Vítám vás u nového článku, dnes jsem si pro vás přichystala článek na téma fotoknihy, protože si myslím, že každý máme nějaký způsob, jak si tvoříme památku na určité životní okamžiky a já to mám každoročně jako jeden z hlavních lednových bodů. A kromě toho jsem si teda taky říkala, že když poslední článek, který dosud vyšel, Cesta vzpomínkami provází mými vzpomínkami, tak bych na to mohla rovnou navázat a zaměřit se na uchovávání vzpomínek. Dodělat poslední detaily, odeslat a vyčkat až konečně kniha přijde domů, tak takhle vypadá můj leden. Samozřejmě se teď zaměřuji jen na toto téma, jinak mám v lednu spoustu dalších aktivit. Vyhovuje mi to, že jedna knížka = jeden rok. S tímto článkem jsem čekala dokud mi nepřišla fotokniha za rok 2020, ale tu mám už od babiččiných narozenin, to je 12. 1., doma. A jde mi hlavně o to, aby to byl takový odpočinkový článek, který zároveň dá nějakou novou inspiraci k tomu co tvořit, jak tvořit a kde tvořit. Někdo si ty fotky vyvolává a pak dělá foto alb...

Tak dnešní článek asi nebude moc zajímavý, je naplánovaný jako opravdu nejkratší článek, co kdy na tomto blogu, alespoň doposud, byl. Vidím to maximálně na pět řádků a to asi ještě hodně přeháním, protože jediná informace, kterou zde chci říct, je ta, že fotky, které jsou níže jsem našla a řekla si, že přestože jsou staré, tak bych si je sem ráda uložila. A takhle to je prozatím vše, pokud budu mít ještě něco na srdci, bude to dole pod fotkami.. 😊 Jsou zde vzpomínky nejen na moje zážitky, výlety, dovolené, ale i na moje období pečení dortů, ke kterému se třeba někdy vrátím, až budu mít doma troubu, která upeče vyšší těsto než buchtu na plechu, také zde jsou fotky rodinných pejsků, kteří nás už buď opustili, nebo jsou už dost staří a některé si sem uložím na památku, ať je někde mám až jednou odejdou. Takhle jsem zaváhala s dědovým pejskem Dannym, který odešel někdy loni asi v březnu nebo dubnu do psího nebe a mně pak došlo, že jsem si ho nikdy na památku nevyfotila.. a tuhle chybu už ...