Halloween
Krásný podvečer přeji 😊
Dnešní článek se týká prvního pokračování ze série článků na téma svátky. Myslím si, že to bude kratší článek, ale přesto si ho neodpustím, protože téma dnešního článku mám hodně ráda a slavím ho už třetím rokem. Dneska budu tedy mluvit o Halloweenu. 👻👽
Ale mimochodem, ještě nejdříve se chci zeptat, co máte raději? Halloween nebo Dušičky?
Já jsem teda velký milovník Ameriky, ale neznamená to, že miluji všechny americké svátky, nebo že bych jim dala přednost před českými (verzemi). Ale co se týče Halloweenu, ten mám raději než Dušičky, protože mi přijde takový hravější, kreativnější, zábavnější a veselejší.
Na Halloweenu miluji například to malování si make-upu na obličej či vyřezávání a rozsvěcení dýní.
Dušičky jsou sice krásný svátek a vůbec ho tady nechci nějak hanit, ale pro mě je takový nezáživný. Takže já si radši, než celý víkend jezdit z jednoho hřbitova na druhý, vzpomenu na zesnulé trochu hravěji, právě tak jak jsem psala výše.
A ano, někdo může argumentovat tím, že je důležité na ten hrob zajít a upravit ho, aby nezarostl a byl hezký. Ale můj argument na toto je, že na to nemusí být vyhrazený jeden den v roce, že to je důležité po celý rok. Takže je celkem jedno, jestli tam na Dušičky zajdete, pokud tam chodíte pravidelně i během roku.
Pointa těch svátků je totiž ve finále stejná, akorát v Americe to mají spojené víc s oslavami na rozdíl od nás, my to máme takové smutnější. A teda nevím jak to působí na vás, ale pro mě to i má ve výsledku stejný smysl, vlastně si zde taky zavzpomínáte na mrtvé. Jen prostě malinko jinak. Nevím, možná jde o to, jak to kdo bere, ale alespoň na mě to tak působí a takto ten svátek chápu já.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den přeji,
chtěla bych vás všechny požádat, pokud se rozhodnete komentovat mé příspěvky, budu samozřejmě moc ráda, budu vám vděčná, ale pouze pokud vaše komentáře budou psány slušnou formou. Což znamená bez jakékoliv známky výsměchu, bez jakýchkoli vulgárních a sprostých slov a bez jiných urážek.
Moc bych si přála, abychom si tu vybudovali příjemnou komunitu, kde ani vy, ani já se nebudeme muset bát zmínit něco co se vám nebo mě nelíbí, kde se nebudeme bát cokoliv říct.
Přála bych si, aby toto místo byl i takový odpočinek pro všechny, aby nám zde bylo dobře, ale to s nějakou negací nikdy nepůjde.
Teď myslím takovou negaci, kdy bychom psali řádky s vědomím, že tomu druhému chceme ublížit. Proti konstruktivní kritice samozřejmě nic nemám, je mi jasné, že ne každému se bude líbit to co tvořím, nebo co bych chtěla tvořit, každý jsme jiný a každého něco jiného zajímá a baví, takže zavděčit se všem je naprosto nemožné, proto si myslím, že nejen já, ale i všichni ostatní tvůrci, kteří ať už jsou profláknutí nebo by byli rádi profláknutí, tak všichni do jednoho jedou podle sebe, mluví o tom, co je pro ně důležité a co oni chtějí sdílet, ale myslím, že každý si rád poslechne konstruktivní kritiku, i když se kritika přijímá těžce. Proč? No to je snadné, každý se rád zlepšuje, každý by rád tvořil i pro vás a nejen pro sebe, i když si myslím, že to je také hlavní, protože si tak ukládáme vzpomínky na svoje dny, měsíce, roky, na svůj život. Ale pokud by vás to nebavilo, tak to přeci nemá cenu. Takže pokud je kritika podávána jako nějaká pomoc, jako něco dobrého, o čem bychom měli popřemýšlet, pak si myslím, že taková kritika je v pořádku. Naprosto! Pro všechny...
ale jelikož už píšu docela dlouho a už i ten text je dlouhý a asi vás nebude úplně lákat číst - podle toho co mi zde momentálně ukazují 1 827 znaků + ty co ještě přibydou než se vykecám a přibývají stále, tak to tu asi už pomalu ukončím.
Tak předem moc děkuji a loučím se s vámi. Na 1 991 znacích.. pa :).