Arsinka 13. narozeniny

Sama nemůžu uvěřit, že to píšu, ale první měsíc letošního roku 2021 je definitivně za námi, utekl neskutečně rychle a tak vás vítám už u prvního únorového článku.
Dlouho, už několik let, jsem chtěla udělat Arse k narozeninám dort. Letos jsem si za tím šla trochu víc a našla jsem si velmi snadný recept. 🎂

Jediné ingredience, které jsou potřeba jsou:

• rýže
• konzerva GranCarno pro psy (800 g) - v tomto případě seniorská
• piškoty (nejlépe psí)
• granule nebo pamlsky

Postup:

1. Uvaříme rýži.
2. Mezitím dáme do misky 1/4 konzervy a rozmačkáme lžíci na co největší kaši. Poté konzervu smícháme s rýží.
3. Vyložíme si dortovou formu pečícím papírem a rozprostřeme směs po celém prostoru. Piškoty přes sáček rozdrtíme válečkem a jako drobenkou posypeme navrchu. Poté uděláme z granulí nebo pamlsků číslo a necháme ztuhnout v lednici.
   Pokud si však vyberete pamlsky, doporučuji držet jejich výběr při zemi, aby se to nepřekombinovalo a nebylo pak pejskům špatně. Zároveň taky doporučuji vybírat kvalitní, tedy hlavně masové pamlsky.
4. Na druhý den dort můžeme rozkrájet a podávat chlupatým miláčkům.

Postup jsem si trochu pozměnila, chtěla jsem udělat dort nižší, protože ti naši špunti jsou celkem malý na velké dorty, tak zajedno, aby se to nezkazilo a stihlo se to sníst a zadruhé, aby jim prostě a jednoduše nebylo špatně z toho všeho. Kdo by to chtěl třeba pro velkého pejska, tak v původním receptu na internetu psali 3/4 konzervy.

Naše krásná a milovaná Arsinka se narodila 30. 1. 2008, takže teď v sobotu 30. 1. 2021 slavila jak už jsem zmínila v nadpisu 13 narozeniny.
A tak si tu uložím, jakože do archívu, na památku pár fotek z jejího života, i z dob, kdy byla ještě štěňátko dokonce u maminky a se sourozenci.
Snažily jsme se jí udělat nádherný život, tak snad se nám to podařilo a daří nadále.. a doufám, že tu s námi ještě pár let vydrží 😍🐶

Napadá mě, že bych zde mohla napsat pár nostalgických příběhů z jejího života.

1. Začnu tedy příběhem ne jejím, ale její dnes už zesnulé psí maminky. Když jsme se na naší Arsinku byli poprvé podívat, tehdy ještě i s taťkou, tak na mě strašně štěkala a trochu útočila její maminka. Bylo to z důvodu, že jsem byla dítě, podotýkám, že mi bylo 8 let a ona se dětí strašně bála, protože jí v době, kdy byla ona sama štěňátko, nějaké děti topily. Vždy když si na její příběh vzpomenu, je mi z toho smutno. Tedy doufám, že vám nekecám, ale takto si to aspoň pamatuji.
   Každopádně hlavní pointou má být, že já to se zvířátky vždycky celkem uměla, byla jsem taková zvířecí máma a ona byla první pejsek, který na mě kdy vrčel. A musím říct, že mi to bylo líto, když jsem se zvířátky nevycházela, takže ani nevím, jak se mi to podařilo, ale při další návštěvě jsme se skamarádily natolik, že si přede mnou lehla na záda a nechala se ode mě drbat na bříšku.
   Bohužel to vydrželo jenom tu jednu návštěvu a při další, která byla už poslední, protože jsme si pak už Arsinku rovnou odváželi, tak ale na mě zase vrčela.
2. Druhý příběh, který je už o Arsince je z dob, kdy u nás byla jen pár týdnů a je spíš takový pro zasmání. Než se k němu dostanu, chci říct, že jsme někde měli i video nebo fotky tohoto okamžiku, akorát je už delší dobu nemůžeme najít, zřejmě jsme je ztratili v nějakém ze starších počítačů, což mě mrzí.
   Ale k věci. Arsince bylo opravdu pár týdnů a mamka doma akorát vytírala. Arsinka to zřejmě pochopila jako hru, protože chodila za mamkou a při každé příležitosti čapla hadr a tahala za něj jakoby to byla hračka. Řeknu vám, my jsme z ní byly mrtvé smíchy.

Těsně předtím, než nám Arsinka přišla do života, mi moje tehdejší třídní učitelka (jmenovat nebudu) způsobila takové malé trauma. Aneb, jak se dospělí člověk dokáže podepsat na dítěti.
Tehdy mi řekla, že se prý ve škole nesoustředím a že si promluví s mojí mamkou o tom, že nedoporučuje si Arsinku brát. Ani nevím jak se o našem soukromí dozvěděla, možná jsem o tom příliš mluvila, ale dost mě to rozhodilo. Tehdy jsem samozřejmě byla malé dítě, kterému nedošlo, že jako učitelka nemá vůbec co kecat do našeho rodinného života, kor když Arsinka byla dárek pro Káťu za odměnu, ségra si jí sama vybrala, tehdy totiž měla za sebou těžší období a hrozně chtěla pejska a po Barušce, kterou mít nemohla (což už zřejmě víte z článku Německý ovčák Tamara & Barunka ze začátku ledna, kde o Barušce a jejím příběhu mluvím) rodiče tedy svolili k tomu, že si může vybrat nějakého malého pejska a tak k nám do života přišla Arsinka.
Paní učitelka co si vzpomínám měla docela často potřebu nám povídat do života. Za tohle jí ale mamka pokud vím vynadala, protože jsem domu přišla s pláčem a prosila naše, abychom se Arsinky nevzdávali, že se budu snažit dělat všechno jak nejlépe mi to půjde a oni na mě koukali jak vyjevení, protože vůbec nevěděli, která bije a proč bychom se Arsinky měli vzdávat. Samozřejmě kdyby s tím na mě přišla dnes, tak už bych jí s tím poslala do háje zeleného, dnes už bych věděla, že nemá právo se nám motat do rodinného života a našich rozhodnutí a že její názor se na výsledek vůbec nevztahuje, ale tehdy mě vystavila neskutečnému stresu než mi to mamka vysvětlila a uklidnila mě.

Jinak Arsinka má také dvě přezdívky, které jí vymyslela má sestřička, ani nevím teda upřímně kde to vzala, ale dost se to uchytilo, a abych řekla pravdu, za ta léta na to slyší, jako kdyby se tak skutečně jmenovala:

1. Máňa - to je ta první a častější přezdívka, vlastně už je to tak trochu její druhé jméno
2. Dýda/Dída - tu už moc nepoužíváme, nějak jsme se to odnaučili, ale dříve jsme jí tak oslovovali neustále - vtipné je, že až teď si uvědomuji, že její přezdívka je vlastně jméno mojí kamarádky Dí, naštěstí jí dostala před tím, než jsem Dí poznala, takže ne nepojmenovali jsme po ní psa 😂

No a teď sem ještě přidám fotky ze soboty z jejích narozenin:

I když jsem kromě dortu moc (spíš vůbec) nefotila.