Den otců
Dneska máme 20. června 2021, což znamená, že je den otců. Na rozdíl od maminek, které slavíme už všichni docela dost, mám pocit, že den otců je ještě pořád tak jako tabu. Myslím to tak, že se o tom tolik nemluví, neví a hlavně se to alespoň u nás zatím moc neslaví. Což mi přijde docela smutné, protože rodiče máme dva (většinou), ale na tatínky si nikdo moc nevzpomene. A to je za mě opravdu docela škoda. Protože i tatínci si zaslouží naší pozornost. Jasně, ne každý tatínek je tátou roku, ale to ani každá maminka není matkou roku a slavíme je stejně. Rozumím tomu, že pokud vyloženě máte opravdu hodně špatné vztahy, tak na rodiče prdíte, ale pokud to není tak hrozné, tak je podle mého škoda neukázat tomu rodiči, že nám na něm záleží.
Můj taťka to má v jednom měsíci i s narozeninami a jelikož o mém blogu ještě neví, nějak si nemyslím, že je dobře to všude rozkřikovat už takhle od začátku, necítím to tak, že bych o tom chtěla říkat všem blízkým, tak jsem mu popřála mimo tento článek.
Na okamžik odbočím, když teď říkám, že toto zatím moc lidí okolo mě neví, tak zatím o něm ví jenom Míša a Šárka z kamarádek, ale čte to jenom Míša (zdravím) a z rodiny to ví jenom mamka a jednou jsem to zmiňovala před ségrou, ale ta to podle mě ani moc nezaznamenala, nebo to nebrala vážně, každopádně z rodiny to zatím nečte nikdo.
No ale zpět k taťkovi a ke dni otců. Jak jste asi postřehli před pár dny, tak jsem o víkendu 12. - 13. června byla u taťky na víkend. Všechno se to během toho června tak hezky sešlo, protože taťka měl 6. června narozeniny, ale to už jsem vám myslím někde psala.. 😇
Tehdy jsem mu už přála nejen k narozeninám, ale i k dnešnímu svátku, protože jsem si myslela, že už se do svátku dni otců neuvidíme, ale stalo se překvápko. Táta byl s Erniem o víkendu na cvičení, a když se vracel, tak měl cestu kolem, takže se tu za mnou dnes na takovou půlhodinku zastavil. Takže jsem si tu dnes užila krátkou, ale krásnou návštěvu.
Dám vám sem to málo z návštěvy, co se fotek týče, přemýšlím co bych vám ještě napsala, shrnutí dnešního dne nechám asi na zítra, protože nechci úplně odbočovat od tématu, tak asi krásný zbytek dne a poselství dnešního dne.. Popřejte svým tatínkům! Pa 👋😊
Můj taťka to má v jednom měsíci i s narozeninami a jelikož o mém blogu ještě neví, nějak si nemyslím, že je dobře to všude rozkřikovat už takhle od začátku, necítím to tak, že bych o tom chtěla říkat všem blízkým, tak jsem mu popřála mimo tento článek.
Na okamžik odbočím, když teď říkám, že toto zatím moc lidí okolo mě neví, tak zatím o něm ví jenom Míša a Šárka z kamarádek, ale čte to jenom Míša (zdravím) a z rodiny to ví jenom mamka a jednou jsem to zmiňovala před ségrou, ale ta to podle mě ani moc nezaznamenala, nebo to nebrala vážně, každopádně z rodiny to zatím nečte nikdo.
No ale zpět k taťkovi a ke dni otců. Jak jste asi postřehli před pár dny, tak jsem o víkendu 12. - 13. června byla u taťky na víkend. Všechno se to během toho června tak hezky sešlo, protože taťka měl 6. června narozeniny, ale to už jsem vám myslím někde psala.. 😇
Tehdy jsem mu už přála nejen k narozeninám, ale i k dnešnímu svátku, protože jsem si myslela, že už se do svátku dni otců neuvidíme, ale stalo se překvápko. Táta byl s Erniem o víkendu na cvičení, a když se vracel, tak měl cestu kolem, takže se tu za mnou dnes na takovou půlhodinku zastavil. Takže jsem si tu dnes užila krátkou, ale krásnou návštěvu.
Dám vám sem to málo z návštěvy, co se fotek týče, přemýšlím co bych vám ještě napsala, shrnutí dnešního dne nechám asi na zítra, protože nechci úplně odbočovat od tématu, tak asi krásný zbytek dne a poselství dnešního dne.. Popřejte svým tatínkům! Pa 👋😊
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).