Cesta vzpomínkami
Tak dnešní článek asi nebude moc zajímavý, je naplánovaný jako opravdu nejkratší článek, co kdy na tomto blogu, alespoň doposud, byl. Vidím to maximálně na pět řádků a to asi ještě hodně přeháním, protože jediná informace, kterou zde chci říct, je ta, že fotky, které jsou níže jsem našla a řekla si, že přestože jsou staré, tak bych si je sem ráda uložila. A takhle to je prozatím vše, pokud budu mít ještě něco na srdci, bude to dole pod fotkami.. 😊
Jsou zde vzpomínky nejen na moje zážitky, výlety, dovolené, ale i na moje období pečení dortů, ke kterému se třeba někdy vrátím, až budu mít doma troubu, která upeče vyšší těsto než buchtu na plechu, také zde jsou fotky rodinných pejsků, kteří nás už buď opustili, nebo jsou už dost staří a některé si sem uložím na památku, ať je někde mám až jednou odejdou. Takhle jsem zaváhala s dědovým pejskem Dannym, který odešel někdy loni asi v březnu nebo dubnu do psího nebe a mně pak došlo, že jsem si ho nikdy na památku nevyfotila.. a tuhle chybu už nikdy v životě neudělám.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).