Knihy

A máme tu další knižní článek, tentokrát pátý díl.. 📚

Dnešní první knížka, o které bych vám ráda popovídala, je první díl šesti dílného fantasy bestselleru s docela dlouhým názvem a to Nástroje smrti : Město z kostí od Cassandry Clareové.
Přemýšlím, kde začít. Abych to shrnula malinko v porovnání s filmem a seriálem, tak Clary v knize má stejně jako seriálová zrzavé vlasy, zatímco filmová Clary je bruneta. Knižní Clary je 15 let, stejně jako filmové Clary, zatímco seriálové Clary je 18 let. Myslím, že tam bylo i víc nesrovnalostí, jenom si je momentálně nevybavuji, ale mám dojem, že i Jocelyn, která je matkou Clary měla mít podle knihy zrzavé vlasy a buď jsem barvoslepá nebo byla jak ve filmu, tak i v seriálu bruneta, tedy měla hnědé vlasy. Jinak jako celek mám pocit, že i když tam určité odlišnosti byly, tak kniha seděla víc na film, než na seriál.
No nic, celkové shrnutí chci udělat až u poslední knihy této série, takže od toho teď pryč. Kdyby jsem měla říct, jak se mi líbila kniha jako taková bez porovnávání, tak musím říct, že se mi líbila, ačkoli pak ke konci jsem skoro nedýchala a byla napnutá jak struna, protože to bylo opravdu napínavé a mně se v hlavě odehrávalo spousta scénářů, jak to jen může dopadnout a co se může stát. S každým úmrtím na straně dobra mi pomalu vyhrkly slzy, zatímco úmrtí na straně zla mi vykouzlilo i úsměv na tváři. Ne, že bych samozřejmě přála někomu smrt, ale věděla jsem, že úmrtí na straně zla je o jednoho živého tvora ohrožující stranu dobra míň. A v této sérii knih jde o takový fantasy souboj mezi stranou dobra a zla, ale nic konkrétního vám ani moc říct nechci, mám pocit, že to ani moc nejde, že bych vám pak musela říct celý příběh, takže se přesuneme k další knize.. 😊

Druhou knihou, o které budu v tomto díle knižního článku mluvit je kniha Dobrodruhům od Terezy Ramba, za svobodna Terezy Voříškové.
Co bych této knize vytkla na první dobrou z praktického ohledu jsou ty měkké desky, protože díky tomu jde knihu zničit celkem snadno a to mi přijde jako škoda.
Je to kniha, která má cca 300 stránek, čte se velmi rychle, protože ačkoli ty stránky jsou celkem velké, tak nejsou celé popsané. Navíc je proložena neuvěřitelným množstvím fotek.
Tereza píše hodně takzvaně mezi řádky, takže ne vždy všechno pochopíte. Například já moc dobře nechápala, o čem mluví na stránkách 128 - 129, nechápala jsem k čemu to je mířené a takové meziřádky moc nemusím, protože když něco čtu, tak ráda vím, o čem čtu. Na druhou stranu respektuji, že to tak asi mělo být, že to bylo mířeno hlavně jejím parťákům a uznávám, že mě tato kniha zajímala, ale zároveň si říkám, že když už to vydala, tak to mohla napsat tak, aby jsme všichni věděli o čem je zrovna řeč a meziřádky mohla napsat zvlášť svým parťákům něco, co nevydala.
Také hned na začátku, tuším na straně 57, se zmiňuje i o politice, ačkoli trochu jinak, možná trochu komicky. Když si knihu přečtete, určitě budete vědět, o čem mluvím, protože jsou tam zmíněná konkrétní jména našich nejvýše postavených a nejvýznamnějších politiků.
Na straně 114 se pro změnu zmiňuje o svobodě a musím zde zdůraznit druhý bod, který se mi líbí natolik, že mě chytil za srdce a nechce se pustit.. zní: ,,Svoboda je nenechat se naočkovat. Látkami. Informacemi.", což zvlášť v dnešní době mi přijde jako důležitý bod.
V kapitole Bosna a Hercegovina jsem nedávala ten popis chudáků hladových psů. Kdo mě zná, ten ví, že k zvířatům mám velmi blízko a hlavně ke koním a psům. Takže mě z toho opravdu bolelo lítostí srdce.. buď bych tam nemohla jet, nebo bych je tam musela všechny nakrmit. 🙈 
Další věc, která mi nedělala dobře byl popis na stránkách 125 - 127, tedy v kapitole Austrálie, kde jsem těžce rozdýchávala lidské jednání vůči klokanům. Na druhou stranu, jestli je pravda to, co se zde píše o klokaní agresivitě, tak to celkem chápu.
V knize se také zmiňuje o něčem podobném jako Monika Benešová v knize Moje Pacifická hřebenovka, když mluví o tom jak potkala pumu. No Terka pro změnu potkala několik medvědů baribalů a pár grizzly medvědů.
Co se mi líbilo, bylo například jak si hraje se slovíčky. Třeba tam napsala na nějaké stránce rakoVina, čímž z toho zároveň vnikne slovo vina. Nebo DobroDruhům, čímž nazvala i knihu. Má v knize nádherné svatební fotografie. Píše nádherné věty, jako třeba ,,Netlač řeku, teče sama.", na té samé stránce napsala na další dva řádky krásná slova ohledně svatby a těhotenství. Pak tam je popsána i ta svatba, o které mamka řekla, že je popsána dojemně. No dojemné mi to sice nepřišlo, ale svatbu měli krásnou. Bod svatby, který chci vyzvednout je, že na ně byl házen místo rýže ptačí zob.
Některé věci v knize mi přijdou celkem nechutné, ale samozřejmě na naše české poměry. Třeba když v kapitole o Vietnamu píše jak pán omyl ve špinavé stoce misku po pánovi a byly v ní ještě oka, když do ní nalil další polévku. Na druhou stranu z toho cítím určitou lítost, ale nedokážu popsat přesný její zdroj. Další co se mi nelíbí je, jak popisuje, že ve Vietnamu připravují určité speciality. Například když píše, že připravují kachnu, kterou zaživa nafouknou. To mi přijde jako mučení té kachny.. samozřejmě Terka za to nemůže, to pak dám ještě do kontextu vše, co se mi nelíbí. Další podobná tomu věc je, když píše jak v Peru jsou lamy trochu jako atrakce. S tím nesouhlasím. 🙈
Pak tam píše o čem sní.. zakončila to takovým věnováním svému dítěti.
No a abych to dala teda do kontextu, tak kniha je nádherná, rozhodně jí doporučuji, ačkoli tady jsem popisovala víc asi ty podle mého negativní věci, ale těch tam bylo málo, jenom mě prostě víc praštily do očí a víc jsem si je zapamatovala.. to mi přijde celkem logické, že člověka zasáhne to, s čím zrovna úplně nesouzní. Každopádně rozhodně to není Terky chyba, ta za ty zvyklosti nemůže, to je asi každému jasné.. vůbec to nemyslím špatně, jen se snažím předat svůj názor.

Třetí knihou, o které dnes chci a budu mluvit je vlastně další kniha ze života. Další dobrodružná kniha od muže, který byl nedávno v zábavném pořadu Máme rádi Česko, je to horolezec a proto se jeho kniha jmenuje Nahoru na horu od Radka Jaroše.
Kniha je plná rozhovorů, které se týkají nejen hor, ale i dalších sportů jako například kola, kajaku, golfu a možná ještě jsem na něco zapomněla. Kromě sportu se rozhovory týkají například i žen a mužů, které mu výrazněji zasáhli do života, ať už to je maminka, dcera Andrea, první láska, matka jeho dětí nebo třeba současná partnerka. Ať už to je tatínek, syn Ondra, spolulezci a možná i další, které mi teď nepřišli třeba na mysl. Zároveň jsou na konci rozhovory s některými z těchto lidí, ve kterých je podáván názor naopak na Radka Jaroše.. a snad všechny jsou pozitivní.
Musím vyjádřit obdiv všem horolezcům, jejich fyzičce, jejich odvaze.. jako dítě jsem lezla párkrát na lezeckou stěnu a dost mě to tehdy bavilo, říkám si, že bych se k tomu mohla zkusit vrátit, a když mě to bude bavit i nadále, tak to zařadit mezi své koníčky. Ale do takových výšek bych určitě nelezla, nedala bych to ani fyzicky, to si přiznáme rovnou, tak dobrou fyzičku nemám, ale hlavně bych na to neměla ani odvahu.. bála bych se, takže by to rozhodně pro mě nebylo. 🙈
Díky této knize jsem si vzpomněla i na nedávný dokument, který jsem viděla maximálně půl roku zpět a připomnělo mi to horolezkyni Kláru Kolouchovou (Poláčkovou), o které ten dokument byl. Bylo to myslím o tom, jak lezla na K2, myslím, že už na několikátý pokus.
Musím říct, že mě průběh knihy několikrát nakopnul, abych si zkusila další věci, které už chci delší dobu vyzkoušet, ale ještě jsem se k tomu nedostala.. ve finále se dá říct, že vše co dělá Radek Jaroš mě láká, ale v mnohem nižší míře. Lezeckou zeď už jsem zmínila, kromě toho bych třeba ráda zkusila minigolf, ten už mě láká tak čtyři roky přibližně. Ráda bych si také sjela řeku s přáteli, třeba někde na raftech, zároveň by mě lákalo zkusit surf, ten tam byl také vlastně někde zmíněn.
No a zakončila bych to v krátkosti příběhem, kdy si spletli žraloka s delfíny. Viděli ploutev a mysleli si, že to jsou dva delfíni, ale byl to jeden šestimetrový bílý žralok. Naštěstí ale odplaval.

Jinak mi dnes přišel balíček, tak třeba se brzy podělím o jeho obsah, článek na toto téma mám do budoucna rozhodně také v plánu. A za mě nejlepší informace nakonec.. konečně dnes posekali trávu, takže piknikům 3x hurááá.