Aphrodite

Nedávno jsem koukala na staré cestovatelské vlogy mé nejoblíbenější bloggerky a youtuberky MF, protože naprosto upřímně se současnou situací už mi pomalu začíná chybět normální cestování bez omezování a testů. A videa tohoto typu mě aspoň na chvíli nakopávají pozitivní energií.

No abych se však dostala k tomu podstatnému, během videí jsem si vzpomněla na náš týden s mamkou na Slovensku, konkrétně v Rajeckých Teplicích. Teda myslím, že jsme tam byly týden, nebo možná spíš 10 - 14 dní? Budu upřímná, teď si vůbec nejsem jistá, jak dlouho jsme tam byly, ale nemyslím si, že by to byla nějaká závratně důležitá informace. Byla to dovolená, kterou mamka dostala v rámci dodatkové dovolené od práce a mohla si s sebou vzít jednoho člena rodiny. No a jelikož jsme měli přístup do termálů v hotelu Aphrodite, které pokud někdo ještě neznáte, přestože mám pocit, že jednu dobu to byl na sociálních sítích velký boom, tak si je rozhodně vyhledejte, protože byly naprosto úchvatné.
No a já si uvědomila, že jsem je, pokud vím, zapomněla dát do článku Cesta vzpomínkami, jako zřejmě i spoustu a spoustu jiných dalších zážitků, dovolených, výletů a zkušeností, ale přišlo by mi jako obrovská škoda si je nikde neuložit, už jenom proto, že s množstvím míst, které jsem na světě ještě neviděla vůbec nevím, jestli se tam někdy znovu podívám. Takhle to budu dělat asi se spoustou míst, když si vzpomenu na něco krásného z minulosti, tak to prostě přidám. Samozřejmě do tohoto článku přidám všechny fotky, které najdu, budou se mi líbit a pokud možno budou v určité kvalitě, ale musím přiznat, že i jeden z důvodů, proč mě tento článek napadl je ten, že si sem zároveň hodlám uložit fotky v plavkách.

Tak jdeme na to!
Bydlely jsme na krásném hotelu Skalka. Přímo před hotelem byl ten naprosto nejkrásnější dřevěný velký betlém, jaký jsem kdy viděla. Bohužel jsem neměla zrovna oblečení dle svého vkusu, protože zajedno jsem jela s mamkou, která mě tak nějak přemluvila v rámci lehčí tašky, abych své oblečení kombinovala s jejím a ačkoli musím říct, že byla docela zima chvilkami a tyhle kombinace mě zahřáli, tak se sama sobě na těch fotkách nelíbím, přijdu si trošku jako hastroš, když už ne díky oblečení, tak díky účesu a tak fotky na kterých budu já budou jen z bazénů.
Taky bych k tomu ještě asi mohla říct, že jsme byly na třech výletech z toho dvou na hrady a jeden do přírody do Fater, ale nejsem si teď jistá, zda byly Velké nebo Malé a bohužel si teď nedokážu vzpomenout ani na název konkrétního místa, cíle té výpravy. První výlet na hrad byl na Oravský hrad, kde se mi asi nejvíce líbila kavárnička pod hradem. Byla to snad ta nejútulnější kavárnička jakou jsem kdy viděla, ale na název si bohužel nevzpomenu, pokud to není něco tak primitivního jako třeba Kavárna pod Oravským hradem. Druhý byl na hrad Strečno, kde se mi upřímně nejvíc líbily chatičky kousek pod ním, které měli znázorňovat historickou vesničku. Chtěla jsem si je vyfotit, ale to bohužel nevyšlo. Po cestě tam jsem si říkala, že si je vyfotím po cestě zpět a po cestě zpět jsme hnaly jako splašení koně na vlak, protože mamka zjistila, že má jet asi za 20 minut a nádraží bylo cca tak 35 - 40 minut daleko, takže jsme skoro celou cestu utíkaly, tudíž jsem nic vyfotit nestihla a vlak nám stejně před nosem ujel. Takže finále vypadalo tak, že jsme tam hodinu nebo dvě seděli na nádraží. Přiznám se, že mi to trochu zkazilo náladu. Mamka mi nabízela, jestli se tam chci vrátit, ale mě se nechtělo znovu stoupat do toho kopce kvůli dvoum fotkám. Navíc jsem už měla velký hlad a tam jsme nikde na žádný podnik nenarazily, takže jsme šáhly do svých zásob ovoce, zeleniny a namazaných chlebů. A rovnou se vám tady přiznám, že já když mám hlad, tak jsem nesnesitelná, takže i proto jsem zřejmě vymrzovala a byla taková otrávená a naštvaná. I když jsem se proti tomu snažila bojovat, protože za jedno tuhle náladu na sobě nemám sama vůbec ráda. Za další mamka za to nemohla a já bych jí tím zkazila akorát náladu.
Takže se vás chci zeptat, taky občas máte z ničeho nic takhle mizernou náladu? A pokud ano, jak proti tomu bojujete?

Další vzpomínka, která mi proběhla hlavou je rozlučková kávička předposlední den odpoledne v Rajeckých Teplicích, ale fotku odtud bohužel už nemohu nikde dohledat.
Jinak k těm bazénům teď.. měly jsme tuším 8 vstupů po hodině, možnost jít každý den mezi procedurami právě do termálů. S tím, že o víkendech měli zavřeno, takže mi teď dochází, že jsme tam musely být déle než týden. Jeden den jsme tam šly úmyslně až po setmění, protože jsme chtěly vidět tu nádheru osvětlenou. Povedlo se, pustily nás, takže níže budete mít pár fotek.
No a to je asi vše, co mě k tomuto tématu napadá, takže si užijte fotky, snad se vám budou líbit stejně jako se líbí mě a uvidíme se zase někdy příště.