Pouť
Pro dnešek tu mám pár fotek z (před)včerejška, jelikož už je po půlnoci.. máme v rodině takovou tradici, že každoročně chodíme na pouť, i když co jsme vyrostli, tak nikdo z nás dospělých nemá poutě rád, takže je to pro nás spíš taková procházka skrz.
Jediný, kdo poutě ještě žere je šestiletý bratranec.. co nemám ráda na poutích je, když tam jsou jako výdělečná činnost koně, které stále chodí v kruhu a vozí děti jedno za druhým.. tak to fakt nesnáším. Je mi jich strašně líto. Ale ty tam letos naštěstí nebyli, i když mi jsme šli až ke konci, tak už je možná odvezli.
Ale občas mám ráda některé ty atrakce. A některé ty mlsy také občas nejsou k zahození, ale mě už více láká příroda. Už jsem z toho bludiště zvaného dětství, kdy toužíte po všem co zrovna vidíte dávno vyrostla. 😊
No, takhle by to bylo ve shrnutí asi vše.. samozřejmě, kdyby jsem chtěla být konkrétní, tak bych měla ještě dlouho a stále co psát, ale já bych právě ráda už začala články zkracovat, takže takhle to asi ukončím s poslední informací.
Volal mi najednou táta, že jsou u nás pod barákem, tak jsem mu řekla, že my jsme ale u babi, a tak se tam stavili i s Erniem a Barbie. Fotky návštěvy u sebe nemám.. celé to fotila naše rodinná paparazzi alias babička, ale ty fotky zatím u sebe nemám, tak sledujte můj instagram karolina.novackova, až ty fotky budu mít, určitě se tam objeví, pokud budou povedené.. a zde na blogu se objeví nejspíše až na konci roku ve shrnovacím článku, který teď vymýšlím už a začínám připravovat. ❤
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).