Kam jedu?
Tak upřímně nevím kdy tento článek přesně vyjde, jestli ho stihnu vydat ještě dnes, nebo ve středu, ve čtvrtek.. uvidíme všichni.
Každopádně dnes je pondělí a já právě nasedla do vlaku a jsem akorát na cestě za svým plánem na dovolenou číslo jedna, který zní návštěva tatínka.
Z toho vám asi taky vyjde zase nějaký článek, i když nevím kolik, případně jaký a kdy.. ale asi budu maximálně fotit, nebudu psát, takže to asi vyjde později a nejspíš to shrnu do jednoho článku, ale nevím, nechme se překvapit, jak to ve finále vyřeším.. ☺️
Co se týče třeba Bárnyho, toho na fotkách neuvidíte, protože po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že ho nechám doma mamce na hlídání, která mi to vlastně původně i nabídla, ač nerada, protože má teď pár dnů volna.. přesně těch pár dnů, co já budu u taťky. 🥰😂
No přemýšlím co k tomu dnes ještě dodat, ale asi vše podstatné jsem vám momentálně řekla, takže jdu upravit a vložit fotky a když pak budu mít možnost to někde na nějakém pořádném zařízení ještě zkontrolovat, tak by vám článek mohl (snad) vyjít ještě dnes. 😊
Ve zkratce jenom k fotkám.. líbilo se mi, jak letěl balón, měla jsem to štěstí vidět ho vzlétnout, tak mám spoustu fotek, které jsem si sem chtěla uložit.
Co se týče esíček.. přiznávám se bez mučení, včera jsem trochu víc prasila, ale strašně se mi líbí to Ladovské balení a to je ten důvod, proč jsem to sem dala.
No a nakonec něco aktuálního z cesty vlakem 😉
Ještě taková vsuvka na závěr:
Určitě to všichni znáte, ale někdy je to fakt veselé s těmi lidmi.. teď tady chodil nějaký mladý muž, každého se ptal, jestli náhodou nemá cigarety a strašně se začal zlobit, když mu zde jeden kluk odpověděl: ,,Ne a k čemu, když ve vlaku je stejně zakázáno kouřit". Tak snad nás nečeká veselá cesta.. 🤦🏽♀️
Já si jdu momentálně číst, ať vám brzy můžu vydat i další knížní článek. 😊
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).