Outfit číslo 12.
V dnešním článku pro vás mám, jak jste si už asi z názvu přečetli, překvapivě další outfit.
Abych článek malinko prodloužila a zároveň vás doufejme pobavila, tak bych na okamžik ráda odbočila a povyprávěla vám příběh, který se mi stal pár dní zpět.
Asi každý si všiml, že už se zkracují dny a stmívá se dřív. Proto jsem za tmy vyrazila venčit Bárnyho. V jedné tmavší uličce se Bárny zdržel tak dlouho, až nás nakonec předešla partička mladých lidí. Podle toho jak společensky byli oblečení, tak tipuji, že šli pravděpodobně z tanečních.
A teď začíná ta část, která mě pobavila.. Bárny se konečně rozešel a tak jsme se vydali za nimi. Vtipné bylo to, že si nás po chvíli všiml jeden klučina a vykřikl, že za nimi někdo jde a že se bojí. Nějaká slečna mu na to odpověděla po chvíli, že mám psa a on na to odpověděl, že žádného psa nemám a že se opravdu bojí. Nejvtipnější bylo, že tou dobou už jsme se dostávali na světlo, jich bylo asi deset - polovina kluků a polovina holek - a já jsem byla sama se psem. No tak jsem si nakonec Bárnyho přivolala, aby si ho chlapec všiml a přestal se bát.
A proč vám to píšu? Vlastně to nejkomičtější na tom bylo, že já se občas sama takhle bojím v tmavších uličkách a hlídám si záda, ale to hlavně pokud jdu sama. Nikdy by mě však nenapadlo, že já budu pro někoho strašákem, natož pro cca 15-ti letého kluka, který jde ještě ke všemu v partě tak velké, že bych neměla proti nim šanci, i kdyby jsem něco v plánu měla.. 😂
Abych článek malinko prodloužila a zároveň vás doufejme pobavila, tak bych na okamžik ráda odbočila a povyprávěla vám příběh, který se mi stal pár dní zpět.
Asi každý si všiml, že už se zkracují dny a stmívá se dřív. Proto jsem za tmy vyrazila venčit Bárnyho. V jedné tmavší uličce se Bárny zdržel tak dlouho, až nás nakonec předešla partička mladých lidí. Podle toho jak společensky byli oblečení, tak tipuji, že šli pravděpodobně z tanečních.
A teď začíná ta část, která mě pobavila.. Bárny se konečně rozešel a tak jsme se vydali za nimi. Vtipné bylo to, že si nás po chvíli všiml jeden klučina a vykřikl, že za nimi někdo jde a že se bojí. Nějaká slečna mu na to odpověděla po chvíli, že mám psa a on na to odpověděl, že žádného psa nemám a že se opravdu bojí. Nejvtipnější bylo, že tou dobou už jsme se dostávali na světlo, jich bylo asi deset - polovina kluků a polovina holek - a já jsem byla sama se psem. No tak jsem si nakonec Bárnyho přivolala, aby si ho chlapec všiml a přestal se bát.
A proč vám to píšu? Vlastně to nejkomičtější na tom bylo, že já se občas sama takhle bojím v tmavších uličkách a hlídám si záda, ale to hlavně pokud jdu sama. Nikdy by mě však nenapadlo, že já budu pro někoho strašákem, natož pro cca 15-ti letého kluka, který jde ještě ke všemu v partě tak velké, že bych neměla proti nim šanci, i kdyby jsem něco v plánu měla.. 😂
Tak to jenom taková odbočka od tématu k tomu, v jakých postavách se někdy můžete nevědomky ocitnout. A teď už zpět k tématu a fotkám..:
Bílé džíny z About You jsou tady, případně podobné tady, tady, tady, tady nebo třeba tady.
Pásek mám z New Yorkeru, podobný tady, téměř totožný se zlatou sponou tady, popřípadě ještě tady.
Pásek mám z New Yorkeru, podobný tady, téměř totožný se zlatou sponou tady, popřípadě ještě tady.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).