré dát si při jídle 3x denně velkou snídani, menší oběd a skoro žádnou večeři. Což si myslím, že většinou takhle taky jím.
Co se očkování týče, už jsem to s vámi jednou probírala a za svým názorem si víceméně stojím, zvažuji jednou pro své děti maximálně povinné očkování, ale nic navíc. Každopádně mi je velmi sympatický jeho názor jak na kojení, tak i na očkování.. s obojím souzním. Je to propojené a myslím, že už i minule jsem vám říkala, že věřím tomu, že dlouhodobě a plnohodnotně kojené dítě má mnohem lepší imunitu, než kdyby jsem do něj sypala jedno očkování za druhým.. a vím, že když člověk něco řekne, tak si z toho tisíc lidí pokaždé vybere něco jiného a třeba to i jinak pochopí, ale z mého pohledu mi vlastně můj názor Jan Vojáček potvrdil a to je pro mě rozhodně něco pozitivního.
No ale teď už se přesuneme k druhé knize.. 😊
Druhou knihou dnešního článku je kniha Bábovky od Radky Třeštíkové.
Tu jsem objevila i na svém seznamu nakonec, ale původně jsem po ní sáhla na doporučení mamky, která myslím říkala, že je to nejlepší kniha Třeštíkové.
Kniha je o různých životních zvratech a situacích, ale hlavně také o pohledech na tyto situace očima různých lidí. Jsou to vlastně vesměs příběhy 12 žen, které se ale různě propojují do jednoho.. zkusím vám to níže ještě alespoň malinko přiblížit, abyste ten celek pochopili lépe.. 😊
Postavy:
Tu jsem objevila i na svém seznamu nakonec, ale původně jsem po ní sáhla na doporučení mamky, která myslím říkala, že je to nejlepší kniha Třeštíkové.
Kniha je o různých životních zvratech a situacích, ale hlavně také o pohledech na tyto situace očima různých lidí. Jsou to vlastně vesměs příběhy 12 žen, které se ale různě propojují do jednoho.. zkusím vám to níže ještě alespoň malinko přiblížit, abyste ten celek pochopili lépe.. 😊
Postavy:
- Rebeka - kamarádka Saši, milenka Martina
- Karolína - manželka Martina, milenka Zdeňka, matka Rebeky 2
- Miluška - manželka Zdeňka, matka Saši, porodní asistentka Karolíny
- Johana - matka Laury, zákaznice paní Dobrovolné, majitelka cestovní agentury, kde si Miluška objednala zájezd do Brazílie
- Saša - kamarádka Rebeky, dcera Milušky a Zdeňka, matka Kryštofa, přítelkyně Lukáše
- Květa - kamarádka Magdy, matka Květoslava
- Nikola - přítelkyně nemocničního chlapce (Ondřeje jak později vyplyne), nevlastní neteř Karolíny, nevlastní sestřenice Rebeky 2, nevlastní dcera Renáty, dcera Lindy
- Alena - matka Ondřeje, randí s Robertem (otcem Rebeky), pronajímá kumbálek ve svém kosmetickém salónku na podnikání Johaně
- Magda - matka Rebeky, "kamarádka" Květy
- Renáta - nevlastní matka Nikoly
- Linda - nevlastní sestra Lukáše, matka Nikoly
- Paní (Lenka) Dobrovolná - hlídačka dětí ("Dobrovolná babička") - hlídala Johaně Lauru, Rebece Martínka, Saše Kryštofa a Karolíně Rebeku 2..
Takové moje postřehy jsem si vypsala do mobilu, dám vám sem pár příkladů, ale ne moc, protože bych vám mohla prozradit všechno.. a to ani jedna strana nechce. Navíc to teď bude i zfilmované, myslím, že už to jde nějak do kin, tak na to můžete mrknout i ve filmu a tady vám na to přikládám i trailer.
Možná už jste slyšeli příběh s okrovým svetrem. V knize je napsán nějak takto:
,,Nechce se objímat, nechce se jmenovat Květoslav a rozhodně nechce nosit tenhle hnusný svetr, co prý vypadá, jako by si s ním někdo vytřel prdel.
,Jak to mluvíš?' rozzlobím se a dám mu pohlavek. Takový pěkný rolák, okrová barva se na podzim nosí, co na tom, že je trochu vytahaný, aspoň nebude Květíkovi táhnout na záda."
Tuhle příhodu mi vyprávěla mamka dávno před přečtením knihy, ale hned jak jsem si to přečetla, jsem si na to vzpomněla.
S tím vlastně souvisí, že když Květa chce předat Květíkovi peníze, Magda jí je kvůli svým finančním problémům ukradne, zaplatí to otec Nikoly, která se k tomu přizná, protože chce získat pozornost svých rodičů, kteří jsou neustále zaměstnaní. Květík dostane peníze jež mu ukradne Marek s Lindou, dají je na chvíli Ondrovi, u kterého to najde Alena a půjčí je Johaně.. strašně zamotaný příběh, obdivuji Radku Třeštíkovou, jak zamotaně a propojeně to vymyslela. Celkově, nejen tuhle část.
Ve vyprávění Magdy se konečně definitivně protnou příběhy Rebeky a Karolíny. A vlastně i Martina.
Alena mi svou povahou byla celkem nesympatická, ale nakonec to dopadlo úplně jinak než si plánovala. A otec Rebeky, tedy Robert, působí jako charismatický gentleman do chvíle, než při pohlavním styku nepořeže svůj protějšek, kolikrát i bez optání, jen pro svoje potěšení. Má velmi divnou úchylku, kterou zkoušel od Magdy, přes Alenu až po Lindu, která ho málem zastřelila.
No a ačkoliv mám těch poznatků mnohem a mnohem více, tak tady bych to ukončila, ať vám opravdu nevyzradím vše.. teď jdeme na třetí knihu.
Možná už jste slyšeli příběh s okrovým svetrem. V knize je napsán nějak takto:
,,Nechce se objímat, nechce se jmenovat Květoslav a rozhodně nechce nosit tenhle hnusný svetr, co prý vypadá, jako by si s ním někdo vytřel prdel.
,Jak to mluvíš?' rozzlobím se a dám mu pohlavek. Takový pěkný rolák, okrová barva se na podzim nosí, co na tom, že je trochu vytahaný, aspoň nebude Květíkovi táhnout na záda."
Tuhle příhodu mi vyprávěla mamka dávno před přečtením knihy, ale hned jak jsem si to přečetla, jsem si na to vzpomněla.
S tím vlastně souvisí, že když Květa chce předat Květíkovi peníze, Magda jí je kvůli svým finančním problémům ukradne, zaplatí to otec Nikoly, která se k tomu přizná, protože chce získat pozornost svých rodičů, kteří jsou neustále zaměstnaní. Květík dostane peníze jež mu ukradne Marek s Lindou, dají je na chvíli Ondrovi, u kterého to najde Alena a půjčí je Johaně.. strašně zamotaný příběh, obdivuji Radku Třeštíkovou, jak zamotaně a propojeně to vymyslela. Celkově, nejen tuhle část.
Ve vyprávění Magdy se konečně definitivně protnou příběhy Rebeky a Karolíny. A vlastně i Martina.
Alena mi svou povahou byla celkem nesympatická, ale nakonec to dopadlo úplně jinak než si plánovala. A otec Rebeky, tedy Robert, působí jako charismatický gentleman do chvíle, než při pohlavním styku nepořeže svůj protějšek, kolikrát i bez optání, jen pro svoje potěšení. Má velmi divnou úchylku, kterou zkoušel od Magdy, přes Alenu až po Lindu, která ho málem zastřelila.
No a ačkoliv mám těch poznatků mnohem a mnohem více, tak tady bych to ukončila, ať vám opravdu nevyzradím vše.. teď jdeme na třetí knihu.
No a poslední knihou pro dnešní článek je předposlední díl ze série knih Nástrojů smrti, tentokrát Město ztracených duší od Cassandry Clareové.
Prvním rozdílem bych řekla, že je to, že Clary v knize zbavili odpovědnosti za to, co se stalo Jaceovi, zatímco v seriálu jí odsoudili k trestu smrti upálením. Z čehož jsem do poslední chvíle trnula a říkala si, jak to mohli nechat až takhle vyhrotit a zajít tak daleko. I když bylo jasné, že to musí dobře dopadnout. Přesto to nechali napínavé do poslední chvíle. 🤦🏽♀️
Další rozdíl je ten, že v seriálu Lilith propojila znamením Clary a Jonathana Christophera Morganstana (alias nepravého Sebastiána), zatímco v knize s ním je propojen Jace. Kolem tohoto je teda podle mého názoru ještě spousta nesrovnalostí, ale nebudu je zde vypisovat i proto, že toho v těchto knihách prozrazuji i tak dost, tak ať tam máte ještě něco, co vám neprozradím..😊
V seriále mi Magnus nepřipadal, že by měl špatnou paměť.. přesto v knize začal oslovovat Simona jmény: Sherwin, Smedley, Sheldon, Seamus.. což mě celkem pobavilo a možná i mírně překvapilo 😂
Musím se přiznat, že se mi strašně líbí a vždycky mě potěší, když v amerických knížkách zmíní Českou republiku nebo aspoň hlavní město Česka, tedy Prahu. Je hezké vidět, že i tam prostě vědí o naší malé zemi, protože jinak já mám pocit, že jí nikdo nemůže moc znát, takže je to vždy pro ně ode mě takové malé velké +.
Víceméně celá kniha je o Jaceovi, který se díky runě Lilith ocitl v Sebastiánově moci (respektive v moci skutečného Jonathana Christophera Morganstana).
No a tím bych asi ukončila tuto knihu.. řekla bych, že oproti jiným knihám tohoto druhu zde zase není moc věcí, které by se dali příliš vypíchnout.. proto je to zde mám pocit celkem krátké.. 🙆 Za což nevím proč mám potřebu se vám omluvit 😁
Další rozdíl je ten, že v seriálu Lilith propojila znamením Clary a Jonathana Christophera Morganstana (alias nepravého Sebastiána), zatímco v knize s ním je propojen Jace. Kolem tohoto je teda podle mého názoru ještě spousta nesrovnalostí, ale nebudu je zde vypisovat i proto, že toho v těchto knihách prozrazuji i tak dost, tak ať tam máte ještě něco, co vám neprozradím..😊
V seriále mi Magnus nepřipadal, že by měl špatnou paměť.. přesto v knize začal oslovovat Simona jmény: Sherwin, Smedley, Sheldon, Seamus.. což mě celkem pobavilo a možná i mírně překvapilo 😂
Musím se přiznat, že se mi strašně líbí a vždycky mě potěší, když v amerických knížkách zmíní Českou republiku nebo aspoň hlavní město Česka, tedy Prahu. Je hezké vidět, že i tam prostě vědí o naší malé zemi, protože jinak já mám pocit, že jí nikdo nemůže moc znát, takže je to vždy pro ně ode mě takové malé velké +.
Víceméně celá kniha je o Jaceovi, který se díky runě Lilith ocitl v Sebastiánově moci (respektive v moci skutečného Jonathana Christophera Morganstana).
No a tím bych asi ukončila tuto knihu.. řekla bych, že oproti jiným knihám tohoto druhu zde zase není moc věcí, které by se dali příliš vypíchnout.. proto je to zde mám pocit celkem krátké.. 🙆 Za což nevím proč mám potřebu se vám omluvit 😁
No a jelikož je to třetí kniha tohoto článku, tak vlastně neukončuji jen knihu, ale celý článek.. takže doufám, že se vám líbil, vím že jste si na něj museli chvilku počkat a já se s vámi loučím. 😊
Krásný večer a dobrou noc 😘🥱
Krásný večer a dobrou noc 😘🥱
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).