Arnošt
Teď jsem několik dnů nepřidávala a nashromáždilo se mi pár zážitků, informací, které samozřejmě nejsou tak důležité, abyste bez nich nemohli žít, ale přesto bych si to sem chtěla uložit. Takže vás vlastně vítám u dalšího takového obecného článku.
První a asi pro tento článek nejdůležitější informací je, že jsme teď asi čtyři dny hlídali známým kočičku a důležité to je pro to, že se jí později v tomto článku budu věnovat víc. Navíc článek se po ní i jmenuje, protože kočička je kocourek jménem Arnošt.
Chtěla jsem ho jít ještě navštívit, protože bydlí kousek od nás, nemáme ho doma, jelikož zaprvé to nejde kvůli Bárnymu a za další až by zaryl mamce drápky do linky nebo do gauče, tak by asi omdlela.. 😂
Každopádně mamka mi to rozmluvila s tím, že už určitě spinká, ať ho neruším. No nevím, jsou to noční zvířata pokud vím, ale chtěla jsem ho jít navštívit, protože mi bylo líto, že tam je stále sám, ale tak ho nechám teda spinkat, no. Ale je to super výpomoc, protože tito známý nám také hlídají Bárnyska, když ho musíme opustit a nemá nám ho kdo pohlídat, takže si vzájemně vyhovujeme.. 😊
Jinak se omlouvám, pokud to nebude moc dávat hlavu a patu a pokud budu skákat a plácat páté přes deváté, nakonec si to přečtu a zkusím tomu dát ještě alespoň trošičku nějakou formu, ale na druhou stranu se mi tento systém zápisu líbí, protože to zapisuji tak jak mi běží myšlenky v hlavě.
Upřímně tento článek píšu kolem desáté večer, v pauze, kdy čekám až mi alespoň trochu vychladne žehlička, aby jsem mohla přelít vodu z ní zpět do láhve s destilovanou vodou a nespálila se u toho - pokud možno. Žehlila jsem si totiž košile do práce, které jsem si dnes prala, tak aby nebyly úplně zmuchlané. Čímž se pomalu, ale jistě dostávám k dnešnímu využitému dni. Ale abych to ještě předtím uvedla úplně upřímně na pravou míru, tak jsem dnes po noční a zítra zase vstávám na denní, takže to zkusím vzít z rychlíku, ale upřímně nevylučuji, že se na to v půlce vyprdnu a půjdu raději spát a dopíšu to zítra. Tedy je dost možné, že když to teď čtete tak je tedy "zítra". 😁
Já jak jsem již řekla, tak jsem dnes přišla z noční, vzala jsem vyvenčit Bárnyho, stavili jsme se u mamky v práci a dala jsem si ke snídani třešně. Po návratu dom jsem ještě předpřipravila recept na mátovou zmrzlinu a u toho si pustila nové povídací video MF a vlog Terezisty. Poté jsem si šla lehnout.
Vstala jsem asi o půl druhé a pak už to byl šupec. Dodělala jsem tu mátovou zmrzlinu, kterou teď dělám téměř permanentně.. chutná mi, miluji jí.. přesto pro vás stále zkouším, upravuji postupy, množství a podobně a až s tím budu spokojená, pokud možno 100% spokojená, tak vám recept vydám.
Dále jsem si vyprala ty košile, dala je uschnout a ještě si omyla hlavu. Pak jsem vyrazila opět s Bárnym na procházku a po návratu se vydala právě za Arnoštem. U Arnyho jsem strávila asi padesát minutek, kdy jsem ho nakrmila játry, dosypala mu granule, vybrala záchod, asi pět minut jsem ho drbala, ale ty kočky jsou opravdu mršky.. lísají se lísají a najednou je máte zakouslé v ruce. Tak jsem si s ním pak všelijak hrála, na chvíli ho vzala i na balkón a po výše napsané době už mě opravdu tlačil čas, původně jsem zde plánovala být tak půl hodinky, takže když šel papat grancle, tak jsem, dalo by se říct, utekla.
Doma jsem totiž potřebovala ještě uvařit čínu, bylo potřeba zdělat citróny, takže jsem upekla citrónové muffiny znovu po asi půl roce a co nejrychleji uklidila kuchyň. Poté už mamka přišla z práce, tak jsme se navečeřeli, snědli tu mátovou zmrzlinu skoro úplně.. ta prostě nemá šanci zmrznout, pokud na ní úplně nezapomeneme, (což se moc nestává, stalo se to jen jednou), nebo nejsme pryč, tak nikdy nestihne zmrznout na 100%.
No já pak šla vyvenčit naposledy Bárnyho, udělat si (čti nakrabičkovat si) jídlo na zítra do práce, vyžehlit věci, teď tady píšu tento článek, ale možná mi to nedá a za tím Arnoštem přeci jen na otočku na kontrolu skočím.. no uvidím, každopádně takhle je to pro dnešek asi vše a já vám přeji dobrou noc. 😴
První a asi pro tento článek nejdůležitější informací je, že jsme teď asi čtyři dny hlídali známým kočičku a důležité to je pro to, že se jí později v tomto článku budu věnovat víc. Navíc článek se po ní i jmenuje, protože kočička je kocourek jménem Arnošt.
Chtěla jsem ho jít ještě navštívit, protože bydlí kousek od nás, nemáme ho doma, jelikož zaprvé to nejde kvůli Bárnymu a za další až by zaryl mamce drápky do linky nebo do gauče, tak by asi omdlela.. 😂
Každopádně mamka mi to rozmluvila s tím, že už určitě spinká, ať ho neruším. No nevím, jsou to noční zvířata pokud vím, ale chtěla jsem ho jít navštívit, protože mi bylo líto, že tam je stále sám, ale tak ho nechám teda spinkat, no. Ale je to super výpomoc, protože tito známý nám také hlídají Bárnyska, když ho musíme opustit a nemá nám ho kdo pohlídat, takže si vzájemně vyhovujeme.. 😊
Jinak se omlouvám, pokud to nebude moc dávat hlavu a patu a pokud budu skákat a plácat páté přes deváté, nakonec si to přečtu a zkusím tomu dát ještě alespoň trošičku nějakou formu, ale na druhou stranu se mi tento systém zápisu líbí, protože to zapisuji tak jak mi běží myšlenky v hlavě.
Upřímně tento článek píšu kolem desáté večer, v pauze, kdy čekám až mi alespoň trochu vychladne žehlička, aby jsem mohla přelít vodu z ní zpět do láhve s destilovanou vodou a nespálila se u toho - pokud možno. Žehlila jsem si totiž košile do práce, které jsem si dnes prala, tak aby nebyly úplně zmuchlané. Čímž se pomalu, ale jistě dostávám k dnešnímu využitému dni. Ale abych to ještě předtím uvedla úplně upřímně na pravou míru, tak jsem dnes po noční a zítra zase vstávám na denní, takže to zkusím vzít z rychlíku, ale upřímně nevylučuji, že se na to v půlce vyprdnu a půjdu raději spát a dopíšu to zítra. Tedy je dost možné, že když to teď čtete tak je tedy "zítra". 😁
Já jak jsem již řekla, tak jsem dnes přišla z noční, vzala jsem vyvenčit Bárnyho, stavili jsme se u mamky v práci a dala jsem si ke snídani třešně. Po návratu dom jsem ještě předpřipravila recept na mátovou zmrzlinu a u toho si pustila nové povídací video MF a vlog Terezisty. Poté jsem si šla lehnout.
Vstala jsem asi o půl druhé a pak už to byl šupec. Dodělala jsem tu mátovou zmrzlinu, kterou teď dělám téměř permanentně.. chutná mi, miluji jí.. přesto pro vás stále zkouším, upravuji postupy, množství a podobně a až s tím budu spokojená, pokud možno 100% spokojená, tak vám recept vydám.
Dále jsem si vyprala ty košile, dala je uschnout a ještě si omyla hlavu. Pak jsem vyrazila opět s Bárnym na procházku a po návratu se vydala právě za Arnoštem. U Arnyho jsem strávila asi padesát minutek, kdy jsem ho nakrmila játry, dosypala mu granule, vybrala záchod, asi pět minut jsem ho drbala, ale ty kočky jsou opravdu mršky.. lísají se lísají a najednou je máte zakouslé v ruce. Tak jsem si s ním pak všelijak hrála, na chvíli ho vzala i na balkón a po výše napsané době už mě opravdu tlačil čas, původně jsem zde plánovala být tak půl hodinky, takže když šel papat grancle, tak jsem, dalo by se říct, utekla.
Doma jsem totiž potřebovala ještě uvařit čínu, bylo potřeba zdělat citróny, takže jsem upekla citrónové muffiny znovu po asi půl roce a co nejrychleji uklidila kuchyň. Poté už mamka přišla z práce, tak jsme se navečeřeli, snědli tu mátovou zmrzlinu skoro úplně.. ta prostě nemá šanci zmrznout, pokud na ní úplně nezapomeneme, (což se moc nestává, stalo se to jen jednou), nebo nejsme pryč, tak nikdy nestihne zmrznout na 100%.
No já pak šla vyvenčit naposledy Bárnyho, udělat si (čti nakrabičkovat si) jídlo na zítra do práce, vyžehlit věci, teď tady píšu tento článek, ale možná mi to nedá a za tím Arnoštem přeci jen na otočku na kontrolu skočím.. no uvidím, každopádně takhle je to pro dnešek asi vše a já vám přeji dobrou noc. 😴
Ale vlastně tu mám ještě něco málo, takže za prvé jsem se teď celkem rozečetla, to jste si asi všimli a knihu, kterou jsem rozečetla asi dva dny zpět mám už z více jak půlky přečtenou, takže se můžete těšit brzy na další knižní článek.
Za další mám na vás otázečku. Dalo by se říci, že skoro nepiji, ale mám tu od Vánoc litrovku červeného vína, kterou bych chtěla zdělat do nějakého jídla, takže pokud máte nápady a tipy, jsem jedno velké 👂.
A mám dojem, že jsem chtěla ještě něco do třetice, ale to mi vypadlo, je hodně hodin, tak jdu asi spát, ať ráno vstanu do práce. Pa 👋
Za další mám na vás otázečku. Dalo by se říci, že skoro nepiji, ale mám tu od Vánoc litrovku červeného vína, kterou bych chtěla zdělat do nějakého jídla, takže pokud máte nápady a tipy, jsem jedno velké 👂.
A mám dojem, že jsem chtěla ještě něco do třetice, ale to mi vypadlo, je hodně hodin, tak jdu asi spát, ať ráno vstanu do práce. Pa 👋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).