Ořechová roláda s kiwi
Vítám vás u stého článku na tomto blogu. Tento stý článek je další recept a to tentokrát na ořechovou roládu s kiwi. Ale ještě než vám ho napíšu, také vám přijde, že to ještě nemůže být 100 článků, že to uteklo tak rychle a kde se vzaly? Neuvěřitelné, že slavíme první stovku, ale dobře, končíme s opakováním slova 100 a jdeme na ten recept. Této roládě ze srandy přezdívám vražedná, protože mám ve vzdálenější rodině dva členy, kteří jsou na něco z toho příliš alergický a asi by jí nerozdýchali. Jeden z nich je alergický na ořechy a druhý na kiwi.., ale jinak je výborná a naprosto ji miluji.. 😇
Ingredience:
- 4 ks vajec
- 90 g třtinového cukru
- 1x puding s vanilkovou příchutí
- 50 g vlašských ořechů
- 1x puding s vanilkovou příchutí
- 300 ml studeného mléka
- 60 g třtinového cukru
- 200 g másla
- 5 ks kiwi
Postup:
- Nejdříve si vyloupeme a rozmixujeme ořechy a oloupeme kiwi.
- Roztloukneme si vajíčka a oddělíme žloutky od bílků.
- Vyšleháme si z bílků sníh.
- K žloutkům přidáme 90 g cukru a vyšleháme do pěny.
- Vmícháme k žloutkům jemně puding, sníh a ořechy.
- Rozetřeme těsto na plech vyložený pečícím papírem a vložíme do předehřáté trouby.
- Pečeme 8 minut na 180°C.
- Upečený plát vyklopíme na čistý pečící papír a ten starý, kde se plát pekl opatrně stáhneme, abychom plát neroztrhli. Poté plát stočíme a necháme vychladnout.
- Na náplň uvaříme puding dle návodu na obale, ale jen s 300 ml mléka a 60 g cukru. Puding necháme za občasného míchání vychladnout.
- Oloupaná kiwi můžeme napíchat na špejli, aby nám při balení neutíkali. Je to lepší.
- Do mírně změklého másla postupně přidáváme po částech vychladlý puding. Plát rozvineme a naplníme. Do středu položíme kiwi a roládu srolujeme. Poté špejli vytáhneme a necháme alespoň 2 hodiny ztuhnout v lednici.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).