Páteční procházka po Šimkových sadech

Tak si říkám, že jsem v pátek neměla přidávat ten článek na téma domácí mazlíčci, protože jsem pak měla během dne námět na rovnou dva články. A jelikož nechci vydávat víc jak jeden článek denně, tak jsem v tu ránu měla námět na několik dní dopředu. 😂

Mimochodem, když už jsme u domácích mazlíčků, zpětně jsem si říkala, že to možná znělo jako poučování a říkání vám, co máte a nemáte dělat, ale věřte mi, že tak to myšleno nebylo. Přísahám! Jediné o co mi šlo, bylo vymýtit týrání zvířat, vymýtit zlo mezi nimi a dětmi, jednoduše vymýtit všechno zlé a nepříjemné, co s nimi bývá spojováno. 🙏

Ale teď už k dnešnímu článku, který se týká nádherné procházky po Šimkových sadech.
Upřímně ani nevím, kde pořádně začít. Procházka byla naprosto spontánní. Musela jsem si něco nutně zařídit, ale nechtělo se mi jít ven samotné, tak jsem přemlouvala mamku, které se teda taky nejdříve úplně nechtělo, aby šla s námi, protože jsem zároveň potřebovala vyvenčit Bárnyho. Nakonec se mamka nechala přemluvit a já tak zabila několik much jednou ranou.
Poté, co jsem vyřídila to, co jsem potřebovala, se mě mamka ptala, jestli se nepůjdeme projít právě do již zmíněných Šimkáčů a nedáme si kávičku. S tím jsem souhlasila, navíc jsem byla na řadě s placením a já nerada zůstávám někomu něco dlužna, ani vlastní rodině, takže jsem byla ráda, že to mamce konečně zase oplatím.
Ale mám dojem, že skutečná procházka začala až ve chvíli, kdy už s kávou v ruce mamka našla v parku překrásný F kamínek. Dám vám sem fotku a pokud jste to maloval někdo z vás, tak musím říct, že je opravdu překrásný, byly jsme z něj naprosto hotový. A tento kamínek se nám líbil tak, že jsme si ho vzali domu, chvíli si ho tu necháme a za cca dva měsíce máme jet do Špindlerova mlýna - 3 pokus, tak držte palce, ať nám to zase neposunou - takže jsme si říkali, že ho necháme buď přímo ve Špindlerově mlýně anebo máme v plánu vylézt na Medvědín, tak se kamínek možná podívá až tam.

No více textu vám tady psát nebudu, protože bych se pořád opakovala, takže k procházce jenom v rychlosti.. Obešli jsme asi dvě kola, Bárnyho fascinovala voda, fascinovali ho kachny, kvůli kterým se málem vykoupal, jak furt táhl k vodě. Nakonec ho fascinovali i nutrie, ale těch si všiml až ve chvíli, kdy vysvitlo sluníčko a my si na chvilinku sedli k vodě a Bárnyho jsem pustila na volno.

K večeru si u mě Bárny krásně ustlal, bylo to opravdu strašně moc roztomilé, tak jsem poprosila mamku, jestli by nás spolu nevyfotila. Mně si tady nevšímejte, snaha vypadat blaženě a zároveň přirozeně mi moc nevyšla, přesto vám sem fotku ještě dám.

No a ještě takový update ke včerejšímu večeru.. musím říct, že asi až kolem desáté večer jsem si uvědomila, že včera to byl vlastně přesně rok, co poprvé zavřeli školy kvůli Coronaviru. A ačkoli nevím přesně kdy, tak vím, že nad Coronavirem vyhrajeme a těším se moc na okamžik, kdy budu psát článek o oslavě vítězství nad ním.
Přesto ale ještě chci zmínit ve zkratce, že Coronavirus přišel, abychom se všichni zastavili, zamysleli se nad vším, nad sebou, nad přírodou. Všimli jste si, jak se příroda krásně pročistila a zregenerovala? Jaká byla nádherná zima? Uvědomili jste si, jak lidstvo přírodě ubližuje? My jsme vlastně jediná rasa na světě, která vlastně ničí sama sebe.. doslova.
Jak říká moje mamka, cituji: "Příroda lidstvo nepotřebuje, přežije i bez nás. To my potřebujeme přírodu, my bez ní nepřežijeme." - to bychom si všichni měli uvědomit a začít se podle toho chovat.
Coronavirus upozorňuje i na to, že kráčíme k propasti a že jestli se nevzpamatujeme, tak do ní spadneme. Ukazuje, že lidi jsou strašně zaměření na materialismus a hromadění věcí, někdy přitom úplných zbytečností, ale o tom tenhle svět není. Připomíná, že bychom si měli začít více vážit maličkostí, vážit si a pomáhat jeden druhému, trochu změnit myšlení.. myslím si, že pro většinu z nás je to těžké, ale důležité.
Ačkoli přiznávám, že se mi nechce se vzdát myšlenky na cestování, toho se alespoň prozatím vzdát nedokážu, tak ale všechno ostatní se snažím začít regulovat a víc nad tím přemýšlet. A myslím, že tohle období mi strašně pomohlo jít více do hloubky sebe sama a víc poznat své vnitřní já. Pomohlo mi najít cestu k duchovnu - čti postavilo mě na začátek té cesty za poznáním "nadpřirozena". Začala jsem se učit meditovat. Pomohlo mi dostat se víc k cvičení, ačkoli s tím pořád občas trošku zápasím. Pomohlo mi vrátit se k četbě knížek, které teď naprosto miluji, ale o kterých jsem před tím nemohla už ani slyšet. Pomohlo mi vrátit se k jízdě na kole, kterou jsem též moc nemusela, ale proč vám napíšu v jiném tématicky na to zaměřeném článku. A tak dále...
Ale myslím, že už jsem se vypovídala dost, na to, že článek má být o procházce, tak jsem sem dala takových doplňujících informací, že by se skoro hodilo článek přejmenovat, ale jelikož teď vyjde opravdu hodně článků za sebou, tak jsem to nechtěla psát do nějakého zvláštního, ani nevím, kam bych ho pořádně narvala. Tak doufám, že to omluvíte a odpustíte mi to.
Každopádně poslední věc.. spoustu toho, co jsem zde o Coronaviru psala, mám většinou ze zdrojů, že jsem to někde slyšela, četla nebo tak.. něco mi selským rozumem došlo, ale zase moc toho z mé hlavy tady teda není, spíš ze zdrojů, které když už něco sleduji, tak sleduji jiné zdroje než zprávy. A dám si sem pár fotek z poslední doby spojené s coronavirem, když už jsme u toho..: