Naplněný den

Dnešní článek píšu úplně neplánovaně, ale říkala jsem si, že byl docela zajímavý a naplněný den, tak bych ho mohla shrnout a uložit si ho tady. Ačkoli původně jsem plánovala vydat článek teď až v neděli nebo pondělí z určitých důvodů, ale nevadí.. 😀

Vstala jsem brzy, udělaly jsme spoustu práce, konečně našly muže, respektive řemeslníka, který jenom nemluví, ale i koná a tak během chvilky vyřešil náš problém, který trval už půl roku. Ale o tom někdy příště, na to plánuji článek samostatný. Také jsme si s mamkou a Bárnym udělaly další procházku na kávičku a můžete hádat kam? Věřím, že jste uhádli, protože tohle už u nás asi není překvapení.. ano do Šimkáčů. O tom více konkrétně níže, až se k tomu dostanu. Také jsem dnes dočetla knížku, kterou jsem vám už někde myslím ukazovala na fotce nebo zmiňovala v textu, teď si nejsem jistá co z toho a určitě o ní uslyšíte ještě mockrát. Nejen v následujícím článku knihy, na který se můžete těšit, ačkoli v nejbližší době ještě asi ne. Každopádně dnes jsem na svoje instastories dávala dvě knihy, co jsem za poslední dva měsíce přečetla,  tak můžete mrknout i tam. Pak to zůstane ve výběru na mém profilu, kdyby vás to zajímalo zpětně. Anebo si jednoduše počkejte.. každopádně mluvím o knize Moc podvědomí. 😊
Skoro celé odpoledne jsme pak různě poklízely, vařily a hlavně během dneška jsme se i dost pobavily. No a až dopíšu tento článek, tak se musím jít ještě učit do práce. Takže jak říkám, den naplněný k prasknutí. Tak jdeme rovnou na to.:

Ráno jsem vstala asi v půl sedmé a kolem desáté nám nečekaně volal pán, že je kousek od nás, že dostal kontakt od jedné paní z Pardubic, která se strašně smála, když mluvila s mamkou a mamka jí řekla, že by se do jara ráda dostala na balkón. Ano, balkón byl ten náš problém. Sekl se nám tam nějaký pant, nebo co to bylo za součástku, a nešel otevírat, proto pokud jsme něco nutně potřebovaly, musely jsme lézt přes okno a myslím, že všem je jasné, že to není úplně příjemná varianta. Před pánem jsme to řešily s jednou firmou a dvěma konkrétními řemeslníky, takže jsme dohromady oslovily 3 lidi (s tou firmou), aby nám to opravily a marně, všichni měli spoustu řečí, což už po téhle zkušenosti můžu říct, ale k řešení se příliš nehrnuli. Tenhle pán to měl vyřešené do 30 minut od prvního telefonátu. Dveře vysadil, opravil, zasadil - zkasíroval nás a šel. Neuvěřitelné jak rychlé to bylo. Ale to jsem se zde o tom rozepsala víc, než jsem chtěla. Takže jak říkám, někdy příště se tomu pověnuji víc.

Předchozí věc nám udělala takovou radost, že jsme se rovnou sbalily a šly na procházku na kávičku do Šimkáčů, kde jsme vlastně i zjistily pro nás jednu důležitou, pro vás nepodstatnou informaci, takže tu sem psát nebudu. Poté jsme se šly projít tedy parkem, nikde nikdo skoro nebyl, tak jsem Bárnyho pustila na volno. Na jedné straně se nádherně vylítal, opravdu byl jak splašená kobyla. Potom jsme šly k vodě, kde ho zaujala nejdříve nutrie, potom kachny a mám pocit, že nakonec nevěděl co sledovat dřív. Mamka relaxovala se zavřenýma očima, poslouchala zvuky přírody a zpěv ptáků, zatímco já šermovala mobilem, fotila vše co se dalo a povídala si se zvířaty, tedy hlavně kachnami. Ano, můžete si myslet, že jsem se už úplně zcvokla, nebo že jsem až příliš velký sluníčkář, ale opravdu si občas povídám se zvířaty. Možná i proto, že miluji přírodu a zvířata ještě víc. Každopádně určitě jsem už někde říkala, že je důležité si dělat malé velké radosti, kor v téhle době. A co udělalo radost mě dnes? Z čeho jsem měla úplně nejvíc dětskou radost? Tomu byste nevěřili. Nejvíc mě potěšil fakt, že jsem viděla nad vodou létat racky.

Po návratu jsem si teda dočetla tu knížku a zítra si možná půjdu ke známé pro další. Zase od paní Mornštajnové, tentokrát Tiché roky. Už 3 knížka od této spisovatelky, pak už mi bude zbývat jen Hotýlek a až se psychicky připravím, tak ještě Listopad. Ale to předbíhám, asi to i trochu okecávám, aby zde nebyla jediná věta, protože knihu Moc podvědomí vám chci zrecenzovat nejlépe až v tom knižním článku. Ale musím říct, že za mě byla naprosto skvělá a hlavně prospěšná, takže se je rozhodně na co těšit.

Tato fotka je sice starší, ale řekla jsem si, že si jí sem ještě uložím.

Co se týká úklidu, to zde asi popisovat úplně nebudu. Byla to taková ta klasika, vytřít, umýt nádobí, uklidit ten balkón, když jsme se na něj dostali konečně, alespoň předběžně jak jen se to stihlo, jo a omyla jsem si boty. Ale to není podstatná část tohohle odstavce, ani tohoto článku. Taky jsem vařila a jelikož jsme tu měli spoustu zeleniny, co byla potřeba zdělat, tak jsem dělala naší oblíbenou grilovanou zeleninu.

No a teď vám řeknu takových pět příběhů ze dneška, u kterých jsme se nějakým způsobem pobavily. Snad na nic nezapomenu, protože si myslím, že by to byla škoda, jelikož mám vždycky radost, když se mi alespoň jednoho z vás podaří rozesmát.:

1. První příhoda je, že když má Bárny radost, tak si zde stoupá zády k jedné kytce s plným květináčem hlíny přesně v jeho úrovni a vrtí ocasem, takže hlína lítá po celém obýváku. A já dnes dělala něco jiného, takže jsem to nemohla uklidit, jindy to uklízím hlavně já, ale dnes to teda uklidila mamka, ale přitom mi říká.
M: "Řekni tomu svému psímu dítěti, aby se naučil přestat vyhazovat hlínu."
J: "Bárny, máš se naučit nevyhazovat klínu."

M: "Mně bude stačit ta hlína, klínu se učit nemusí." 😂🐶

2. Řetězová reakce. Mamka šla dát něco na chodbu, kde stál soused a mamka se ho lekla. On se možná zároveň lekl jí, ale jak se ozval, tak vyštěkl Bárny. Jak vyštěkl, tak jsem se s větou "do zadnice Bárny" - samozřejmě v horším slova smyslu, ale nechci to zde psát naostro, lekla já. Načež mě napomenula mamka (protože normálně sprostě ani vulgárně nemluvím) a já se jí omlouvala s tím, že jsem se lekla psa. Takže jsme se té řetězové reakci smáli nakonec všichni včetně souseda.

3. Když tu byl pán na ten balkón, tak jsme se docela nasmáli tomu, že mamka 2x dala Bárnyho na balkón oknem, když nešli používat dveře a Bárny z toho měl takové traumíčko, že zpět chtěl jedině dveřmi. Oknem nikoliv. Museli jsme ho lákat na piškot, jedna se naklánět přes balkón, druhá jí přidržovala nohy, aby se nepřeváhla, no byla to docela sranda. Myslím, že v té době jsem dávala na stories i video. Každopádně Bárny by tam do dnes asi (určitě) umrzl. A dneska jak jsme před pánem říkali ty naše historky, tak jsme u toho skoro brečeli smíchy. Mamka pak dodala na závěr, že balkón jsme používaly dokud to šlo, pak už to nešlo a já dodala, že pak jsme půl roku na balkóně nebyly.

4. Také jsem mamce říkala po poslední procházce, že s panem Párnym půjdeme až večer. Místo pana Bárnyho.. tak už jste asi pochopily, že dnes se mi jazyk úspěšně motal. Ale přísahám, nic jsem nepila!

5. Poslední věc, které jsme se docela zasmály je už docela známá. A to jaký je Bárny hrdina. Lekne se vody, která cákne při prudkém pohybu nebo přistání kachen. Sleduje je z pod lavičky a bojí se výšek.
A mimochodem, teď zde po zdi lezl nějaký pavouk, nebo jiný brouk, nekoukala jsem co to přesně bylo, a tak než jsem tento článek dopsala, Bárny raději trůní v bezpečí na záchodě. 🙈🙈
Ale jako kdyby to před ním utíkalo, to by to byl najednou hrdina a honil to... 😆

No nic, já se jdu učit, přeji krásný večer. 👋