Fotoknihy

Vítám vás u nového článku, dnes jsem si pro vás přichystala článek na téma fotoknihy, protože si myslím, že každý máme nějaký způsob, jak si tvoříme památku na určité životní okamžiky a já to mám každoročně jako jeden z hlavních lednových bodů.
A kromě toho jsem si teda taky říkala, že když poslední článek, který dosud vyšel, Cesta vzpomínkami provází mými vzpomínkami, tak bych na to mohla rovnou navázat a zaměřit se na uchovávání vzpomínek.

Dodělat poslední detaily, odeslat a vyčkat až konečně kniha přijde domů, tak takhle vypadá můj leden. Samozřejmě se teď zaměřuji jen na toto téma, jinak mám v lednu spoustu dalších aktivit. Vyhovuje mi to, že jedna knížka = jeden rok.
S tímto článkem jsem čekala dokud mi nepřišla fotokniha za rok 2020, ale tu mám už od babiččiných narozenin, to je 12. 1., doma.
A jde mi hlavně o to, aby to byl takový odpočinkový článek, který zároveň dá nějakou novou inspiraci k tomu co tvořit, jak tvořit a kde tvořit.

Někdo si ty fotky vyvolává a pak dělá foto alba, někdo zase ty fotky lepí sám do knížek - tam je výhoda, že si to můžete rozvrhnout jak potřebujete a natočit si fotky jak se vám to zrovna líbí a hodí, někdo si třeba ty fotky rovnou zarámuje a někdo jako třeba já si vytváří fotoknihy.
Fotoknihy si dělám poslední čtyři roky, v roce 2017 to odstartovala moje sestřička tím, že nevěděla co mi dát k Vánocům a tak mi dala poukaz na fotoknihu, z čehož se stala taková naše tradice.
Rok od roku vidím, že se v tom zlepšuji, že dělám pokroky, aby ty knížky byly co nejlepší a nejhezčí. Každé z těch knížek se dnes budu zvlášť věnovat, zkusím vám k nim něco říct a možná vám ukážu i nějaké snímky zevnitř.
Fotoknihy můžete zakoupit na spouště míst, vytvořit je v kterémkoli programu. Já osobně používat firmu Colorland a zatím jsem s nimi spokojená. ❤

Fotokniha - rok 2017:
Tato kniha byla tvořená narychlo, bez rozmyslu a myslím, že to se na ní podepsalo i vzhledově. Od té doby jsem se zlepšovala a ačkoli si myslím, že vždycky je co zlepšovat, troufám si říct, že nyní už mé knihy vypadají mnohem více k světu. Ale tady jsem tu knihu vytvořila během pár dní, maximálně během týdne, na stránkách mám kolikrát jen po jedné fotce, což je strašné plácání místem a ve výsledku to nevypadá vůbec tak dobře, jak jsem asi doufala, že to vypadat bude.. myslím, že voucher měl navíc platnost jen do konce ledna, takže i kdyby jsem si s tím chtěla nevím jak vyhrát, tak jsem na to zase tak moc času neměla.

Fotokniha - rok 2018:
Na této knize se mi kromě barvy desek a úvodní fotky líbí i ten citát, který mě napadl na poslední chvíli, než jsem knihu odeslala, dát do té fotky se západem slunce.
,,Pro tento rok již slunce zapadlo a vyšlo pro ten následující." 😊
Pořád tu je spousta věcí a detailů, které bylo a je potřeba vylepšit, ale už jsem na to měla mnohem více času, myslím si, že jsem měla jak čas, tak i možnost vybrat lepší úvodní fotku. U desek už jsem nedala žádný vzor, vybrala jsem si už jen jednobarevné pozadí a aby mě to vystihovalo, tak jsem použila odstín své nejoblíbenější barvy... ano, miluji modrou barvu.
Co se týče vnitřku knihy, tak už jsem se trošku zlepšila, ale pořád to nebylo ono.. Kačenka (má sestra) mi radila, abych neplácala místem jako u předchozí knihy a snažila se pořádně zaplnit ty stránky. A to ze dvou důvodů.. za 1) ekologický = zbytečné plácání papíru a za 2) vzhled - rozhodně to totiž logicky zaplněné vypadá lépe. Ačkoli to jsem samozřejmě věděla i sama bez Káti, ale ona je taková moje kritička, abych se stále zlepšovala a zároveň tu kritiku umí podat citlivě a přiměřeně situaci.

Fotokniha - rok 2019:
Fotokniha z roku 2019 si myslím, že je prozatím nejlepší ze všech, protože už jsem z předchozích dvou let měla nějaké zkušenosti, věděla jsem co je potřeba vylepšit a co naopak vypadá dobře, ale ačkoli samozřejmě je stále co vylepšovat, tak jsem si s tím dokázala vyhrát a byl to rok, kdy jsem měla plno fotek, takže nebyl problém ty stránky nějak zaplnit.
Jak jsem nahoře už zmiňovala, dám vám sem i nějaké fotky stránek ze vnitřku knížky, protože tady si myslím, že už to má nějaký smysl, že to může trošku posloužit jako nějaká inspirace.
Fotky, které jsem vybrala, a které vám zde ze vnitřku ukazuji jsou z dvoustránky, kterou si dělám každý rok a kam si dávám fotky z toho konkrétního roku našich pejsků Arsinky a Bárnyska, myslím, že o obou budu brzy mluvit v jiných článcích, vždy zaměřených konkrétně na jednoho z nich a jejich příběhy, protože každý má nějaký i právě naši pejsci.
Druhá vnitřní fotografie je z rodinného focení (z maminčiny strany, taťkova strana rodiny zde není), na kterém jsme byli 22. listopadu 2019.
A co dalšího se mi na této knize líbí? Pokračovala jsem v jednoduchosti a jednobarevnosti desek, akorát jsem použila takový jakože batikovaný vzor, ale stále v mé oblíbené modré barvě. Zase jsem vybrala úvodní fotku, kde kromě toho, že jsem z blízka, jak můžete níže vidět, tak je to fotka z mé už nyní jedné z nejoblíbenějších pražských kaváren Cafe Chloe, ačkoli nyní už udělali podobnou kavárnu i zde v Hradci Králové, kam se asi s kamarádkou půjdeme hned po skončení lockdownu podívat, ale tehdy to tam byla moje první návštěva. Všude kolem těchto fotek, hlavně na těch deskách, jsem udělala ohraničení tmavě modrým rámečkem. No a na zadní straně desek se mi neskutečně líbí nejenom ta rodinná vánoční fotografie, ale hlavně ten vánoční clipart.

Fotokniha - rok 2020:
Problém zaplnit stránky přišel až v roce 2020. Určitě jsem měla okamžiky, které udělali nádherné fotky, kterými jsem zaplnila některé stránky, ale rozhodně jich nebylo dost na to, abych mohla zaplnit všechny stránky, takže jsem musela někde celkem improvizovat. Coronavirus udělal své, byl lockdown a tak jsem zdaleka nejezdila na tolik výletů jako v předchozích letech, nedělala jsem tolika věcí, neměla jsem moc programů, abych z toho měla dostatek fotek a tak jsem zde celkem vařila z vody. Uložila jsem si zde i nějaké fotky, které se mi v jednom z loňských let do knihy nevešly, ale teď už se jdeme zaměřit na ty hezké části této knihy + další fotky ze vnitřku knížky.
Desky knihy stále vypadají laděné do modra, akorát tentokrát už jsem použila vlastní fotku z výletu k rybníku Biřička, ale jako úvodní fotku jsem vybrala z asi nejvíce očekávané a vůbec největší a skoro jediné akce roku 2020 - mého maturitního plesu.
Z tohoto dne přikládám ještě jednu fotku stránky věnované plesu, samozřejmě mám v knize více fotek, když otočím stránku, ale myslím, že pro ukázku bude stačit tato. Je i mému srdci asi nejblíže, kromě toho, jak se mi podařila vytvořit, na ní miluji hlavně to, že nahoře jsme asi po pěti a půl letech vyfocení jako rodina. Od rozvodu našich mám takových fotek opravdu jen pár a pokud si dobře vzpomínám, tak poslední byla z mých 15 narozenin. Takže konečně mám po několika letech fotku s mamkou, taťkou a sestřičkou najednou.. a musím říct, že tyto fotky jsou pro mě neskutečně vzácný a takové nedoceněné zboží, které naprosto miluji, a kterého si neskutečně vážím.
Dole pak mám dvě fotky se zlatíčkem, s mojí druhou nejlepší kamarádkou Dí. Byla jedna ze dvou kamarádek, které se zúčastnili mého plesu, ačkoli ta druhá kamarádka tam byla asi hlavně proto, že můj spolužák byl v té době její přítel a co se ostatních kamarádek týče, tak jim to bohužel nevyšlo, ale asi jsem za to celkem i ráda, protože takhle jsem dělila čas mezi rodinu a Dí, víc bych už asi moc nezvládala.. jen tam mohla být ještě Šárka teda no.., ale ta kromě toho, že se jí na poslední chvíli udělalo špatně byla i nervózní z toho, že by měla jít bez doprovodu, protože jí bylo jasné, že se tam nebudu věnovat jen jí a její přítel musel být zrovna v práci.
Další stránka je z výletu na hrad Potštejn, kam mě, nebo spíš nás (s Bárnym), vzal můj nejlepší kamarád Kuba, měli jsme takovou soukromou prohlídku bez průvodce, protože ti už měli po pracovní době, ačkoli jsme tam nebyli zase tak pozdě. Mohl tam i Bárny, což mě možná i trochu překvapilo, protože ačkoli to bylo venku, pořád to je hrad, respektive jeho zřícenina, prostě památka.. ale musím říct, že to bylo možná i celkem vzácné, ale hlavně velmi osvobozující být tam sami.
Akorát mám pár škoda. Škoda, že Bárnymu akorát hnisalo očičko.. nevím, zda to uvidíte vy, možná je to tím, že o tom vím, ale píšu to zde, protože já to na té fotce vidím, takže pokud jste pozornější, tak abyste se nedivili. Bárny na to celkem přes ty jarní a letní měsíce trpí a ten den jsme teprve zahájili léčbu, takže podle toho to taky vypadá.
Další škoda je, že ačkoli je Kuba dobrý fotograf, připadá si zřejmě ne fotogenický, protože společné fotky byly na jeho telefon a ty mi z nějakého důvodu neposlal, prý je smazal..🙈
A řeknu vám to asi tak, že to nebyl první pokus udělat si společnou fotku, ale přesto s ním dosud žádnou nemám, tak si říkám, že druhá část článku Přátelství asi vyjde až ve chvíli, kdy nějakou fotku s ním už mít budu.. snad se všichni dočkáme 😁
No a poslední fotka ze vnitřku knihy je z jednodenního výletu do Špindlerova mlýna, který měl být původně třídenní dovolenou, ale víc to zde asi rozebírat nebudu, ať se neopakuji, protože na téma Špindlerův mlýn existuje konkrétní samostatný článek, takže pokud ho někdo ještě nečetl, stačí si ho najít někde v článcích tuším z října.

Snad vás tento oddechový článek příliš nenudil, ale měla jsem v hlavě tuto myšlenku a tak jsem toto téma chtěla zde otevřít.
Na závěr bych ráda dvě věci. Za prvé bych se vás ráda zeptala jak uchováváte svoje památky vy? Jaký je ten váš příběh? Budu ráda za vaší zpětnou vazbu. 😊
A za druhé nevydržela jsem a fotokniha za rok 2021 už je v procesu, i když mám zatím jen ty zimní fotky, které jste mohli vidět v článku Zimní pohádka, ale tu tvorbu miluji a čím dřív začnu, tím více času na ní mám. Samozřejmě si ale teda musím hlídat, abych to aspoň jednou za měsíc otevřela a něco tam upravila, protože když tam dlouho neuděláte aspoň nějakou malou změnu, tak vám tu knihu prostě odstraní.
Přeji krásný zbytek dne 👋😊