Outfit číslo 3.
Dnes to nebudu moc okecávat a řeknu jen pár vět k tomuto outfitu. V článku Nové úlovky jsem vám vyjmenovávala všechny kousky oblečení, které jsem si koupila.
Patřili mezi ně i overaly z eshopu H&M. Nakonec jsem se rozhodla, že si ponechám pouze ten černý, protože ho budu muset nosit bez podprsenky a bez podprsenky se já necítím dobře. Navíc jsme se shodli i s pár lidmi, že ten černý na mně vypadá nejlépe a i mně se na mně nejvíce líbil.
Takže jak mě mamka nahlodala, tak jsem se nakonec rozhodla z tohoto důvodu vzdát bílého overalu, který mám na sobě vyfocený a někdy vám ho na sobě klidně také ukážu. Odkaz na bílý nebo spíš šampáňový overal najdete přímo tady.
Ale dnes se vrhneme na outfit v modrém overalu, který jsem stihla nafotit ještě se skrytými cedulkami, ale rozhodla jsem se ho nakonec taky vrátit. Možná vám někdy napíšu, jaké trable se mi stali při vrácení zboží.
Jinak dva updaty. První ve zkratce, jak jsem na sebe vyžalovala to, jak se aktuálně stravuji.. tak to malinko pomohlo, už jsem alespoň začala zase snídat. Co se týče zbylého jídla, tam ještě malinko bojuji, ale už se to dává do kupy.
Ale druhý, ten hlavní update je, že .. a teď .. tramtadadá .. dnes jsem udělala ty důležité zkoušky, což pro mě znamená víc volna, klidu a to, že jsem se zbavila učení. Pro vás to znamená, že bych postupně mohla začít být zde aktivnější a dokonce jsem přemýšlela, že bych se postupně mohla pokusit začít přidávat nejdříve obden a poté denně, ale zatím nechci nic slibovat. Uvidíme..
Každopádně kdyby jsem začala přidávat denně, tak se zkrátí i ty články, protože bych vám ne vždy měla co říct, takže by to bylo takových 5 - 10 řádků denně. Mám se o to pokusit? Chtěli byste to?
No a tento článek beru tedy jako takovou oslavu dnešního, pro mě významného, dne.. 😊
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).