1. Máj - lásky čas
Byl pozdní večer - první máj
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se - milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář -
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá -
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléz šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou.
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou -
v čas lásky láskou každý tvor.
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se - milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář -
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá -
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléz šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou.
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou -
v čas lásky láskou každý tvor.
Přemýšlela jsem jak začít a přišlo mi nejlepší začít článek krásnou básnickou sbírkou, kterou mám ráda a která mi k tomuto dni prostě patří. Samozřejmě bych mohla pokračovat, ale zdá se mi to už i tak docela dost dlouhý. Chtěla jsem jen tento článek odstartovat stejnojmennou básničkou, jako se jmenuje dnešní den, dnešní článek. Básničkou, na kterou si pokaždé vzpomenu, když se řekne Máj. A jak už jste asi i podle té básně poznali, jedná se o básnickou sbírku Máj od Karla Hynka Máchy.
Tak a teď k tématu. Dnes tu máme další článek ze série svátky, na další den, kdy se slaví láska. Druhý svátek na toto téma v roce je 1. Máj a jelikož můj jediný muž v současné době je Bárny, tak jsem našla jednu starší fotku, akorát v černobílém provedení, kde si dáváme pusinku pod rozkvetlým stromem, myslím, že přímo třešeň to ale nebyla.
Každopádně tu najdete až nakonec. Nejdříve vám zde chci dát fotky ze dneška. Ráno, kolem osmé, jsem se fotila s Bárnym kousek od baráku a snažila se o prvomájovou fotku. Každopádně 1. Máj - lásky čas a můj jediný současný muž mě odmítal políbit. Prý je mu jedno, jestli uschnu. 😁
Poté jsme se ještě stavili u babičky na oběd a tak, ale ani odsud moc fotek nemám. Jediné fotky, které jsem zde vyfotila jsou do jiného článku, do kterého mi chyběli a teď už ho budu moct konečně brzy vydat.
"Soukromí je podle mého jedna z nejdůležitějších věcí, kterou každý máme a tak si myslím, že je důležité si ho chránit a bedlivě střežit. A tak tomu je i u lásky. Měla by se hýčkat, opětovat, přijímat, ale hlavně chránit."
S tím se nedá nesouhlasit, proto jsem to zde musela odcitovat, doufám, že to nebude někomu vadit.
No a teď už jen tu poslední starší slíbenou a černobílou fotku:
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).