Mikuláš, čert a anděl

Zdravím 😈👼
Dneska se bude jednat o článek na téma, jak jste si už určitě přečetli, Mikuláš, čert a anděl. Ještě než začnu se chci zeptat, jak jste si ho užili?
Jelikož tento den už proběhl pár dní zpátky, tak já jsem si ten den užila a strávila ho ve zkratce následovně.:
Převážně jsem pekla vanilkové rohlíčky. Myslela jsem si, že půjdu na nějakou procházku třeba kolem páté hodiny, abych pokud možno viděla nějakého Mikuláše, protože co jsem dospěla a pochopila, že to jsou jen převlečení lidé, tak už se jich samozřejmě nebojím a ráda vidím ty masky. Já jsem prostě milovník všelijakých převleků, masek a make-upů. Ale dopekla jsem něco málo po šesté hodině, takže původní plán nevyšel. A ven jsem se pořádně dostala až něco málo před osmou.

Jako dítě jsem se hodně bála čertů, přestože jsem byla hodné dítě, ale za to jsem byla pomalejší a kvůli tomu mě ve školce strašili, asi si mysleli, že mě to dokáže zrychlit, ale jediné čeho dosáhli byl panický strach, kdykoliv čerti měli přijít.
Mamka mě už pak nechávala vždycky 5. 12. doma, když to šlo nějak zařídit a to jak ve školce, tak i na prvním stupni základní školy. Nikdy čerty nebrala domů, a když na mě promluvily třeba venku, jako jedna slečna jednou v autobuse MHD, tak je rovnou vyhodila s tím, že my strašit nechceme.

Přijde mi zbytečné děsit děti kvůli tomuto, hold každý je nějaký a ne všichni jsou stejní podle nějakých tabulek. Stejně rychlí, stejně chytří, stejně velký. A je zbytečné v dětech vyvolávat takové pocity, když jsou hodný a mohly by si užívat Mikuláše s tím, že řeknou nějakou hezkou básničku, zazpívají písničku a potom dostanou sladkou odměnu.
Třeba tahle básnička se mi moc líbí a navíc je ještě tématická k dnešnímu tématu:

• Leze leze z pekla čert
  a to není žádný žert.
  Po světě se rozhlíží
  a zlobidla vyhlíží.

Mamka moc dobře věděla, že se mnou musí mít trpělivost, protože když na mě spěchala a křikla na mě třeba "dělej", tak jsem si prý sundala ponožku, kterou jsem si natáhla konečně třeba po 5 minutách. 😁

Nedávno jsem četla jeden článek o lidech, kteří trpí hypersenzitivitou. Je to asi 20% populace. Každý má jiné příznaky, ale podle některých vět, které jsem přečetla mám pocit, že mezi těch 20% patřím také, i když pouze mírně.
Dočetla jsem se, že jsou často označováni za introverty. Můžou být pomalejší a proto je pro ně těžší najít si vhodnou práci, což je také přesně můj případ, jak jsem zjistila poměrně nedávno. Často mají i umělecké nadání. Také jsou ochotni každému pomoci, mají zvýšenou citlivost, ať už to je na počasí, sluneční svit nebo třeba zvířata jako u mě, nebo třeba jako u mojí mamky na zvýšené světlo obrazovky telefonu. Ale na ta zvířata trpíme obě.
Bohužel tito lidé také dost často zažívají šikanu, ponižování, urážky, vydírání, sociální vyloučení, nebo dokonce fyzické napadání. Já musím říct, že kromě toho posledního mám taky trošku zkušenost s těmito věcmi, i když jen v malém měřítku, protože jsem měla pevné, láskyplné a ochranitelské zázemí doma. A klepu na zuby, že už to je za mnou a přeji si, aby to už nikdy nepřišlo znovu.
Poslední věc, kterou zde zmíním je, že jediné co potřebují od svého okolí je uznání a respekt toho, že svůj život prožívají jiným, svým vlastním způsobem a ne zpochybňování.

A důvod, proč do článku o Mikulášovi, čertovi a andělovi píšu o hypersenzitivitě je ten, že právě třeba to mé strašení ve školce čerty bylo zbytečné, protože jestliže jsem opravdu hypersenzitivní, tak jsem za to nemohla, nemohla jsem zrychlit i kdyby jsem tisíckrát chtěla, protože už takto jsem jela na maximum a akorát ve mně vyvolali panickou hrůzu z čertů.
A kdyby tento článek mohl pomoci alespoň jednomu dítěti, nebo i klidně dospělému člověku, pak mi dává ten největší smysl to sem napsat a upozornit na to a případně předejít nějakým trestům či strašení u někoho jiného.

Ale nechci tu psát zdlouhavě o hypersenzitivitě, jelikož všichni víme, že o tom tento článek není. Co se čertů týče, asi jsem vám z mých zkušeností také řekla vše.
Jenom se ještě na chvilinku vrátím k mamce. Ta moc dobře věděla, proč nás nechce strašit. Jako malá si taky totiž prožila trauma. Tehdy si na ní babička s dědou stěžovali před čerty, že zlobila a co nastalo bylo doslova hotové peklo. Ti čerti to opravdu hodně přehnali!! Chtěli jí dát do pytle a bylo z toho neuvěřitelné rodeo.. mamka plakala, držela se pelesti a babička místo toho, aby zasáhla, tak se věnovala svému hobby a fotila..🙈
A mamka z toho měla takové trauma, že pak čerty nemohla vidět, i když se vysvlékli z kostýmů.. To mi ale přijde docela logické, spíš mě překvapuje, že je tam babička ještě někdy pustila, protože po tomhle jí to muselo být jasné.
Takže tímto bych chtěla apelovat na všechny učitelé, rodiče i čerty, aby byli prosím empatičtější a nestrašili takhle zbytečně děti. Pokud zlobí opravdu hodně, tak strašit v určité míře. Nic nepřehánět, ať nemají ty dětičky zbytečná traumata.

Tím bych to asi pro dnešek ukončila. 👋