Adventní čas

Krásné nedělní dopoledne..❤

Začíná nám druhý adventní týden a máme tu druhou adventní neděli nazývanou Bronzová. Jak jste si užily první adventní týden? Co jste dělaly? Už jste něco připravovaly na ten nejočekávanější den v roce? Nebo ještě čekáte?

Ještě předtím než se vrhnu na již uplynulý první adventní týden, tak bych zde chtěla napsat takový update ohledně nedělního večera. Poté, co jsem vám vydala článek Advent je zde, jsem šla vyvenčit Bárnyska.

První adventní neděle udělala zázraky, přinutila lidi, aby si konečně vyzdobili své balkóny a okna, takže už nám v ulici svítí i světélka, která si pamatuji z loňského roku, a na které jsem se těšila asi nejvíce. Zlatý řetěz kolem oken a po zábradlí balkónu, svítící rampouchy, barevná světélka omotaná kolem celého balkónu, nebo bílé sítě a řetězy, ať už úzké nebo rozvětvené.

Z této procházky jsem se vrátila naprosto nabuzená, v neuvěřitelné euforii, radosti a štěstí, neskutečně nabitá pozitivní energií a k naprostému štěstí mi chyběl už jen padající sníh. Toho jsme se dočkali ve čtvrtek, ale o tom níže. Celou procházku jsem se kochala, užívala si to naplno a myslím, že to byla asi nejlepší procházka minimálně za poslední měsíc.

Já teď shrnu tedy předešlý týden, což byl první adventní týden jak všichni víme a byl opravdu nádherný a nabitý převážně vánočním programem.

Během tohoto týdne jsem tedy postupně dozdobila náš byt... sice největší ozdobou jsou asi ta světélka z minulého týdne, ale stejně používáme ještě těchto pár následujících ozdob. A ty svítící vločky bych zařadila hned na druhé místo.

  

V pondělí jsme jeli na návštěvu k babičce, aspoň tak po třech měsících, na oběd. Asi nepodstatnou informací je, že jsme měli vývar s domácími nudlemi a čínu s domácími hranolkami, ale pochutnali jsme si na celkem zdravém jídle (až na ty hranolky).

Cesta k babičce mi ze začátku připadala vtipná, ale čím déle to trvalo, tím víc jsem byla otrávená. Z Hradce do Všestar byla výluka a když jsme přesedli zpět do vlaku, zjistili jsme, že se nám někde zapomněl strojvedoucí a do vlaku nenasedl, takže jsme tam na něj čekali, dokud ho nepřivezli autem, aby nás konečně odvezl. Získali jsme tím zpoždění 28 minut.
Babička už měla pověšené jmelí a tedy podle toho, co jsem slyšela, tak jmelí by mělo být darováno. No a taky mi dala některé své výrobky, které se mi líbily. Ty si jednou vezmu s sebou do svého bytu a budu to mít jako památku na babičku, až tu jednou nebude.

Taky jsem se konečně dostala k pečení cukroví, na které se těším asi už od druhého listopadového týdne, během úterý jsem od pekla veškeré letošní perníčky a během včerejška veškeré letošní vanilkové rohlíčky, zároveň jsem včera zadělala i těsto na linecké, které od peču příští týden.

Středa byla asi nejproduktivnější den v týdnu, co se Vánoc týče. Krom toho, že jsem vydala tady článek Barborka a dozdobila ozdobami byt, což už bylo zmíněno výše, tak jsme s mamkou také byly pro stromeček, takže my už ho máme taky doma, přestože jsem si myslela, že pro něj půjdeme až tak příští týden. Ale tak ho příští týden jenom ozdobím a už pro něj nemusím nikam dál chodit. 😁🎄

Mimochodem letos jsme se zbavily i ořezávání kmínku, protože nám to tam pán udělal na počkání motorovou pilou, kterou my doma nemáme, takže jsme to každoročně pižlaly ruční, ke všemu v posledních letech, tupou pilou.

Už loni jsem se neskutečně těšila na sníh. To je totiž jediná věc, kromě Vánoc, kterou na zimě miluji. Takže, když ve čtvrtek ráno přišla mamka z noční, podotýkám, že bylo asi 6:30 a řekla mi, že je venku první sníh a neví jak dlouho vydrží, okamžitě jsem vstala, že jdu vyvenčit Bárnyho a užít si trochu té sněhové nádhery. Mamka žasla, nevěřila, že by mě něco dokázalo jen tak vytáhnout z postele, když nemusím vstávat, ale sníh to dokázal.

Samozřejmě ještě by se pár oblíbených věcí našlo, jako třeba bruslení, zasněžené hory, těmi bych se mohla kochat denně od rána do večera nebo přání naučit se lyžovat, protože na lyžích jsem nikdy nestála..

Později, když jsem se dospala jsem si šla užít sníh znovu.. s Bárnym jsme oba stejně nadšení blázni, takže jsme lítali ve sněhu asi hodinu a pořád se nám nechtělo domů.. 😂❆ Tak jsme si alespoň udělali srdíčko ❤ a prvního mini sněhuláka 😍⛄

V pátek mě mamka vytáhla na vánoční nákupy s tím, že pro mě nemá žádné dárky.. musím říct, že jsem konečně sehnala čepici, kterou jsem chtěla už několik let a v pátek jsem si jí konečně koupila. Původně to chtěla jako dárek ségra, ale mamka jí to zabrala 😂 Ale jinak to byla teda katastrofa, tak nevím jestli ještě něco sežene Ježíšek.. 🙈

Tak jsme si po cestě domů daly aspoň do zmrzlých rukou teplou kávu (nebylo to plánované, proto nemáme eko kelímky) a šly jsme procházkou domů. 😊

Po návratu jsem byla nějaká hotová, takže se mi nechtělo nic jiného než si vzít knížku, pro kterou jsem si během venčení Bárnyho s mamkou zašla do knihovny a ta zafungovala jako rohypnol, takže jsem rovnou vytuhla. Aktuálně tedy čtu knihu Miluj svůj život a více vám o ní povím v již připravovaném druhém článku Knihy.

A teď k takovým obecným věcem..

Poslední týden se už vracím z večerních procházek taková příjemně promrzlá až trochu vymrzlá. Hned v pondělí večer jsem už také viděla letošní první adventně osvětlený MHD autobus. Těch už jsem si všimla loni, ale nikdy se mi to nepodaří vyfotit, protože když na takový bus narazím, tak sebou vždy nemám telefon a když ho mám, tak na něj nenarazím 😂🙈

V minulém týdenním článku jsem zmiňovala, že mám ráda tradici kamionu, ale že nemohu pro letošní rok najít trasu. V tomto týdnu jsem si to pročetla trochu víc a zjistila jsem, že jak už jsem předem tušila, tak kamion nebude. Z důvodu pandemie.., ale to mě zase tolik nepřekvapilo, celkem jsem to předpokládala.
A nevím, paradoxně mi nějak nedochází, že už to je vážně tady, že už běží advent. Přesto, že jsem se na něj těšila a jak dlouho. Letos je to divné celkově, ať už se jedná o rok jako takový, o nálady a pocity, nebo cokoliv jiného. Třeba právě ty Vánoce.. na jednu stranu mě to neuvěřitelně bere a na druhou absolutně nechápu, že už je to tady a že bych to měla chystat, protože za tři týdny je to zde.
No nic, tak jsme si dnes aspoň zapálily druhou adventní svíčku a teď už se těšme na to, co všechno nám druhý adventní týden přinese.

Omlouvám se za případné nekvalitní fotografie, od včerejšího večera mi blbne telefon a musím všechno zdlouhavě obcházet, abych vůbec byla schopná tento článek vydat včas.