Přátelství

Krásný čtvrtek 🍀

V dnešním článku se chci věnovat tématu, které pro mě bylo vždycky velmi důležité a čím jsem starší tím je pro mě téma Přátelství důležitější ještě víc a víc 😊

Když začnu od začátku, tak ve školce to byla spíš hra na přátelství než přátelství skutečné a to i s těmi dívkami, které jsem znala už z let před školkou, protože moje maminka se kamarádila s jejich maminkami.

Na základní škole jsem moc přátel neměla, byla jsem takový outsider, protože jsem byla vyspělejší rozumově než moji vrstevníci, byla jsem někde jinde než oni, byla jsem, jak se říká, originál a ne kopie jako každý z nich a odnášela jsem to posmíváním a občasnou šikanou, která však nikdy netrvala dlouho, jelikož jsem se doma svěřovala mamce a ona byla můj strážný anděl, který to vždy do týdne vyřešil.

Možná i proto, že první kamarádku Dí jsem našla při svém zájmu jezdit na koni až někde v 15 či 16 letech a naše přátelství drží dosud, tak asi i díky tomu je pro mě přátelství tak důležité. Jediné co mě mrzí, že s druhou kamarádkou z koní Nikolkou se moc nevídáme od doby co jsme tam skončili. Viděli jsme se za těch X let možná 2x.

Pak už to šlo celkem dobře, moji nejlepší kamarádku Šárku jsem potkala asi rok potom, někde na začátku střední školy. Nejdřív jsme se teda skoro nebavily, ale abych byla upřímná, ani si nepamatuji, kdy se stal ten zlom, že jsme se skamarádily natolik, že jsme si začaly říkat úplně všechno. Teď už o sobě víme tolik, jakoby jsme byly sestry a znaly se odjakživa. A to je podle mého pravá podstata přátelství. Když kolem sebe máte lidi, kterým se nebojíte cokoliv říct, věříte jim natolik, že by jste za ně dali ruku do ohně a oni věří úplně stejně vám.

Pak už jsem ty přátelé získávala celkem snadno. Ještě na stejné škole jsem potkala svého dosud nejlepšího kamaráda Kubu a hned na další škole jsem potkala další dobrou kamarádku Klárku. A ještě jednu kamarádku Leničku jsem potkala, když jsem venčila psa a světe div se, na té louce jsme si sedli tak, že i ji považuji za velmi dobrou kamarádku, i když teď to je s těmito dvěma kamarádkami trochu horší se domluvit na něčem, ale i tak je mám velmi ráda.

Potom jsem šla na brigádu, kde jsem se potkala s mojí spolužačkou ze základní školy, se kterou jsem od té doby nemluvila a najednou jsme spolu začali komunikovat natolik, že jsme spolu začali jezdit na výlety, mluvit spolu o svých snech a podporovat se v nich, právě tato kamarádka je mou velkou oporou co se týče tohoto blogu a jelikož to právě teď určitě Míšo čteš, tak moc děkuji za všechny tvoje rady, pomoc a podporu.
Ještě když jsem zmínila znovu tu základní školu, tak bych chtěla jenom říct, že mě mrzí, že jsem i ztratila dvě kamarádky, které se mnou chodily na základní školu a vlastně jsem je tam i poznala. Ať už to bylo z důvodu stěhování jako v případě Markét, která se odstěhovala na druhý konec republiky nebo to bylo ztrátou komunikace, společné noty co se témat týče nebo možná dokonce i trochu odcizením z řídkého vídání se jako u Adélky. Obě mám dosud moc ráda. I když teď mi došlo, že ta komunikace se dá a měla by se stáhnout na obě děvčata, protože vlastně i u Markét stěhování způsobilo to, že se komunikace vytratila. Teď si napíšeme tak 2x ročně, ale spíš k svátku, narozeninám, nebo nějakou chválu pod nějakou fotku.

No a s posledním kamarádem Liborem, kterého bych sem ještě zařadila, jsme se seznámili přes internet, takže i s tímhle mám zkušenost dobrou.

Všech svých přátel si nesmírně vážím, ale koukám, že článek už je celkem dost dlouhý, takže to udělám asi tak, že zde jsem vám povyprávěla nějaký svůj příběh, který bych nazvala třeba "Moje cesta k přátelství" a udělala bych brzy druhý díl, ve kterém vám povyprávím to, co jsem chtěla zde. A to jak vnímám přátelství? Co je pro mě v něm důležité? Jak moc mi na něm záleží? Proč? Jaká je jeho podstata z mého pohledu? A podobně.., určitě mě nějaké otázky ještě napadnou během psaní druhého článku, abych na ně odpověděla.

Přijde mi to jako takové lehké a moc hezké téma na zpracování.

Tak se mějte hezky a já se na vás budu těšit příště.. 😊😇