Piknik
Dnes jsem si konečně udělala první letošní piknik, vykašlala jsem se na tu vysokou trávu, protože jsem zjistila, že kdyby jsem čekala až ji laskavě posekají, tak se nejspíš nedočkám a možná piknik letos vůbec neudělám, a když, tak nejspíš někde na konci léta.
Rozhodla jsem se právě dnes si udělat snídani v rámci pikniku a tak jsem si vzala jídlo, na které jsem měla chuť a spoustu z toho jsem dobu neměla. Dá se říct, že teď jím z tohoto pravidelně víceméně jen ty jahody, ale ledovou kávu jsem třeba neměla ani nepamatuji a přitom jsem měla období, kdy jsem snad nepila nic jiného a naprosto jsem jí milovala. Dále jsem si vzala tvarohový Lipánek a sušenky esíčka se skořicí.
Nedávno jsem konečně našla deku, kterou jsme dlouho nepoužívali, ale měla jsem jí v hlavě z dob, kdy jsme s našima jezdili k moři, což bylo naposledy asi v roce 2014 a od té doby jsem jí neviděla. Myslím si, že ze všech dek, co doma máme je na pikniky a podobné "akce" nejlepší. Navíc je v barvě mojí oblíbené trikolóry a i v barvě mojí nejoblíbenější. Díky vysoké trávě mi nešla úplně narovnat, takže je to jak na vlnobití.
Boty už znáte z outfitů, když se budete chtít na ně víc mrknout, tak v článku Outfit číslo 1. najdete odkaz. V článku Taška Toffifee jsem vám popisovala jak jsem přišla k téhle nádherné tašce, ve které jsem si celý piknik přinesla. Nevím zda ta akce stále trvá, ale pokud ano, což si myslím, že by ještě mohla, tak zkuste mrknout a možná ji budete moc ještě získat a následně si vybrat vzor, který vás zaujme nejvíce. Novinkou je toto světle šedé vodítko s kostičkami a psími packami, co má Bárny asi od včerejška, protože předchozí, také krásné - maskáčové - vodítko si rozbil. Nechci dělat žádnou reklamu, ani nic podobného, jenom se mi prostě líbí. A kdybyste ho také chtěli, tak myslím, že je z Pepca, ale upřímně, i když je nové, tak to nevím jistě, protože jsem ho nekupovala já, ale mamka.
No a ke knížce, kterou na fotkách vidíte, nic moc říkat nebudu, protože už jí dočítám a během pár dnů by mohl vyjít další knižní článek, který už mám předpřipravený, jenom tam pak dopíšu tuto třetí knihu, která chybí, abych mohla článek dopsat a vydat. Ale jak asi vidíte jmenuje se Nahoru na horu a jsou tam rozhovory s horolezcem Radkem Jarošem, ale to si přečtete pak v tom knižním článku a s tím spoustu dalších informací s knihou spojených..
Dnešní piknik jsem si udělala samostatně jen s jediným parťákem a to mým milovaným pejskem Bárnym. Doufám však, že do konce roku ještě alespoň jeden nebo dva pikniky stihnu minimálně a to pokud možno s přáteli. Vím totiž o takových dvou partách, jestli se to tak dá říct, protože ta druhá parta je jenom jeden člověk, se kterými jsme se domlouvali ještě před coronakrizí, tak bych to ráda konečně dodržela.
Tak takhle by to ode mě pro dnešek bylo asi vše, krásný večer. 👋
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).