Procházka Hradcem
V dnešním článku napíšu jen pár řádků ke čtvrteční procházce Hradcem. Abych řekla pravdu, sama moc nevím co dnes napsat, ale strašně se mi líbí ty fotky, které jsem zde vyfotila a je mi líto je nezařadit nikam a zároveň mi je líto zařadit to do obecného článku, protože mám pocit, že tam zrovna nepatří. O čem mluvím zjistíte na konci měsíce. 😊
Během procházky jsme se prošli (s mamkou a Bárnym) opravdu spoustou krásných míst, brali jsme to přírodou jak jen to šlo, ale určité části naší cesty byli i městem a já jsem si říkala, že na jaře tuto trasu projdu asi ještě jednou, protože to už by mohly být ty blátivé cesty uschlé a pevné a určitě bude nádherné, až ta příroda bude rozkvétat a pučet. Spousta míst, které jsem během procházky vynechala, si myslím, že bude mnohem hezčí na fotkách právě až příroda začne ožívat.
Minuli jsme například Pileťák, místní vědí, že jde o Piletický potok, který byl díky roztátému sněhu a dešťům zvednutý tak, jak jsem ho snad v životě ještě neviděla a také tam byla velká spousta nutrií různých velikostí, těm nejmenším nemohlo být víc než pár týdnů a byly naprosto nádherné. Dále řeku Labe, hradeckou náplavku, soutok Orlice a Labe a Šimkovy sady.. ostatní části procházky už byli městem. O tom zase někdy příště.. dnes se chci zaměřit jen na přírodu a fotky minimálně poblíž jí 😇
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).