Nedělní pohodička

Naše neděle byla tentokrát opravdu ve znamení spousty dobrého zdravého jídla, odpočinku a relaxace, cvičení, meditace a čtení.
Ještě než začnu, tak chci říct, že mám radost, že konečně posunuli čas na letní. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby byl jen jeden čas (nejlépe ten letní) a nebyl každého půl roku posouván, ale já mám radost, že je venku konečně světlo zase až do osmi. Teď už se jen oteplit, ať mohu vytáhnout tílka a šortky, nebo rovnou šaty a nakoupit si overaly, na které už nějakou dobu číhám na jednom eshopu. Ale teď už k tématu dnešního článku..
Když začnu úplně od začátku. Ráno jsem vstala a klasicky si po rychlé ranní hygieně - zuby, vlasy a převléknutí se z pyžama, šla vyvenčit na cca půl hodiny Bárnyska. Po návratu jsem mu dala do mističky granulky s paštičkou a udělala snídani sobě. To už je takový náš každodenní rituál, aspoň pokud mám ráno volno a čas.
Ke snídani jsem si dala svou oblíbenou klasiku, kdo četl článek zdravá strava, tak už ví, že jsem si dala kaši. Co jsem si dala v základu psát nebudu, koho by to zajímalo, odkážu vás rovnou na zmíněný článek, kde je to vše do detailu popsané, ale konkrétně do této snídaně jsem si na základ dala třtinovou melasu, skořici, kardamom, slunečnicová semínka a hrušku - tu mám ráda až když je měkčí, přijde mi pak i taková sladší, no a to celé přejela mandlovým máslem. K tomu jsem si dala svojí klasickou citrónovou vodu a tentokrát ženský čaj.
Potřebovala jsem si omýt hlavu, ale hlavně se zrelaxovat a tak jsem si snídani vzala s sebou do vany. Poté co jsem vylezla jsem šla připravovat oběd, protože jsme měli grilovanou zeleninu a než oloupete, nakrájíte všechnu zeleninu, tak to taky nějakou chvilku trvá a pak se to ještě asi 45 minut peče/griluje v troubě. Jinak malou vsuvkou chci ještě říct, že včera jsem k obědu vařila jednu z mých pěti nejoblíbenějších polévek, kterou doma teda stále mám, ale jelikož jí vážně miluji, tak si myslím, že se brzy můžete těšit na recept.
Během toho, co byl oběd v troubě, jsem si zacvičila jógu zaměřenou jen na dech, takže opravdu odpočinkovou a zameditovala jsem si, oboje podle kanálu Jóguj online. Po obědě jsem měla v plánu vyrazit na takové dvě hodiny s Bárnym ven na krásnou procházku, ale plány mi úplně nevyšli, protože mě dostihli ženské potíže, a tak naše procházka vedla jen na louku na klasickou půlhodinovou obcházku a zase zpět domů.
No a po návratu jsem měla potřebu se ještě pořádně zrelaxovat a doufala jsem, že hlavně zahřát, takže jsem si tak na 20 minut vlezla zpět do vany, udělala jsem si pěnu a pořádně se naložila.
Pak jsem si udělala ještě jeden ženský čaj a abych podpořila ještě teplo získané z vany, uvelebila jsem se s knížkou, kterou jsem včera rozečetla a mluvila o ní nedávno už v nějakém článku, kde jsem říkala, že si pro ní půjdu, pod peřinu. Takže ano, mluvím o knize Tiché roky od paní Mornštajnové a zatím vám o ní nebudu nic moc říkat, jediné co bych zde asi chtěla zmínit je, že za mě je to zatím její nejčtivější knížka. Za ty ani ne dva dny - takhle datumově dva dny, ale hodinově asi 24 hodin, tedy den - jsem na myslím už 100 straně. Ale zbytek si nechám do knižního článku.
Už se začínalo stmívat, když jsem dočetla (pro dnešek) knížku a šla dělat rychlou večeři, ke které jsme měli rýžové nudle s tofu a zeleninou a jenom okořeněné troškou grilované zeleniny.