Knihy

Dnešní článek je první pokračování článků o doporučení knih. 🕮
Tento článek měl vyjít už minulý týden ve čtvrtek místo článku Zimní pohádka, který se mi tam "vetřel" na poslední chvíli.
Už se tomu musím smát, vždy když si připravím článek na téma knihy a určím den, kdy vyjdou, tak mi tam na poslední chvíli něco skočí. Je to druhý článek na toto téma a stalo se mi to už podruhé.. 😅

Každopádně:
První knihou, kterou vám dnes chci představit je kniha Hygge a polibky od Clary Christensenové.

Tato knížka je velmi čtivá a jedná se v ní o to, že hlavní hrdince Bo (Boughay Hazlehurstové) se v životě všechno bortí. Přijde o práci, vztah s pohledným Benem jí naplňuje čím dál méně a je celkem smutná. Se svou spolubydlící a poloviční Dánkou Kirsten se rozhodne odjet na dovolenou do Dánska do města Skagen na chatu Kirsteniných rodičů. Akorát Kirsten nakonec přijede na chatu, v níž mají dovolenou prožít z rodinných důvodů později. Aspoň se Bo mezitím seznámí s Florence, což je výtvarnice a bývalá studentka Kirsteniny matky. Taky se Simonem, který je pro změnu spisovatel. A nakonec přijede ještě Emil, což je dánský kuchař, který tam přijel rozptýlit popel své zesnulé matky.
Jak se to mezi jednotlivými obyvateli chaty vyvine? Co se stane? To už vám nechám jako překvapení, ať vám taky nevyzradím vše.
Po návratu do Londýna se Bo však točí stále kolem toho samého, shání práci a řeší také své nové problémy. Nakonec si otevře vlastí firmu s názvem stejným jako nese celá knížka Hygge a polibky.
A zbytek knížky už vám také nechám otevřený ve hvězdách, ať vám neprozradím vše a nechám vám nějaké otazníky.

Je super, že krom toho, že zde je zase trochu popsáno slovo hygge a jeho význam, upevňování vztahů mezi přáteli, tak zároveň to inspiruje i k tomu jít si za svými sny a plnit si je.. (a dokonce zde je zmíněno i psaní blogu, což je zase můj sen, tak se to tady všechno tak hezky propojilo dohromady).. no a v hlavní roli je samozřejmě láska.

Knížka se stejně jako ta předchozí z minulého článku Život zn. Hygge odehrává převážně v listopadu. Ale zároveň se Hygge a polibky prolínají i do prosince a pak částečně malými útržky i do ledna, února, března, duben vynechali a zmínili tam už jen květnovou svatbu Florence a Simona, kterou to spisovatelka zakončila.

Samozřejmě jsem se toho zároveň snažila co nejvíce vynechat, abyste si měli vůbec co přečíst.

Poté jsem měla od čtení pauzu, protože byly uzavřené knihovny a tedy jsem se ke knihám neměla jak dostat. Já si totiž knihy nekupuji, protože mi to přijde jako zbytečné vyhazování peněz, když si je kdykoliv můžete půjčit právě v knihovně a ani vám pak doma nezabírají zbytečně místo.
Čímž samozřejmě nehaním kupování knížek, každý na to máme pohled jiný a navíc kdybychom to tak měli všichni, tak by se ti spisovatelé asi moc neuživili, protože by jejich knihy nikdo kromě knihoven nekupoval.

Každopádně ke dni 22.11. se nám opět otevřeli knihovny (na chvíli), takže:

Druhou knihou, kterou bych dnes chtěla zmínit, je kniha Miluj svůj život od Luise L. Hay.

A jelikož je to rozvojová knížka, tak spíš než popis, o čem kniha je, vám sem napíšu takovou malou ukázku, která se mi nejvíce líbila, nebo možná ukázky, protože popsat to, by bylo asi celkem těžké.

Ačkoli bychom mohli říct, že je to o tom, co dělat pro to, abychom byli ve svém životě spokojení, milovali a cítili se být milovaní a hlavně byli schopni se vyrovnat s křivdami, které nám život připravil. A já si jí ještě budu muset určitě přečíst jednou, abych vše pobrala.

Každopádně, když mluvím o těch křivdách, doporučuji vám si tu knížku přečíst také pokud jste vy, nebo někdo z vašich blízkých, vážně nemocní. Spisovatelka si sama prošla rakovinou a zmiňuje se tam o tom, jak právě ta pravidla v knížce můžou pomoci se z nějaké takové nemoci dostat. Takže i když máte například diabetes, tak bych to aspoň zkusila, za zkoušku nikdy nic nedáte a v tomto případě už vůbec ne.
Na toto téma napsala i knížku Uzdrav si tělo, tu jsem sice nečetla, ale určitě se na ní chystám a věřím, že by vám mohla také pomoci.

Na konci je i spisovatelčin osobní příběh. A řeknu vám teda všechna čest, život se s ní rozhodně nemazlil a přesto se dokázala se vším vyrovnat sama a ještě pomáhat druhým. I když jí v tom pomohly teda hlavně pravidla napsaná v knize

Ukázka číslo 1:

Sebeláska

Když se máme rádi a jsme sami se sebou spokojení, s tím jací jsme, všechno nám v životě vychází. Jakoby se všude kolem nás děly malé zázraky. Zlepší se nám zdraví, získáváme víc peněz, vztahy s druhými nás více uspokojují, začínáme se tvořivě projevovat způsobem, který nás naplňuje. Zdá se, že k tomu dochází bez našeho přičinění, láska a spokojenost se sebou samým, atmosféra bezpečí, víra a pocit zasloužení a přijímání, to vše zavede do našich myšlenek řád, vytvoří v našem životě více láskyplných vztahů, přinese nám lepší zaměstnání, lepší bydlení, dokonce se kvůli tomu znormalizuje i tělesná váha. Lidé, kteří mají rádi sami sebe a své tělo neurážejí ani sebe ani druhé. Sebe uznání a sebe přijetí v přítomném okamžiku jsou hlavním klíčem k pozitivním změnám ve všech oblastech našeho života. Láska k sobě začíná tehdy, když se přestaneme za cokoliv kritizovat. Kritika nás uzamyká právě do toho návyku, který potřebujeme změnit. Mít pochopení a být něžný sám k sobě nám pomůže vymanit se z něj. Kritizovali jsme se celá léta, pomohlo vám to snad? Pokuste se k sobě stavět kladně a uvidíte co se stane.

Ukázka číslo 2:

Věřím, že si vybíráme rodiče sami. Vybíráme si pohlaví, barvu pleti i čas příchodu na tento svět. Podle toho si pak vybíráme vyhovující rodiče.

Na konci každé kapitoly píše takové motivační shrnutí nebo jak to nazvat, které zní tak nějak následovně:
V nekonečnu života, kde se nacházím, je všechno dokonalé, úplné a celistvé. Žiji v harmonii s každým, koho znám. V hloubi mé bytosti je bezedná studnice lásky. Nechávám tuto lásku vyvěrat na povrch. Naplňuje mé srdce, mé tělo, mou mysl, mé vědomí a celou mou bytost. Vyzařuje ze mne do všech stran a násobena se ke mně vrací zpět. Čím více lásky dávám, tím více jí mám - její zásoby jsou nevyčerpatelné. Když rozdávám lásku, je mi dobře; vyjadřuji tak svou niternou radost. Mám se rád, a proto s láskou pečuji o své tělo. Láskyplně ho živím, upravuji a oblékám. Odvděčuje se mi zdravím a energií. Mám se rád, a proto bydlím v útulném a pohodlném bytě, který uspokojuje všechny mé potřeby. Naplňuji jeho místnosti vibracemi lásky, aby každý, kdo do něj vstoupí, tuto lásku pocítil a přijímal její životodárnou sílu. Mám se rád, a proto dělám práci, která mne baví, v níž využívám své nadání a schopnosti. Pracuji s lidmi a pro lidi, které mám rád a kteří mají rádi mne. Za svou práci dostávám dobře zaplaceno. Mám se rád, a proto se ke všem chovám laskavě a s láskou na ně myslím, protože vím, že to, co vydávám, se ke mně znásobeno vrátí zpět. Přivolávám k sobě jen milující lidi, protože jsou odrazem mé osobnosti. Mám se rád, a proto odpouštím své minulosti a zcela se zbavuji všech svých dřívějších zkušeností. Jsem zcela svobodný. Mám se rád, a proto bezvýhradně miluji přítomnost a každý její okamžik prožívám pozitivně. Vím, že má budoucnost je harmonická, bezpečná a jasná, protože jsem milovaným dítětem Vesmíru, který o mne teď a navěky laskavě pečuje. V mém světě je všechno v pořádku.

Třetí knihou, kterou bych vám dnes chtěla představit je kniha Slepá mapa opět od Aleny Mornštajnové.

Jedná se o příběh několika (tří) generací, kde vypravěčkou je nejmladší generace Anežka, dcera Alžběty a vnučka Anny a Antonína.
Ačkoli tam je tedy mírně nakousnutá i čtvrtá generace. Spisovatelka zvládla sledovat životy nejen tří hlavních postav v jednotlivých obdobích, ale i spousty vedlejších postav.
V knize jsou části smutné i veselé. Jsou zde části, které se mi líbí, některé až moc a střídají je části, které se mi nelíbí vůbec. Myšleno tak, že nelíbí se mi to, co se dělo, ne jak to je napsané.
Rodina se potýká s trablemi, životními zvraty, traumaty a tajemstvími, které 20. století bohužel přineslo a že toho nebylo málo. Trochu se tam mluví i o předválečném období, ale pak to začíná 1. světovou válkou, pokračuje to přes hospodářskou krizi v 30. letech a 2. světovou válkou a končí to napadením Československa Rusy (Sovětským svazem).
Ačkoli mezitím vždycky bylo pár let, přijde mi, že vždy, když se konečně Československo začalo vzpamatovávat z jedné pohromy, rázem přišla a nastala další a neštěstí ve 20. století tak pokračovalo.

Kdybych však měla říct, zda se mi víc líbila Hana nebo Slepá mapa, chvíli jsem sice byla na pochybách, ale po dočtení knížky říkám rozhodně Hana.

Od této spisovatelky mi ještě zbývá přečíst tuším dvě knížky Tiché roky a Hotýlek. Vlastně tři, protože by teď někdy prý měla vyjít knížka s názvem Listopad, na kterou se ale budu muset psychicky mnohem více připravit, protože co jsem tak postřehla, tak by měla být o tom, jak by dnes vypadal svět, kdyby neštěstí 20. století stále pokračovalo. Což mě děsí mnohem víc než cokoli jiného, představa, že bych žila v tom co prožívali moji praprarodiče, prarodiče a částečně i rodiče... děkuji nechci. Jsem vděčná za to, jak svět teď vypadá. Coronavirus, ne coronavirus.. má to být prý reakce na to, že si všichni teď stěžujeme a to přesto, že původně prý mělo přijít ještě něco mnohem horšího. Ta kniha má poukázat na to, jak se máme a že žijeme v blahobytu.
A tím samozřejmě nic nekritizuji, protože i já sama, ačkoli se snažím si nestěžovat, tak se občas neubráním, myslím si, že to je lidské.
Jinak jsem v úterý dočetla další knihu, kdo sleduje můj Instagram, tak to asi ví, protože tam vždy když nějakou dočtu dávám do stories a do výběru fotku, abyste měli inspiraci. Ale pointa tohoto odstavce měla být taková, že pomalu mohu tedy rozepsat další článek na toto téma, jelikož včera jsem rozečetla další a tempem, které jsem nasadila si myslím, že do konce týdne jí dočtu taky.
No každopádně jsem se zase nějak rozepsala, takže snad zde najdete zase nějakou inspiraci na to, co si třeba přečíst a já končím, takhle to pro dnešek asi uzavřu. 👋