Dnešním článkem bych ráda navázala na článek Zima 2021, protože zima skončila a jaro přichází. Jediné co, tak tento článek jsem nechtěla, aby byl za celé jaro, jenom věnovaný tomu příchodu. Ten zimní článek mě totiž dost bavil a tak jsem se rozhodla začít s novým formátem článků. Aspoň dokud mě to bude bavit a pokud bude co psát, tak bych za každé čtvrtletí, za každé roční období napsala jeden takový článek. Ačkoli zároveň veškeré výlety, dovolené a takové věci jako třeba pikniky nebo grilování bych ráda dělala do samostatných ojedinělých článků a nerada bych se opakovala. Takže uvidíme jestli vůbec bude do těchto čtvrtletních článků co zapsat a jestli to neskončí s nimi stejně rychle jako to začalo. Pokud ne, tak se na konci května můžete těšit na další článek tohoto typu, shrnující a zachycující celé krásné jaro.
Tento článek jsem začala tak nějak připravovat už s blížícím se koncem února. Konkrétně mi tento článek přišel na mysl v den, kdy jsem objevila první sněženky, které můžete vidět na první fotce a myslím, že to byl i ten stejný den, kdy snad poprvé vysvitlo sluníčko. Tuším, že kdyby jsem to měla zařadit datumově, bylo to 20. 2. 2021 a už když jsem ho začínala psát, plánovala jsem ho vydat do konce první poloviny března.
Když se vrátím k těm sněženkám, vím, že je to příroda, ale vždycky mě rušily ty uschlé listy okolo nich, avšak nechtělo se mi hrát si na zahradníka, tak doufám, že vás nebudou rušit stejně. Já si na ně už paradoxně nějak zvykla a dost mě překvapuje, že na této fotce se mi poprvé líbí.
O pár dní později jsem si všimla, že už se rozrostli, takže jsem si je samo sebou musela vyfotit znovu. 😂
Další bod tu mám sluníčko z 24. 2. 2021, úplně táhlo ven, bylo fakt nádherně, problém byl, že jsem nevěděla kam vypadnout. Mám pocit, že v této coronavirové situaci už mám křížem krážem prochozené celé město a pomalu vám přestávám mít zde co ukázat, aby to bylo trochu zajímavé. Jelikož teď do zastavěných městských částí moc nechodím, spíš se snažím držet v přírodě.
I když vše co jsem vám ukázala bylo v době, kdy to bylo zavalené sněhem. Tak se vám to budu snažit všechno teď ukázat v jarním světle a musím říct, že příchod jara si naprosto užívám. A ačkoli se těším na celý průběh letošního jara, na všechno co mě čeká a nemine, tak ale ještě víc se možná těším na příchod mého úplně nejoblíbenějšího ročního období a tím je
léto. Ovšem na každém ročním období je důležité najít si něco hezkého, ale o tom vám řeknu někdy jindy a možná i trochu jinak, než úplně klasickým článkem na blogu. Ale to se asi nechte překvapit.
Každopádně nakonec jsme se prošli s Bárnym jen na louku, ale neměla jsem tam nic zajímavého k focení, tak sem dám jen jednu jedinou fotku z toho dne a to je to nádherné sluníčko.
25. 2. 2021 mě mamka na můj vkus vzbudila příliš brzy, ale jelikož bylo mnohem hezčeji než předchozí den, tak to stálo opravdu za to. Všechno má své pro a proti, své plusy a mínusy. Mamka myslím říkala, že venku bylo 15°C (já rozuměla se přiznám 25°C, ale to už by byly letní teploty, takže to je blbost). Ale každopádně jsem letos poprvé vytáhla brýle, svoje milované bílé botasky a koženku.
26. 2. mě mamka vytáhla znovu. Moc daleko jsme sice nedošli, ale i tak jsem si všimla, že moje sledovaná skupinka sněženek už odkvétá.
28. 2. Poslední únorový den jsme vyrazili na další procházku. Ačkoli ze začátku bylo dost pocitově chladno, tak bylo hezké sluníčko, které mám teda také jako jediné z toho dne vyfocené a my si chtěly vynahradit předchozí den, kdy nám nebylo úplně nejlépe. Rovnou říkám, že coronavirus nemáme, naše nevolnost měla jiné příčiny, to abych předešla spekulacím.
Potom byla několik dní úplná mlha a víceméně další fotky tu mám až z 5. 3., protože jsem měla dopoledne ve městě nějaké zařizování, ale cestou zpět jsem se rozhodla jít pěšky, koupila jsem si po cestě kávičku a užívala si krásný den. Tenhle článek mám pocit, že bude hlavně o fotkách slunce na nebi. Měla jsem tento článek nazvat 50 odstínů fotek z nebe, nebo tak nějak podobně. Když ono to zatím bylo víceméně to jediné pěkné a aspoň malinko zajímavé. 😁
No a ještě jednu z nebe ze 6. 3. 😂 Jako takhle, bylo krásně slunečno, ale přesto neuvěřitelná zima, takže i outfity byly spíše zimní než jarní.
10. 3. si ani pořádně sama nepamatuji, co přesně jsem dělala, ale mám tu pár fotek, které dokazují, že bylo krásně a slunečno. Přesto ale zima, protože jak můžete vidět na druhé fotce z tohoto dne a vlastně poslední fotce článku, rozhodla jsem se raději vyrazit na styl inkognito, aby mi nebyla zima a zároveň jsem viděla na cestu.. a ano, měla jsem chvílemi zamlžené brýle.
No a poslední fotka z mého místa sněženek vypadá následovně... více je fotit nebudu. V tomto článku je to vlastně i trošičku o tom, jak odkvétali sněženky si říkám.. 😂
Poslední update pro tento článek je, že včera mě z postele vytáhlo nádherné sluníčko, tak krásné, že jsem plánovala, že si odpoledne uděláme zase procházku do Šimkáčů, koupíme si kávičku a budeme se kochat někde na lavičce tou krásou, příchodem jara a vyhřívat se na sluníčku. Než jsem se však stačila pořádně obléct, sluníčko zašlo a po zbytek dne bylo chladno a pod mrakem, takže z žádné procházky nakonec nic nebylo.
Omluvte prosím tento speciál z nebes, věřím, že je na dlouhou dobu poslední. Ale ono opravdu nebylo moc co fotit, no.. omluvte prosím i speciál jak odkvétali sněženky.. přesto doufám, že se vám tento článek líbil a budu se na vás těšit zase u dalšího, ale po téhle spoušti článků si dám asi týden pauzu, ať vás nezahltím, tak zatím pa..👋
Poslední věc: Mám tu jedno video ze včerejšího večera, které bych vám chtěla doporučit, protože myslím, že tohle video by se mělo pustit do hlavních večerních zpráv na všech kanálech. A to video je na youtube pod názvem: "Kateřina Karaimi Motyčková - Aby nám bylo líp".
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).