Infekční kočička

Dnešní článek bude jak už nadpis napovídá další pokračování ze série charita. 😻

Myšlenka tohoto článku je, abyste byli ohleduplní a všímali si zvířat, kteří potřebují pomoct, protože mám pocit, že doba je v tomhle čím dál horší a čím dál více lidí je v tomhle ohledu "slepých".

23. 10. 2020 jsem našla tuto kočičku kousek od baráku. Už na první pohled nebyla zdravá, byla infekčně nemocná a přitom ještě určitě nebyla ani dospělá. Podle toho, jak byla velká ji tipuji tak necelý rok. Kočička byla na první pohled zmrzlá, byla schoulená v klubíčku a bála se tak, že prskala už na dva metry. No jo, ale co teď s tím? Bylo mi ji líto, abych jí tam nechala zemřít, v očích měla hnis, z nosu jí teklo tolika rýmy, že to skoro vypadalo jako když zvrací. Bez naší pomoci by jistě zemřela, zimou, hladem, jelikož měla najisto tak ucpané dutiny, podle toho jak vypadala, že by se ani nenajedla.

Zavolala jsem mamce, ta jí nejdříve zkusila vzít Bárnyho konzervu, když ale zjistila, že se chudák ani číča nenají, vrátila se pro krabici, kterou vystlala dekou a zatímco já jsem byla s Bárnym u kočičky, aby nebyla sama, neutekla a pokud možno nebála se, tak se mamka převlékla, vzala pár potřebných věcí a když se vrátila k nám jenom vzala kočičku a odnesla jí na kliniku na veterinu.

Jenže dnešním veterinářům už nejde na prvním místě o zvířata, ale o peníze, což je celkem smutné. Když veterinářka začala házet ciframi a dostali se minimálně nad tisíc korun, mamka řekla, že tolik u sebe ani nemá, jelikož to není naše číča a tolik, že se jí za ní dávat nechce.

A největší paradox mi přijde, že jelikož teď bez roušky nejde nic, tak si mamka musela těmi infekčními rukami, kterými na číču šahala nandat roušku. Takže jsme se modlily, aby nic nechytila.

Odvezla si ji nakonec městská policie, nejdříve k jejich veterináři a následně do útulku, snad jí pomohly.

Večer do útulku volala ještě mamky kamarádka, aby se na kočičku zeptala, tak poslední informace, které o ní máme jsou, že je v teple, že u ní byla veterinářka, která jí ošetřila a teď je to buď a nebo, snad to kočička zvládne...

Mít vlastní byt, tak si jí vezmu, ale k mamce nemůžu, stačí, že jsem sem přitáhla zachráněného Bárnyho a teda jenom doufám, že ten nic infekčního nechytí, protože číča měla skvělý nápad jít do silnice, i když nefrekventované, zrovna když jelo nákladní auto a já jak jsem se jí snažila rychle zachránit, (což se díky bohu podařilo), nechtěla bych vidět, jak jí něco přejelo, tak jsem ale pustila číču k Bárnymu, respektive Bárnyho k ní a tak se tam očuchávali, dokud jí mamka neodnesla.

Tak nám nezbylo než se modlit, aby kočička přežila, uzdravila se a v útulku si jí našel nějaký hodný budoucí majitel 😊

Jinak dnes měl původně vyjít úplně jiný článek, ale nějak jsem nestihla dofotit pokud možno kvalitní fotky, které bych chtěla zveřejňovat, takže vydávám ve velmi krátké době po sobě již druhý charitativní článek a snad mi to odpustíte.. budu se snažit ty fotky dofotit a do sehnat co nejdříve, abych vám mohla článek zveřejnit pokud možno začátkem června.