Víkend u tatínka

Měla jsem a ještě mám teď několik dní volna, chtěla jsem zajet k tátovi na víkend, protože jsem si říkala, kdy se mi zase poštěstí tolika volných dnů bez dovolené. Neměla jsem stejně žádné plány, jen domluva byla trochu složitější.
Původně jsem tam měla jet už v pátek, ale z určitých důvodů, které si níže přečtete jsme se nakonec domluvily, že bude lepší jet až v sobotu ráno. I když mi taťka říkal, že se nemusím bát, mamka mě celý pátek upozorňovala na nejhorší možné scénáře a tak jsem odjížděla a celkem jsem se bála.. abych vám to dala trochu do kontextu, táta si loni pořídil nového pejska rasy ohař a jménem Ernie. Ernieho jste mohli vidět už na vánoce na Instagramu a myslím, že i zde jsem ho někde zahrnula. Jenže s Bárnym se ještě neviděli a oba jsou to psy, takže jsem měla strach, aby si sedli, aby se nesežrali a aby si Ernie příliš nebránil své území. Zároveň jsem je ale chtěla seznámit, ale kdyby to byl problém, chtěli jsme to eliminovat na nejnižší možnou časovou dobu. Během článku se dozvíte jak to dopadlo, tohle je jen takový úvod.

Teď už se pustíme do "příběhu".. v pátek jsem se začala balit, zjišťovat nejenom spojení, ale i počasí.
V sobotu mělo být 22°C, ale mělo pršet, v neděli mělo být polojasno, ale jen 16°C, což znamenalo spíše teplejší oblečení.
Můj seznam, co si sbalit, tedy byl:
(intimní věci jsem nevypisovala, ne že bych si je nebrala, ale nenajdete je zde)

• 1x triko s dlouhým rukávem (na cestu)
• 1x triko s krátkým rukávem
• 1x legíny
• 1x džíny (na cestu)
• 1x mikina, bunda
• brýle
• kartáček na zuby, hřeben
• řasenka, černá tužka na oči, rtěnka
• nabíječka
• elektronika (mobil, fotoaparát,..)
• náplasti
• kniha
• granule na počet porcí, paštika
• Nana-máta čaj

V sobotu ráno jsem si dala doma svou klasickou snídani. Kaše, základ znáte, ten je stále stejný, víceméně i ochucení je stejné a jenom na ozdobu mám rozpůlená bez pecková hroznová vína a lískooříškové máslo. Nic víc, musela to být pokud možno rychlovka.
Pak jsem spěchala na vlak. Jela jsem o půl osmé.. a přesto, že mám na vlaky jízdní výhody, tak zrovna na tenhle směr, který potřebuji, jezdí pouze Arriva, což je soukromník a na to mé jízdní výhody neplatí. Takže jsem tam ještě bojovala s automatem, abych si koupila jízdenku a automat mi dobu vůbec nechtěl přijmout peníze.

No ale teď už k cestě a k víkendu. Cesta utekla poměrně rychle a byla dost pohodová. Vlak nás vyhodil na druhé straně nádraží, než kdykoliv jindy, takže trvalo, než jsem se zorientovala. Táta pro mě zajel na nádraží, aby mě vyzvedl, takže jsme si trošku pokecali už cestou domů.
Doma se Bárny seznámil s Erniem - trošku jsem se toho bála, i mamka mě trochu strašila, když mi v pátek řekla při Bárnyho večeři, že si jako Ježíš užívá poslední večeři, ale všechno bylo dobrý.
Sbalili jsme se na chatu a vyrazili. Na chatě to občas mezi nimi trošičku zaskřípalo, byli tam asi tři chvíle, kdy jsem mezi ně musela vletět a trochu je zkrotit, ale nebylo to nic strašného, bylo to spíš oťukávání se v rámci poznávání, které jim občas přetékalo přes hlavu, že se jednomu nebo druhému třeba něco nelíbilo, tak zavrčeli, což se nelíbilo druhému, tak po sobě vyjeli. Prostě to mezi nimi vřelo.
Ale zpět k "příběhu", nevím jak to lépe nazvat. Než přijel zbytek rodiny, vyfasovala jsem od táty jeho staré, poměrně špinavé holínky a vyrazili jsme k rybníku.

K rybníku se šlo nádhernou přírodou, loukou s vysokou trávou teda, takže musím říct, že jsem šla už i pohodlnější cestou. Byly zde nádherné výhledy, například na Ještěd. Ten jste asi z první fotky výše poznali, takže nemá cenu zatajovat, kde jsem byla.
Každopádně jsme u rybníka potkali pejska, zlatého retrívra jménem Charlie, takže si s Erniem nádherně vyhráli. Táta měl s sebou několik hraček, takže se celkem tahali o kačera na šňůře a podobně.., a když Charlie odešel, táta pomocí kačera dostával Ernieho do vody, protože se mu tam moc nechtělo.. 😂
Když jsme se vraceli, tak Ernie na Bárnyho pořád v rámci hry dorážel a Bárny ho proháněl. Pak se Ernie rozběhl k Bárnymu a nějak přehlédl, že mu někdo stojí v cestě. Takže běžel, vrazil do Péti, ta se začala skládat k zemi a já zadržela dech, protože padala přímo na Bárnyho.. naštěstí všechno dobře dopadlo, ale Ernie je fakt ještě velké pohrkané tele, které vás k zemi srazí raz dva 😄🙈

Po návratu jsem se natáhla na deku, namáčkli se na mě všichni přítomní psi, tak jsem poprosila tátovu manželku Péťu, aby mě vyfotila a vznikla z toho spousta krásných fotek, kde výše vidíte ukázku. Potom už se nefotilo, protože přijela část rodiny s malými dětmi a ty nemůžu zveřejňovat, takže jsme si jenom popovídali, užili si krásné odpoledne a potom už se začínalo kazit počasí, tak jsme jeli domů.
Každopádně co nás vážně zarazilo bylo, když k nám bez pozvání nakráčel pán, který je sice dědův známý už přes 60 let, ale já a ani Péťa jsme ho neznali a on si odepnul zabezpečení brány, které tam máme kvůli Erniemu, aby to neprorazil a vešel si na zahradu. Nikdo nevěděl, že přijde, táta s dědou, kteří ho znali byli za rohem, tak jsme museli konstatovat, že štěstí, že je Ernie ještě štěně a nehlídal si tak svůj pozemek. Protože kdyby na něj zaútočil a všichni byli třeba na druhé straně zahrady, tak by pán asi koukal.. já bych si takhle nedovolila vkročit nikam a už vůbec pokud tam jsou psi, kteří mě neznají. 

Nevšímejte si prosím mých špinavých oslintaných legín, to je život se psy, hlavně s takovými telaty jako je Ernie.. 😆 Večer jsem se natáhla k televizi a z každé strany se na mě namáčklo jedno zvíře.. 😁 Byl to ale krásný moment, takže jsem si zase poprosila o fotku.. miluji, když jsem v obklopení psů.
Koukali jsme na filmy Žraloci útočí, Osobní strážce a klasický Román pro ženy.
Také jsme si večer popovídali trošičku a musím vám říct, co jsem si vyslechla, nebudu to nechávat do žádného charitativního článku. Myslím, že o tomhle by se mělo mluvit a mělo by se to eliminovat..:
Erniemu bude za chvíli rok, takže je to stále poblázněný cvok a aby byl zvladatelný, tak s ním chodí nejen na cvičák, ale i na různá cvičení.. ať už se to týká poslušnosti, lovení, čehokoliv. A takhle byli jednou někde lovit a byli tam s nimi další pejsci stejné rasy. Jedna panička dala svému psovi povel a ten šel až na třetí pokus, protože se bál. Už tohle, když Péťa viděla, říkala tátovi, že toho psa bijí, že to není normální. Ten pes se bál jít ten pokyn splnit, bál se už předem, aby to neudělal špatně.
Když ho teda šel udělat, tak ho strachy stejně udělal špatně a panička si z něj udělala boxovací pytel a přede všemi ho pěstmi zmlátila.. prý do něj opravdu bušila. Co mě vytáčí do vrtule, že jí na to nikdo nic neřekl, nikdo se psa nezastal. Péťa mi řekla, že na to neměla pravomoce, budiž, ale byla tam nějaká cvičitelka, proč ta jí nic neřekla? Jestli je něco co nesnáším, tak to je, když někdo bije a týrá zvířata, jakákoli, takže bych jí něco řekla i já.. doufám, že se Péťa zeptá té cvičitelky, proč to nekomentovala, žádala jsem jí o to, pořád jsou v kontaktu.. i když jsem u toho nebyla, tak mi je toho psa neskutečně líto, od takových lidí, z takové "péče" bych já klidně toho psa odebrala.. neříkám, když přiletí jedna výchovná, ale ať mi nikdo neříká, že je v pořádku, když toho psa bijí tak, že se už předem viditelně bojí splnit pokyn, aby ho neudělal špatně a nebyl bit. Škoda, že jsem u toho nebyla.. bylo by mi jedno, že na to nemám pravomoce, na tohle bych se prostě nedívala, nepřihlížela bych tomu nečinně.

Tak teď zase k příjemnějšímu tématu. Z nedělního rána tu mám směsici několika fotek, kdy jsme měli navíc nějaké syrové maso - hovězí srdce, protože takhle Erniemu táta vyváří, tohle Ernie denně jí. Každopádně, když nám zbylo, tak jsme zkoušeli pár snadných povelů a dali jsme jim to za pouhá sedni a lehni.. fotky, kde leží jsou bohužel příliš rozmazané, takže ty jsem sem nedávala. Také můžete vidět, jaký už je Ernie obr, když si stoupne na zadní. Můj táta má skoro dva metry a Ernie si v pohodě položí packy na jeho ramena.
Dále tam mám fotku - selfie s Barbienkou. Ano, tohoto chlupatého psa pojmenovali Barbie. Je jí už deset a půl roku a teď má trošku problémy s nožičkami stejně jako naše Arsa. Srazili se totiž nějak blbě s Erniem a ona už nožku sice měla načatou, ale díky tomu sražení se jí tam něco uvolnilo, nebo urvalo nebo co, nevím teď přesně, ale čeká ji operace. O to víc se chce ale mazlit, nemohla, jsem jí pak dostat dolů.. 😀 A pod námi uvidíte mého závisláka, který se možná držel u mě, aby mě neztratil někde, když nebyl ve svém prostředí, ale dost možná spíš se u mě schovával před tím poblázněným teletem.. 😅

No a nakonec moje sklenička s vínem. Ne dělám si srandu, víno teď vůbec nepiji. Vždy jsem měla ráda, když jsem si sedla na skleničku vína s kamarádkou, o silvestru jsme bouchli šampaňské nebo jsem si prostě dala jen tak drink na schlazení. Víno, šampaňské a drinky jako mojito, případně piña colada, to bylo jediné co jsem kdy pila a měla jsem to jednou za čas ráda. Poslední dobou však musím říct, že mi už skoro nic z toho nechutná. Zůstalo mi v srdci už jen to mojito. Tohle je prosím pěkně višňový džus.
Jinak domů do Hradce jsem měla jet už včera, ale nakonec mě ukecali, abych tam zůstala a jsem za to ráda. 💗

Potom jsme se byli odpoledne proskočit v lese. Jenom já, táta, Bárny a Ernie. Ernie stopoval, nosil aport, tam se zranil, protože skákal přes potůček v takovém kopečku, smekl se a nevybral to, tak se na druhém břehu rozplácl, rozřízl si nožku a večer pak plakal, protože ho to bolelo.. 😭 Dolu vám když tak dám fotky, kde jsou spolu, protože lítali, hráli si - lidé nás obcházeli obloukem, protože i když to bylo v rámci hry, tak na sebe vrčeli jak když se chtějí zabít. Mrkněte ke mně na stories dnes jsem vám tam dala kousek z videa, kde uvidíte alespoň trochu, jak bláznili.. každopádně, ty fotky jsou v tom pohybu bohužel dost rozmazané, za to se omlouvám, ale proto vám to chci dát dolu až jako doplněk..
Každopádně vteřinku potom, co jsem típla video jsem se ocitla na zemi.. celou dobu jsem je měla v merku, jen když jsem vypínala video, tak se mi dostali mimo zorné pole - na vteřinku.. a Ernie do mě vrazil zezadu a já sebou flákla o zem.. vytryskli mi slzy, ne že by mě něco bolelo ale úlekem.. Ernie mi udělal polštář, takže taky kňukl.. no nic vstali jsme, oklepali a šli dál, oba naštěstí v pořádku 🙏

Včera večer šla Péťa prát, tak jsem jí tam hodila své oslintané a z lesa vyválené legíny, takže se nedivte, že mám jiné tepláky, ale alespoň jsou vínové, což jak víte z nedávno článku oblíbené barvy, je jedna z mých oblíbených barev.
Strašně se mi ale líbilo, jak se ke mně všichni nasáčkovali. Jinak včera jsme koukali na film Zrodila se hvězda a jak byl začátek krásný, tak konec byl smutný.
Přemýšlím, co bych vám ještě tak řekla, ale mám pocit, že už jsem zmínila vše, takže zase někdy příště, teď vám sem dám teda ještě ty fotky rozmazané z lesa.. 😎

Musím upřímně říct, že to byl nejlepší víkend u táty, na který si vzpomínám. Moc jsem si to užila.. teď si jdu už dojíst tu nektarinku, kterou tu u toho psaní jím. Pak dokončím aklimatizaci na Hradec a půjdu vyvenčit to svoje dítě chlupaté.. tak pa 👋