Zvláštní den
Krásný střídavě upršený den. Dnes si troufám říct, že je celkem zvláštní den. Ráno bylo sice hezky, dokonce tak hezky, až jsem si zpívala. Nakazila jsem se totiž novou a naprosto nádhernou písničkou od Evy Salvatore Burešové pro jejího syna Nathanielka, která se jmenuje Malý princ. Kdyby jste si jí chtěli poslechnout, tak vám přidávám odkaz tady, abyste jí nemuseli hledat.
A jelikož dnes toho k napsání zase tak moc nemám, tak vám sem uložím odkazy na takový play list se všemi písničkami, které od ní poslouchám. Noc tady, Fly tady a Once Upon a Time tady.
Což to mě nedávno napadlo díky "otázkám" na blogu, že bych možná mohla udělat nějakým způsobem článek na hudbu, kterou poslouchám, kdybyste chtěli. Ačkoli upozorňuji, že to bude dost obsáhlé téma a ohledně konkrétní hudby to bude dost různorodý článek, protože nemám jednu oblíbenou kapelu, nebo jednoho zpěváka/zpěvačku, spíš jdu po tom, co se mi líbí, ať už je to jakýmkoli jazykem (českým, anglickým, francouzským nebo třeba tureckým), ať je to písnička stará 30 let nebo právě vydaná, ať má jakýkoli žánr, je mi to jedno. Důležitý faktor pro mě je, aby se dala poslouchat. Ale to odbíhám od tématu dnešního článku, tohle si nechám na někdy příště třeba..
Chtěla jsem napsat, že po návratu se rozpršelo, ale nakonec jsme vyrazili i tak ven a kam jinam než do Šimkových sadů, překvapuje to snad ještě někoho? Já si navíc potřebovala vybrat, protože jsem si koupila nové módní úlovky a v příštím týdnu by mi měli přijít tři balíčky ze tří eshopů a v jednom chtěli platit hotově, tak jsem si musela dojít pro hotovost. 🙈
Tak se máte na co těšit. Myslím, že dnes už jsem prozradila příliš na více témat, takže se vrhneme na fotky, kvůli kterým tento článek vůbec sepisuji, protože co si budeme, jinak tu dnes stejně nic zajímavého není.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).