Fiona
Napadlo mě, že bych vám dnes zde mohla povyprávět jeden krátký příběh, který spadá pod sérii charita, i když to úplně charita asi nebyla, záleží jak se to vezme.
Je to příběh o fence Jacka Russella Terriéra jménem Fiona.
Fiona už byla a je starší slepá fenka, která stála uprostřed silnice a štěkala na auta. Čekala jsem, kdy ji něco srazí a její majitelka nikde nebyla. Tak jsem na ní začala mluvit, mlaskat a pískat a ona na můj hlas, zvuky a ještě asi i na pach Bárnyho, kterého jsem použila jako volavku, abych jí přilákala přijít zpět na chodník ze silnice, protože auta už tam začínali stát v koloně, naštěstí zareagovala a přišla.
Fiona už byla a je starší slepá fenka, která stála uprostřed silnice a štěkala na auta. Čekala jsem, kdy ji něco srazí a její majitelka nikde nebyla. Tak jsem na ní začala mluvit, mlaskat a pískat a ona na můj hlas, zvuky a ještě asi i na pach Bárnyho, kterého jsem použila jako volavku, abych jí přilákala přijít zpět na chodník ze silnice, protože auta už tam začínali stát v koloně, naštěstí zareagovala a přišla.
Pak jsem přemýšlela co s ní, v tu chvíli jsem ještě nevěděla, kdo je její majitelka a tak jsem přemýšlela, že buď zavolám policii nebo si jí vezmu domů, ale pořád jsem koukala, jestli se někde neobjeví její majitelka.
Žádnou cedulku s číslem a jménem na krku neměla, abych mohla zavolat já té majitelce.
Lidí tam bylo od začátku až do konce celkem dost, ale majitelem nikdo nebyl a navíc to celé lidé na můj vkus až neohleduplně vůči Fioně přehlíželi a přecházeli.
Pak konečně dorazila její majitelka, kterou jsem od vidění znala. Měla ještě dva pejsky. Jeden byl čivava jménem Dusty a druhý je bílý chrt, jehož jméno jsem tedy buď ještě neslyšela a pokud ano, tak si ho nepamatuji.
Majitelka si jí vzala, poděkovala, vysvětlila právě, že je slepá a že zřejmě utekla, respektive trošku zabloudila, tím že nevidí a odešla.
A já měla opět ten nejlepší pocit z toho, že jsem zachránila to zvířátko před srážkou s autem a navíc jsem jí v pořádku odevzdala paničce.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).