Pohyb

Tak jsem si řekla, že bych dnes jen ve zkratce mohla navázat na nedávný článek Strach. Zmiňovala jsem tam, že na mě vynucení pohybu ve škole mělo špatný vliv.
Abych ten dopad vysvětlila, alespoň trochu, tak bych chtěla prvně říci, že jsou děti, které by se nikdy dobrovolně nehýbaly. Jsou děti, které mají velkou nadváhu, takže na jednu stranu naprosto chápu, že školství vymyslelo něco, jako jsou hodiny tělocviku.
Na druhou stranu mi moc nedává smysl, proč učitelé vymýšlí různé hlouposti kolikrát, které děti musí plnit, jen aby mohli učitelé rozdávat známky. Proč musí děti plnit věci, ze kterých mají třeba strach? Jako například v mém případě i v případě mamky skákání přes kozu?! Či jak jsem si nyní vzpomněla běhání ve dvojicích pozadu zaháknutý lokty do sebe? Tehdy jsem zakopla, spadla a vyrazila si dech a kdyby kamarádka neuměla odezírat, tak by to snad učitelku ani nenapadlo, že nemluvím a popadám dech.. a o to víc jsem samozřejmě panikařila. Každému vyhovuje jiný druh pohybu, někomu vyhovuje kolektivní sport nebo atletika, jiný si třeba rád vyleze hory, projede se na kole nebo si sólo zaběhá a to vzdálenost, která vyhovuje jemu, ne kterou mu někdo určí, nejlépe ještě na rychlost, na body, na známky a jiné blbosti.

Někomu vyhovuje plávání, bruslení nebo jóga, ale to se v klasických českých hodinách tělocviku moc často nedělá. Jóga snad vůbec, alespoň jsem jí nezažila.. jako odměny se dávají různé hry. Musím říct, že jediné hry, které mě kdy jakž takž bavily byly vybíjená a přehazovaná, s tím, že vybíjenou jsem si užívala jen, když jsme nehráli zrovna s kluky, kteří dávali perdy, že by vás tím míčem rozpůlili na půl.
Abych to dala do kontextu s dneškem a s průběhem cesty vedoucí k dnešku, tak k pohybu si teprve, řekla bych i díky právě těm zkušenostem z tělocviku a tamějšího nucení do pohybu, hledám cestu. Chci aby to byla součást mého života, pracuji na tom, hledám všelijaké druhy pohybu, které mě baví, a které by mě mohli bavit, objevuji a zkouším co se dá a z toho pak vybírám, co zařadím do svého života.
Momentálně si troufám říct, že mě baví a drží mě právě jóga, posilovací cvičení se zatím snažím držet ve svém životě já a doufám, že mě to pořádně chytne. Zatím to mám na období.. období kdy jedu denně a období, kdy neposiluji téměř vůbec. V minulosti mě bavila jízda na koni, na tu už nemám moc času, ale když ten čas je, ráda se projedu pořád. Další co se snažím v životě alespoň jednou za čas "prožít" nebo jak to říct, je běh, je kolo a v zimě bruslení. Bruslení bych ráda zařadila i přes teplé měsíce, ráda bych se naučila na kolečkových bruslích.. umím jenom na zimních. V zimě bych se ráda zase naučila lyžovat.
No a co se ale třeba týče výše zmíněného plavání, to raději přenechám jiným. Já vodu miluji, ale bere mě ve stylu a ve smyslu řádění, rozhodně ne plavání. Takže tobogány, taková ta divoká řeka či takové to skákání, kterým se tvoří vlny, to je moje.. ještě vířivka také, ale plavání, na to mě moc neužije.
No tak takhle jsem snad řekla všechno co chci, asi jste z toho pochopili, že já moc na kolektivní sporty nejsem.. no a tak uvidíme, co přijde příště za článek. Zatím se mějte hezky.. pa 👋

Momentálně nemám žádné sportovní fotky, tak přidávám místo toho jeden sportovní outfit.. 😊