Meditace

Říkám si, jestli by se tento článek neměl jmenovat spíš "Učím se meditovat", protože to sedí víc, tak že bych to nechala alespoň jako podnázev?
Co se meditací týče, hodně mi vyhovuje pouštět si meditace z Jóguj online nebo od Karaimi. Jednou jsem si pustila meditaci i od Barbory Opletalové.

Musím říct, že dnešní článek jsem chtěla napsat už poměrně dlouho, ale pořád jsem přemýšlela, jak to udělat. První nápad byl, že z každé meditace, kterou projdu si udělám zápis o tom, zda jsem se dostala do svého nitra a jak, co jsem kdy a kde cítila či jak dobře se mi dařilo držet pozornost.
Jenže mi došlo, ačkoliv to chvilku trvalo, že by to pro vás asi moc zajímavé nebylo, že by vás to zřejmě moc nebavilo. A pokud někoho ano, bylo by to jen nepatrné množství. Proto jsem si říkala, že bych to měla pojmout trochu jinak a z původního plánu říct jen to, od kdy jsem začala meditaci začleňovat do svého života a věnovat jí pravidelně svůj čas. Že bych mohla a měla sepsat to co cítím tak nějak obecně a pravidelně, nebo alespoň často. Že bych měla vynechat to co jsem cítila třeba jen jednou. Snažit se sem zapsat spíš to, co jsem si o meditaci dosud naposlouchala, načetla, co jsem o ní zjistila, o mantrách, o jakých pomůckách jsem slyšela a říkala si, že bych si je třeba mohla i pořídit. Snažit se to udělat takovou zábavnější formou. Nějak jsem prostě cítila, že meditace začíná patřit ke mně a k mému životu, tedy jsem přirozeně cítila i to, že bych ráda napsala tento článek a všechno si to zde zaznamenala.
No a teď už něco trochu konkrétního. K meditaci jsem se poprvé dostala 26. 10. 2020, už před tím tam sice bylo pár pokusů, ale vždy jen tak jednorázově a pak dlouho nic, ale tohoto datumu se něco změnilo. Ne jen, že jsem se k meditaci začala vracet, ale hlavně jsem poprvé cítila takové to ezoterické propojení se s Vesmírem, což byl možná první impuls, který mi dokázal, že nad námi něco je, že duchovno není žádný kec ani "slepá víra", ale že opravdu je, opravdu existuje.
Nikdy jsem nebyla nějak vychovávána do víry, nikdy dřív jsem nebyla věřící, jediné na co jsem kdy věřila byl po docela dlouhou dobu Ježíšek, ale ten se nepočítá. Na to asi věří každé dítě.
Ale v posledních třeba deseti letech se mamka začala opakovat, že ví a vždycky věděla, že nad námi něco je. Začala se čím dál častěji zmiňovat o andělech, andělských číslech, o znameních a zákonu přitažlivosti. Přesto, že nejdříve jsem tomu nevěnovala pozornost a nijak tomu nevěřila, postupem času, ani přesně nevím od kdy, se něco ve mně zlomilo a já tomu všemu věřit začala začínat. Přesvědčovalo mě k tomu čím dál více znamení. Ačkoli jsme nikdy nevěřily konkrétně v Boha, věříme, že existuje nějaká ezoterická síla nad námi.
V jedné vlastně mé úplně první meditaci jsem měla pocit, že jsem se dokázala poprvé propojit s vesmírem a zároveň se svým vnitřním já, se svými dojmy a pocity a energií a opravdu jsem fyzicky cítila tu existenci a to v mnoha smyslech. Byl to nepopsatelný pocit, naprosto skvělý. Cítila jsem existenci spirituality, existenci účinků té meditace, existenci přítomného okamžiku a celé to ve mně vyvolalo potřebu sepsat toto téma, protože i ta chvíle mi stačila na euforii radosti a nadšení tak velké, že to vyvolalo potřebu poslat dál, bylo to prostě boží. 😍
Další věc, kterou považuji za duchovní znamení je ta, že 6. 1. 2021 ráno, když jsem šla vyvenčit Bárnyska jsem se oblékala naproti zrcadlu a skrz něj jsem viděla, jak se telefon, který ležel za mnou na kuchyňské lince a kterého jsem se ještě ani nedotkla, začal zapínat, protože jsem ho nechávala přes noc vypnutý, z důvodu, že mi blbla baterie, tak aby se mi zbytečně nevybíjela. A jinak než duchovním znamením si to vysvětlit nedokážu.
Ještě než se začnu věnovat konkrétně tomu, co běžně v meditacích cítím, bych chtěla říct, že přemýšlím, že si koupím japa malu, abych měla svou přírodní pomůcku ke zpěvu manter. Zatím jsem to zpívala jen s náramkem od mé sestřičky, protože ten má jediný přírodní korálky, jinak ty naše náramky jsou samý plast.
Musím říct, že jak si pročítám své zápisky, tak do svého nitra jsem se dostala párkrát, tak 5x - 10x. Jinak většinou cítím klasické brnění někde, kdekoliv. Nejčastěji samozřejmě v rukou (ať už pažích či dlaních) nebo nohou, respektive chodidlech, ale občas samozřejmě i někde jinde. Občas cítím úplnou horkost, nebo naopak úplný chlad. Někdy mi třeba jedna ruka ztěžkne, nebo druhá zlehkne. A poslední dobou také cítím dost často energie nad hlavou nebo v dlaních.
Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit je, že jsem nedávno slyšela o manifestaci, tak tu bych asi také chtěla v brzké době zkusit.