Apríl
Dneska bych se ráda věnovala dnešnímu dni, který je obecně známý jako Apríl. A ačkoliv si sama nejsem úplně jistá, zda to je klasický svátek, nebo spíš zda se tak dá vůbec řadit, přesto jsem se tento článek rozhodla zařadit pod sérii svátky.
Jelikož je to takový den plný legrácek a napalování ostatních, tak bych se chtěla zeptat na pár otázek.:
Historka z minulosti číslo 1.
Jak babička napálila mamku, že má zapnuté plynové sporáky.
Jednou u nás byla na obědě babička a během rozhovoru s mamkou najednou povídá "Pavli, hoří ti sporáky". Mamka se docela slušně lekla a musím říct, že když jsem viděla její reakci, paradoxně jsem se naštvala, což zapříčinilo následující historku.
Historka z minulosti číslo 2.
Tehdy jsem byla malá a nechápala jsem tu legraci v tom, takže když jsem viděla jak se mamka lekla, naštvala jsem se a chtěla jsem to babičce oplatit a tak když odjížděla, napálila jsem jí na tom, že jsem jí řekla, že jí utíká pes. Babička se samozřejmě lekla, protože už to nečekala, prudce se otočila, hledala ho a než stihla zjistit, že si stále hoví v přenosné tašce, tak jsem nadšeně prohlásila "Apríííl".
Historka z minulosti číslo 3.
Když jsem byla o něco starší, už v době kdy jsem jezdila na koních, chtěla jsem jednou napálit mamku, že jsem spadla z koně, protože jsem jezdila zrovna na Apríla. Dalo mi to poučení neplánovat si nic dopředu, protože jsem si to tím přivolala, ten den jsem poprvé v životě spadla z koně. A ještě vám řeknu, že z koně jsem za svůj život spadla asi jenom 2x nebo 3x, ale pokaždé na hlavu, takže kdyby jsem neměla helmu, tak už tu dnes pravděpodobně nejsem. Tím chci zároveň apelovat na všechny kdo jezdí, abyste nemachrovali.. možná je to hezčí třeba na fotkách bez té helmy, ale pořád sedíte na zvířeti a nevíte kdy ani jak moc mu přeskočí, takže i když jste sebelepší jezdec a znáte velmi dobře povahu koně, stačí udělat jednu chybu jen jedenkrát a může být pozdě, může to být váš konec.. což samozřejmě nechci strašit ani v tomto článku vysílat negativní vlny, jenom chci, abyste na sebe byli opatrní.. já teda mám svůj život natolik ráda, že ačkoli koně a jízdu na nich miluji, tak bez helmy si na ně sednout nerisknu.
Jinak, když se vrátíme k tomu přivolání si pádu, je to vlastně zákon přitažlivosti, pravidla toho, jak si správně přát. Protože jsem vědomě plánovala, že mamku napálím. Vědomě jsem si říkala, že jí po návratu řeknu, že jsem spadla z koně. Moje podvědomí ale převzalo tuto informaci jako rozkaz a zařídilo, abych skutečně z toho koně spadla.
Ano, věřím na zákon přitažlivosti, věřím na něj čím dál víc a teď se snažím naučit s ním správně pracovat.
A teď už konkrétně ke dnešku.:
Dnes jsem teda apríl nezažila. Ráno jsem totiž vstala trochu později a potřebovala si něco zařídit, takže jsem jen vyvenčila Bárnyho, dojedla konečně tu polévku, co jsem vařila v sobotu a vyrazila na kole - konečně - zařizovat.
Po návratu jsem sice potkala kamarádku, se kterou jsme se neskutečně zakecaly, ale zapomněla jsem na to, že je Apríla, takže jsem nic nezkusila. Uvědomila jsem si to až doma.
Doma také nikoho nenapálím, protože jsem až do večera doma sama a po návratu mamky to bude spíš na večeři a seriál než na Apríla. Ale stejně mám pocit, že mi dnes chybí inspirace cokoli vymýšlet, takže ačkoli to mám celkem ráda, protože mi přijde, že to je sranda, tak dnes jsem marná.
Jelikož je to takový den plný legrácek a napalování ostatních, tak bych se chtěla zeptat na pár otázek.:
- Zda tento den vůbec "slavíte"?
- Pokud ano, napálili jste dnes někoho?
- Pokud ano, tak kolik lidí jste napálili?
- Koho konkrétně jste napálili?
- A na co?
- A napálil někdo dneska vás?
- A pokud ano, tak kdo?
- A opět na co?
Sdělte svoje příběhy a historky, ať se tu všichni můžeme zasmát nebo případně inspirovat na příští rok. 😆
Já vám zde dnes sdělím 3 historky z dřívějška, které si pamatuji + připíšu něco málo z dnešního dne.
Já vám zde dnes sdělím 3 historky z dřívějška, které si pamatuji + připíšu něco málo z dnešního dne.
Historka z minulosti číslo 1.
Jak babička napálila mamku, že má zapnuté plynové sporáky.
Jednou u nás byla na obědě babička a během rozhovoru s mamkou najednou povídá "Pavli, hoří ti sporáky". Mamka se docela slušně lekla a musím říct, že když jsem viděla její reakci, paradoxně jsem se naštvala, což zapříčinilo následující historku.
Tehdy jsem byla malá a nechápala jsem tu legraci v tom, takže když jsem viděla jak se mamka lekla, naštvala jsem se a chtěla jsem to babičce oplatit a tak když odjížděla, napálila jsem jí na tom, že jsem jí řekla, že jí utíká pes. Babička se samozřejmě lekla, protože už to nečekala, prudce se otočila, hledala ho a než stihla zjistit, že si stále hoví v přenosné tašce, tak jsem nadšeně prohlásila "Apríííl".
Historka z minulosti číslo 3.
Když jsem byla o něco starší, už v době kdy jsem jezdila na koních, chtěla jsem jednou napálit mamku, že jsem spadla z koně, protože jsem jezdila zrovna na Apríla. Dalo mi to poučení neplánovat si nic dopředu, protože jsem si to tím přivolala, ten den jsem poprvé v životě spadla z koně. A ještě vám řeknu, že z koně jsem za svůj život spadla asi jenom 2x nebo 3x, ale pokaždé na hlavu, takže kdyby jsem neměla helmu, tak už tu dnes pravděpodobně nejsem. Tím chci zároveň apelovat na všechny kdo jezdí, abyste nemachrovali.. možná je to hezčí třeba na fotkách bez té helmy, ale pořád sedíte na zvířeti a nevíte kdy ani jak moc mu přeskočí, takže i když jste sebelepší jezdec a znáte velmi dobře povahu koně, stačí udělat jednu chybu jen jedenkrát a může být pozdě, může to být váš konec.. což samozřejmě nechci strašit ani v tomto článku vysílat negativní vlny, jenom chci, abyste na sebe byli opatrní.. já teda mám svůj život natolik ráda, že ačkoli koně a jízdu na nich miluji, tak bez helmy si na ně sednout nerisknu.
Jinak, když se vrátíme k tomu přivolání si pádu, je to vlastně zákon přitažlivosti, pravidla toho, jak si správně přát. Protože jsem vědomě plánovala, že mamku napálím. Vědomě jsem si říkala, že jí po návratu řeknu, že jsem spadla z koně. Moje podvědomí ale převzalo tuto informaci jako rozkaz a zařídilo, abych skutečně z toho koně spadla.
Ano, věřím na zákon přitažlivosti, věřím na něj čím dál víc a teď se snažím naučit s ním správně pracovat.
A teď už konkrétně ke dnešku.:
Dnes jsem teda apríl nezažila. Ráno jsem totiž vstala trochu později a potřebovala si něco zařídit, takže jsem jen vyvenčila Bárnyho, dojedla konečně tu polévku, co jsem vařila v sobotu a vyrazila na kole - konečně - zařizovat.
Po návratu jsem sice potkala kamarádku, se kterou jsme se neskutečně zakecaly, ale zapomněla jsem na to, že je Apríla, takže jsem nic nezkusila. Uvědomila jsem si to až doma.
Doma také nikoho nenapálím, protože jsem až do večera doma sama a po návratu mamky to bude spíš na večeři a seriál než na Apríla. Ale stejně mám pocit, že mi dnes chybí inspirace cokoli vymýšlet, takže ačkoli to mám celkem ráda, protože mi přijde, že to je sranda, tak dnes jsem marná.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).