Charitativní módní přehlídka

Krásný den, tak včerejškem nám skončil červenec a dnes nám začíná srpen. Neuvěřitelné jak rychle to uteklo.. v předešlých letech bych pomalu chytala depky z toho, že jdu za měsíc do školy, mimochodem to byl další důvod, proč jsem školu nechtěla dlouho opustit, protože jsem se těšila na ty dva měsíce volna, což jsem věděla, že v práci mít nebudu. Každopádně naopak jelikož mám práci, kterou miluji, tak mi absolutně nevadí, že už nemám dva měsíce volna, i tak mám volna celkem dost.  A díky tomu mi už vůbec nevadí, že je srpen a za měsíc jdou děti do školy. Což teď možná může znít zlomyslně vzhledem k tomu, co výše píšu, ale tak to určitě myšleno není.

Dnes jsem si každopádně protřídila šatník, vyhodila bych spoustu věcí, které z něj nenosím, proto jsem si říkala, že bych vám tu mohla alespoň udělat takovou charitativní módní přehlídku, kdy vám ukážu co vyřazuji, protože když vám ukazuji nové úlovky, tak jsem si říkala, že bych to mohla vzít i z druhé strany a ukázat vám, co mou šatní skříň opouští, co nenosím a co už nechci dál kupit. Spoustu těch věcí mám totiž třeba i z období puberty, kdy mi ještě oblečení převážně kupovala mamka, protože já na něj jaksi neměla zase moc finance vzhledem k tomu, že jsem si mohla vydělat při škole jen něco málo na nějaké brigádě. Spoustu věcí jsem také podědila, ať už po ségře, po mamce, po nějaké jejich nebo mé kamarádce či známé. A asi každý známe, jaké to je většinou s oblečením, které si sami nevybereme.
Stejně si upřímně myslím, že nikdy neprotřídím svůj šatník dostatečně, dokud se nebudu stěhovat do vlastního, protože teprve tam si vezmu jenom opravdu to, co nosím a nebudu tam tahat věci, u kterých si buď nejsem jistá, nenosím je, nebo si myslím, že by třeba mamka mohla být smutná z toho, že se toho zbavuji.. nebo naštvaná, že tím "plácám", či že bych byla z jakéhokoli jiného důvodu nepochopena.
To jsem takhle přišla jednou i o docela oblíbené tričko, které mám dosud v hlavě, protože si mamka zřejmě myslela, že už ho neunosím a aniž by se mě zeptala, tak ho vyřadila a zničila. Pak jsem taky přišla, tentokrát ne rukou mamky, o jedno tílko a sukni, kterou jsem si hodila k tátovi na chatu - tohle sice nebyly mé oblíbené kousky, přesto mě naštvalo, když jsem příště přijela a viděla svou sukni rozstříhanou na hadry a tílko jsem pro jistotu nedohledala vůbec. A jako vysvětlení se mi dostalo, že by mi to už stejně nebylo.. což je zajímavé, když návštěvu předtím mi to bylo ještě úplně v pohodě. A překvapilo mě, že někdo jiný ví lépe než já co mi je a co ne. Bylo to to poslední oblečení, které jsem si tam kdy nechala.
Každopádně něco asi nabídnu ještě doma, protože mamka nerada vidí, že se něco vyhazuje takhle z mého šatníku, i když zároveň tvrdí, že není dobré nakupovat věci. Rozuměj jak kupovat, tak i kupit. Kdyby vás něco jo zaujalo a také byste to chtěli, klidně si můžete napsat a pokud to bude volné, tak vám to pošlu.. většina z toho bude asi ve velikosti M až na výjimky, což bych případně dopsala.
Ale upřímně, charitativní přehlídka se to jmenuje hlavně proto, že než rozdávat bych to chtěla, pokud to bude nějak zachovalé, spíš vložit do charitativního kontejneru. Takže maximálně 7 dní od chvíle, kdy vyjde tento článek to odnesu do toho kontejneru, proto kdybyste něco chtěli, tak musíte rychle, i když já si myslím, že každý, kdo na to alespoň trochu má, raději projde eshopy nebo kamenné obchody a koupí si něco přesně dle svého vkusu, že? Takže si myslím, že mi nikdo moc psát nebude, přesto mě napadlo tento článek napsat, protože ne všichni čtenáři asi mají lehké životy. Obrazně řečeno, úplně lehký ho nemá asi nikdo, i když z duchovního pohledu to není nemožné.

Na fotkách výše jsou teda i fotky před a po probrání skříně, jak můžete vidět. Před to není úplně před, protože už jsem měla nahoře malinko probraná trička, ale nebylo to nějak příliš načaté.