International Women's Day
Krásný den, přiznám se, že dnes jsem vůbec článek vydávat nechtěla a neměla v plánu, ale pak jsem si uvědomila, že dnes je vlastně mezinárodní den žen a tak jsem si řekla, že vám k tomuto tématu sepíšu pár řádků a hlavně vám ženám popřeji. Alespoň takhle obecně přes tuto platformu, přes tento blog, přes tento článek, který spadá do série Svátky.
Každopádně.. zajímalo by mě jaký jste měli den a jak a s kým trávíte tento den?
Já jsem dnes ráno vstala s docela dobrým šokem, protože mi mamka oznámila ještě v polospánku, že je venku sníh. A já sníh už opravdu nechci. Myslím, že letos ho bylo už dost, už jsem si ho užila až příliš, takhle jsem si ho užívala naposledy snad ještě jako malé dítě, ale teď už chci jaro. Prosím Vesmíre, už nám přiveď jaro! 😊
Dáme si sem správně položenou afirmaci. "Vesmíre, děkujeme ti za krásné, teplé jaro, které jsi nám umožnil, a které prožíváme."
No každopádně jsem teda vstala a poté, co jsem si udělala ranní hygienu a převlékla se z pyžama, jsem šla tradičně vyvenčit Bárníčka na louku, kde jsem potkala kamarádku z vedlejšího vchodu, tak jsme si udělali krásnou ranní společnou procházku a pokecaly.
Po návratu domu jsem si udělala naprosto báječnou snídani. Klasicky teplou vodu s citrónem, ženský čaj a kaši obsahující v základu opět klasicky jáhlové, pohankové a ovesné vločky a strouhaný kokos zalité horkou vodou z konvice. Na tom poté třtinovou melasu, kardamom a skořici a navrchu už můžete vidět slunečnicová semínka, oříšky z Mixit balení, arašídové máslo, ke kterému vám dám brzy update, tak ještě vydržte a nakonec pomeranč.
Až sem se dá říct, že je to takový můj ranní rituál, to teď v tomto pořadí dělám opravdu každé ráno.



Pak jsem se šla projít znovu s Bárnym, musím říct, že venku byla neskutečná zima a nakonec jsem si dala k večeři jenom jednoduchý žitný chleba s máslem a uvařeným vejcem s himalájskou solí. Po obědě aspoň něco trochu zdravého a fakt dobrého. 😀
Každopádně.. zajímalo by mě jaký jste měli den a jak a s kým trávíte tento den?
Já jsem dnes ráno vstala s docela dobrým šokem, protože mi mamka oznámila ještě v polospánku, že je venku sníh. A já sníh už opravdu nechci. Myslím, že letos ho bylo už dost, už jsem si ho užila až příliš, takhle jsem si ho užívala naposledy snad ještě jako malé dítě, ale teď už chci jaro. Prosím Vesmíre, už nám přiveď jaro! 😊
Dáme si sem správně položenou afirmaci. "Vesmíre, děkujeme ti za krásné, teplé jaro, které jsi nám umožnil, a které prožíváme."
No každopádně jsem teda vstala a poté, co jsem si udělala ranní hygienu a převlékla se z pyžama, jsem šla tradičně vyvenčit Bárníčka na louku, kde jsem potkala kamarádku z vedlejšího vchodu, tak jsme si udělali krásnou ranní společnou procházku a pokecaly.
Po návratu domu jsem si udělala naprosto báječnou snídani. Klasicky teplou vodu s citrónem, ženský čaj a kaši obsahující v základu opět klasicky jáhlové, pohankové a ovesné vločky a strouhaný kokos zalité horkou vodou z konvice. Na tom poté třtinovou melasu, kardamom a skořici a navrchu už můžete vidět slunečnicová semínka, oříšky z Mixit balení, arašídové máslo, ke kterému vám dám brzy update, tak ještě vydržte a nakonec pomeranč.
Až sem se dá říct, že je to takový můj ranní rituál, to teď v tomto pořadí dělám opravdu každé ráno.

Poté jsem se naložila do vany, abych si omyla hlavu a ještě jsem si stihla přečíst pár stránek jedné z nejlepších knih, co jsem kdy četla a z rozvojových knížek úplně nejlepší. Každopádně víc vám k ní řeknu v následujícím knižním článku, tak si na to počkejte. 😉
Poté co jsem vylezla z vany, šla mamka s Bárnym ven a já jsem si šla ještě s turbanem na hlavě zacvičit jak posilování, tak pak i jógu jako stretching, ale to už jsem si turban sundala a rozčesala vlasy, nakonec jsem si ještě zameditovala a poté jsem si šla udělat "oběd".

K obědu jsem si řekla, že když je to MDŽ, tak si malinko zahřeším a udělala jsem si banánové lívance s banánem ještě navrch, skořicí a arašídovým máslem. A mamka si vyšlehala ještě šlehačku, tak jsem si dala ještě pár lžiček jako dezert. 😂🙈

Po obědě jsem šla ještě upéct tvarohový koláč jako "dárek" pro mamku, protože v pandemii jsem nechtěla lítat kdekoliv, raději se držím doma a v přírodě, když to jde, než abych lítala po obchodech. Na recepty (na lívance i koláč) se můžete těšit, v budoucnu je určitě zveřejním, avšak ještě nevím přesně kdy.

No takhle ve zkratce shrnut můj nudný den plný hlavně jídla a teď už bych vám dámy, slečny, ženy chtěla popřát všechno nejlepší k dnešnímu dni, hlavně zdravíčko, štěstí, lásku a teď vám sem dám takový hezký citát, který jsem někde četla a strašně se mi líbí.
"Myslím, že ženy jsou bláznivé, když se snaží vyrovnat mužům. Jsou mnohem lepší a vždycky byly. Cokoliv ženě dáš, vždycky to udělá lepším. Dáš-li jí spermii, ona ti dá dítě. Dáš-li jí dům, dá ti domov. Dáš-li jí potraviny, udělá ti jídlo. Dáš-li jí úsměv, dá ti své srdce. Cokoliv jí dáš, to znásobí a rozšíří. Takže pokud se k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje."
"Myslím, že ženy jsou bláznivé, když se snaží vyrovnat mužům. Jsou mnohem lepší a vždycky byly. Cokoliv ženě dáš, vždycky to udělá lepším. Dáš-li jí spermii, ona ti dá dítě. Dáš-li jí dům, dá ti domov. Dáš-li jí potraviny, udělá ti jídlo. Dáš-li jí úsměv, dá ti své srdce. Cokoliv jí dáš, to znásobí a rozšíří. Takže pokud se k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje."
William Golding
Tak krásný večer přátelé, užijte si ho s blízkými. A pak dobrou noc.. 😴
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).