Knihy

Vítám vás u dnešního článku, který je třetím dílem na téma knihy.

První knihou, kterou bych vám dnes ráda představila je kniha Jak si správně přát od Pierre Franckha.
Už během prvních 30 stránek jsem z toho vydedukovala pár bodů zjednodušeně. Jak správně zformulovat přání, aby se vyplnilo?:

1. Oslovení - např. Milý Vesmíre (Milý anděli - lásky, jazyků, práce, bohatství, cestování, hudby...) čehokoliv co vás napadne..
2. Přání formulovat v přítomném okamžiku - kdybychom si ho přáli v budoucím čase, stále bychom to přání oddalovali do budoucna a nikdy bychom se ho nedočkali
3. Přání podávat oznamovací formou, ne přací
4. Dát si pozor na výběr slov
5. Formulovat co nejvíce stručně a krátce, ale zároveň být co nejvíce konkrétní, aby objednávka byla doručena přesně a správně
6. Přát si dostatečně dopředu, aby měl Vesmír dostatek času na realizaci
7. Poděkovat
8. Věřit, že to funguje - dát si pozor na pochyby, nedůvěru, případně žerty - ty fungují jako stornování objednávky + je lepší držet přání pod pokličkou

Dám příklad - třeba:

,,Milý anděli domova, bydlím v prostorném velkém bytě svých snů, ze všech koutů cítím jeho útulnost a jsem v něm šťastná. Děkuji."

A zbytek knihy mi to vlastně potvrdil, jen mi doplnil nějaké další body a informace. Opět je to rozvojová kniha, takže si jí v budoucnu budu muset přečíst ještě aspoň jednou, abych si připomněla ty informace, které jsem pochytila, abych pochytila i ty, které teď jsem nepochytila, nebo mi už bohužel vypadli, a abych si to jednoduše celé zopakovala. Zde bude pro mě hodně těžké vybrat nějaké ukázky, musím si projít ještě svoje výpisky, kterých mám tentokrát opravdu požehnaně a něco vybrat.

Ukázka číslo 1:
,,Nechť se tedy tento okamžik stane významným okamžikem. Udělejte si čas a klid. V tomto okamžiku formujete svůj život. Možná si pusťte hezkou hudbu, zapalte pár svíček nebo zůstaňte v absolutním klidu. Důležité je, abyste se uvolnili.
Totiž když jsme uvolnění, vypadá náš život mnohem příjemněji a naše přání se vyvíjejí podstatně pozitivněji. A pozitivní myšlenky jsou katalyzátorem naší přací energie. To, proč tomu tak je, podrobněji probereme později.
Když jste své přání formulovali zcela jasně sami pro sebe, zapište si ho s pevným přesvědčením, že nyní bude splněno. Lístek s přáním složte a uložte na nějaké zvláštní místo. Mělo by to být nějaké hezké místo, protože tím se ukáže, jak důležité a "svaté" pro nás dané přání je. Může to být nějaké naprosto tajné místo, které je skryto cizím očím. Důležité je, abychom si uvědomili sílu odesílaného přání, a ta se dá podpořit vyhledáním zvláštního místa pro náš malý přací lístek."

Ukázka číslo 2:
,,Jestliže se naše přání neplní, existuje zpravidla jiné přání, které je silnější než to první. Toto druhé přání pak zcela jistě pracuje proti prvnímu přání, a sice trvaleji a se značně větší přesvědčivostí.
Jak to obvykle vypadá, když si něco přejeme? Pozoruje-li člověk někdy svoje praktiky přání důkladněji, zjistí, že se svým přáním zaobírá asi tak deset minut denně. Posiluje ho, postaví si ho možná také před svůj vnitřní zrak a vizualizuje si ho, ale pak se opět vrací k běžnému každodennímu životu.
Ovšem zbývajících třiadvacet hodin a padesát minut nevěří, že to funguje, považuje to vše za humbuk a splnění svých přání si vlastně stejně nezaslouží. Je přece vždycky tím, kdo prohrává. Štěstí mají vždy ti druzí.
Které z těchto dvou přání má větší sílu? Které je dlouhodobější a mocnější?"

Ukázka číslo 3:
,,To co "nevnímáme", pro nás neexistuje. Přestože je to pouze osm procent skutečnosti, jedná se o milióny nejrůznějších vlivů denně. Tóny, zvuky, obrazy, myšlenky, hovory, hudba, hluk, reakce na nebezpečí, emoce, horečný shon a rychlost, odpovídáme na dopisy, telefonáty, e-maily, činíme rozhodnutí za sebe i za druhé, čteme knihy, zábavné a odborné časopisy, jsme bombardováni reklamou, zažíváme zklamání, odmítnutí, spojujeme se s jinými lidmi. Denně je potřeba zpracovat nespočetné množství informací. Jen o nepatrné části z nich můžeme opravdu přemýšlet. Protože přemýšlet o něčem znamená věnovat tomu čas, ale čas je přesně to, co máme k dispozici jen omezeně. Proto rozum nechce a ani nemůže zpracovat vše. To by prostě okamžitě zahltilo jeho kapacitu.
Z osmy procent vnímatelných věcí ale vědomě vnímáme jen jednu tisícinu a považujeme ji za všezahrnující skutečnost.
Držme se tedy toho, že naše vnímání neodpovídá skutečnosti. Existuje jeden příběh, který nám to zřetelně ukazuje: Pár slepců si "prohlíží" slona. Ten, který se dotýká jeho nohy, říká: ,,Slon je kulatý a tvrdý." Druhý, který se dotýká chobotu, odporuje a říká: ,,Slon je tenký a neustále se pohybuje sem a tam." Takto si i my vytváříme svůj obraz skutečnosti. To málo, co dokážeme vnímat, doplňujeme do svého vlastního obrazu a jsme přesvědčeni, že ten je realitou."

Úvodní stránku použiji jako závěrečnou větu k této knize:
Sny se uskutečňují. Každý den, každou minutu, každou vteřinu. Neustále si něco přejeme. Vědomě nebo nevědomě. Ať už tomu věříme, nebo ne. Něco si přejeme, dokonce i když to nechceme. Co si přejete vy? Co se má uskutečnit ve vašem životě?

Druhá kniha, kterou dnes zmíním nese název Moje pacifická hřebenovka od Moniky Benešové. 
O čem je tato kniha je asi každému jasné, ale ještě než se k ní dostanu, chtěla bych tu v bodech zmínit pár věcí z Moniččina příběhu, které mě opravdu hodně a upřímně rozesmáli.. 😁

1. Vycpaná prsa pro získání víza do Ameriky, přes svoje "airbagy" nic neslyšela - ostatní byly decentní a nenápadný
2. Trénink na Vysočině, přemítání o své kondici. Ta věta: ,,Nemáš trenéra, nemáš fitko, máš průjem."
3. Odhad mír na velikost batohu odpovídá třímetrovému chlapovi, místo na bedrech zapnula bederní pás na zadku a dorazila mě věta "Benešová, ty jsi fakt dělo."
4.  Poté co se jí představil Ungerwhere nebo-li kamkoli se ho ještě asi 10x zeptala jak že se jmenuje a nakonec ho přejmenovala na Ungerwear nebo-li Spoďáry.
5. Tohle musím citovat ,,Spoďáry na mě upřel oči a povídá: ,,Ty normálně dáváš v noci přes držku tomu, kdo vedle tebe spí? Jo a taky ze všech nejvíc chrápeš," složil mi několik poklon hned po ránu. Bylo mi trapné přiznat, že v noci většinou ještě nadávám."
6. Tak toto také musím citovat, to se jinak napsat nedá. ,,Lyžařské hole, třídílné a s velkými talířky do hlubokého sněhu", přečetla jsem si znovu cedulku a protočily se mi panenky. Okamžitě jsem začala v mysli pátrat, kde se asi stala chyba. Takže já si koupila na pěší cestu lyžařské hůlky za tři litry. Zase se mi chtělo omdlít. Běžela jsem zavolat na Skype tatínkovi, že sice můžu na trailu lyžovat, ale chodit těžko. Myslím, že v té době rodiče začali přemýšlet, co to mají doma za přírodní úkaz. (Protože domů volala už potřetí snad během jednoho dne, nejdříve kvůli hadovi, poté kvůli kohoutovi a nakonec kvůli hůlkám).
7. Poslední věc, kterou tu dnes odcituji. Spisovatelka Monča ,,Já nemůžu zvednout batoh," stěžovala jsem si, protože vážil skoro tunu. Rosťa na mě koukal svýma velkýma očima a jen prohlásil: ,,Tak ukaž co všechno sis zabalila z domu". Pyšně jsem mu předváděla, jak jsem šikovná a jak umím balit. ,,Víš já mám problémy s pletí, ten make-up je prostě nutnost, řasenka taky a rtěnka už se přece ztratí, že jo," upřeně jsem na něj koukala a čekala, co udělá. Možná v té chvíli prostě jen nevěděl, jestli mě má zabít, nebo se smát.

Tak a teď teda v rychlosti ke knize, ačkoli z bodů co mě rozesmáli už jste asi pochopili vše, tak to tu moc pitvat nebudu. Řeknu jen, že Monča trpěla určitými problémy, o kterých už veřejně několikrát mluvila v různých rozhovorech a myslím si, že ji všichni znáte, možná i částečně její příběh, nebo jste dokonce četli její knížku. Ona se rozhodla řešit své zdravotní potíže jinak a nejdříve odjela na měsíc na cestu do Španělska projít trasu Camino de Santiago a jelikož jí to nestačilo tak následně na půl roku i do Ameriky projít právě zmíněnou Pacifickou hřebenovku, o které kniha hlavně je.

V knize se zpočátku prezentuje jako rozmazlená a urážlivá mladá dívka, kterou ale nakonec divočina dost změní. Ale plusové body dávám za naprostou upřímnost, protože na jejím místě bych asi spoustu věcí takhle veřejně nepřiznala, takže klobouček s úctou a obdivem dolů. Je zde několik kapitol a ještě víc podkapitol, nebo možná spíš záchytných bodů, ovšem párkrát jí tam šlo i o život a to doslova.. nejvíce asi když kolem ní kroužila puma!
Její původní trailové jméno bylo Queen, ale nakonec byla přejmenována na Sleepy.
Ale kniha není jen o tom jak trávila dny na hřebenovce, začíná už jejím dětstvím, studiem od základky přes střední až po vysoké školy a následné práce. Až poté začíná to dobrodružství, ale musím říct, že za mě je ta kniha i opravdu vtipná, což vám asi dokáží, i některé body na začátku. Ze začátku jsem si je vypisovala, ale pak jsem si řekla, že vám taky musím nechat nějaké jako překvapení v knížce, takže jsem je vypsala asi do 50 stránky a ty následné už jsem si nechala jen pro sebe.

No musím říct, že jsem si z této knihy udělala takovou challenge. Mamka řekla ségře, že za týden budu mít tu knihu dočtenou a pak ji dá jí. Což mě možná namotivovalo, nebo jak to říct. Kniha má 216 stránek, vydělila jsem si to 5 (dny) a vyšlo mi, že za 1 den musím přečíst 43,2 stránky, takže 4x 43 a 1x 44 stránek v praxi. Což jsem dodržela a vážně to dočetla takhle.
A ani nevím, proč vám tuhle nepodstatnou informaci sem píšu, možná z důvodu ukázky, že všude si jde dávat výzvy a můžou to být malé výzvy, výzvy jenom s časem nebo s náladou a ještě u toho může být sranda. Samozřejmě, kdyby jsem chtěla, tak to můžu přečíst za 1 nebo 2 dny, ale to by ztratilo kouzlo toho odpočinku a relaxace u toho a navíc nevím jak vás, ale mě čtení takzvaně "na sílu" rozhodně nebaví, spíš obtěžuje, otravuje a ničí mi to tu pozitivní náladu, kterou si myslím, že je důležité z toho cítit.

Třetí kniha, o které vám dnes chci říct je Kavárna v Kodani od Julie Caplinové.
Kniha vypráví o tom, že hlavní hrdinka, úspěšná manažerka jedné z nejlepších PR agentur v Londýně Kate Sinclairová se po zradě svého přítele Joshe Delaneyho, který jí ukradl nápady a získal tak její povýšení místo ní, s ním rozejde a chce dokázat, že není tak nezkušená, jak si ostatní myslí. Proto se rozhodne, že využije velké šance a získá projekt nového klienta Larse Wildera, velkého prodejce dánských bytových doplňků a nábytku, jelikož práce je pro ní vším. Opravdu se jí to podaří, ale musí sehnat šest novinářů ochotných letět na pět dní do Kodaně. Večer jde na předávání cen, kde potká novináře Benedicta Johnsona. Ani jeden z nich však netuší, že ten den už spolu telefonicky mluvili a Benedict se k ní nechoval zrovna přívětivě. Toho večera se k ní však chová jako gentleman a prožijí tak krátkou romantickou chvilku.
Nakonec spolu s dalšími odlétají na služební cestu do Kodaně, avšak až na letišti jim dojde kdo je kdo. Že okouzlující princ Ben z večera na předávání cen je ten nepříjemný novinář, kterému Kate začala přezdívat vzteklá liška a Katie, ta popelka v nádherných šatek je ona píaristka.

Kniha je rozdělená na tři části. Londýn, Kodaň a znovu Londýn. A ačkoli v každé části byly krásné části 😂, přesto si myslím, že Kodaň byla asi nejhezčí. Co se tam stalo? Tak například z cesty, která ze začátku vypadala jako naprosté prokletí, se nakonec vyklubalo mnoho trvalých přátelství a někdy i mnohem víc. A samozřejmě velká spousta dalších krásných věcí a zážitků.
Samozřejmě zmiňuji Kodaň, což je Dánsko a z Dánska pochází Hygge, takže další plusové body jsou za zmínění hygge a další krásný pohled na to.
Musím říct, že děj byl úplně kouzelný a doslova a do písmene mě chytil za srdce. Knihu jsem četla nejednou třeba až do tří do rána. Musím říct, že takhle mě dlouho žádná knížka nechytila a opravdu jí od srdce všem doporučuji! Myslím, že jsem těch cca 350 stran přečetla za necelý týden jestli se nemýlím. Knihu mám od 1. února dočtenou a musím říct, že když jsem dočetla poslední řádek na poslední stránce, tak mi bylo z toho až smutno.
Jediné co mě na téhle knize docela dost rušilo je to, že já jsem zvyklá číst ty věty doslovně a zde bylo spousta překlepů, buď někde chybělo písmeno, nebo rovnou celé slovo (naštěstí jen taková slova jako - si, se, mě ..) nebo naopak nějaké takové slovo v té větě přebývalo. A nebo neumím já číst. 😁
Tak to jen aby má recenze byla 100% upřímná, jinak ta kniha za mě žádnou vadu neměla a myslím si, že si velmi brzy přečtu od této spisovatelky další knížky jako třeba Pekárnu v Brooklynu, miluji New York a miluji její knížky.. dokonalá kombinace. A dost možná se vrátím i k této knize, myslím si, že ji zařadím na svůj seznam oblíbených knih, ke kterým se vracím vždy, když cítím, že mám na ně náladu.

A než jsem tento článek vydala, tak jsem stihla rozečíst další knihu, která má pro mě sice takové trošku těžší téma, takže se mi čte hůř a čtu jí pomaleji, ale přesto už za chvíli budu moci začít připravovat další článek na toto téma, kde se toho dozvíte víc, tak se můžete těšit.. 😊