Oslava
Dnes jsem si říkala, že bych mohla udělat zase takové krátké shrnutí zaměřené převážně na včerejší den, kdy jsem ráno přišla ze druhé noční a nebyla schopná usnout, a proto jsem se nakonec rozhodla vzít Bárnyho a odjet s mamkou a ségrou na narozeninovou oslavu svého, nyní už sedmiletého, bratránka. Každopádně důvod proč tohle píšu je ten, že jsem chtěla napsat tento článek už včera, ale když jsme se vrátily, bylo už kolem šesté hodiny večer a já jsem byla tak unavená, že jsem to kolem sedmé zalomila, spala 14 hodin v kuse a vstala dnes asi o půl desáté dopoledne.
Každopádně začnu asi fotkami, které jsou už snad někdy z 11. 7. pokud se nemýlím, z toho dne, kdy jsme byli na pouti, což bylo myslím dva dny předtím, než vyšel článek pouť, pokud se nemýlím.
Jsou to fotky tak nějak odzadu jak jsem se Ernieho snažila usadit a babička si ho mohla vyfotit.. samozřejmě se mnou, což nebylo úplně úmyslné, jenom mi to v hlavě nedošlo v tu chvíli, až zpětně, ale tak co.. babi to nevadí a já mám alespoň další fotky s miláčkem. 😍
No ale teď už teda ve zkratce k té oslavě.. ta byla jak už jsem říkala k sedmým narozeninám bratránka Daniela, což kdyby jméno nebylo vidět na fotkách, tak to asi nenapíšu, ale vzhledem k tomu, že tam jméno je, tak s tím nebudu dělat žádné drahoty.. jenom jsem chtěla teda říct, že vám sem dám pár fotek z oslavy, ale asi spíš decentních.
Každopádně tady teda lítali vosy (abych mu nekřivdila) a Bárny se jich tak bál, že byl půl návštěvy schovaný v koupelně a když neležel před vanou na koberečku, tak byl ve sprchovém koutě za závěsem a klepal se v rohu.. 😁🙈
Když jsem ho odtud vytáhla s tím, že jedeme domů, tak se rychle běžel schovat do auta a zaparkoval pod volantem (viz. první fotka) a pak už si v klidu lehl vzadu (viz. druhá fotka) a chvílemi po cestě domů usínal.
No a zbytek příběhu znáte ze začátku dnešního článku.. jinak k těm fotkám s Erniem jsem přišla až právě zde po cestě zpět. No a teď jdu něco uvařit a uvidíme co bude pak, zatím krásný den přeji. Pa 👋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).